My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 31: Neopouštěj mě

Začala jsem zkoušet jedny šaty po druhých a ukazovala se Hirosemu čekající na jeho souhlas. Odmítl velkou většinu šatů, dokud jsem si na sebe nevzala tmavě modré šaty s jemnými třpytkami, dlouhými rukávy a úplně holými zády. Když jsem vylezla ven z šatny, Hirose neměl slov

"Takže? Co na ně říkáš?" zeptala jsem se

Hirose se zvedl a pomalu mě obešel."Perfektní" řekl uchváceně. Když už jsem si myslela, že je konec, Hirose mě zatáhl do nějakého salonu

"Prosím udělejte jí něco vlasy a namalujte ji!"požádal je

"H-Hirose! Ty šaty bohatě stačí!" pokoušela jsem se ho zastavit, ale nakonec jsem seděla před velkým zrcadlem. Pak mi dali rtěnku, namalovaly řasy, daly vlasy do vysokého drdolu.. nebyl toho konec

"Hirose... prosím řekni mi, že už je to konec" zeptala jsem se už unavená. To žili bohatí takhle furt?

"Neboj, neboj už jsme hotoví. Už by jsme měli vyjít" zasmál se Hirose a podal mi ruku, abych nastoupila do auta. Všimla jsem si, že sám už je převlečený. Asi to stihl když mě malovali a upravovali vlasy

------------------------------

Překrásný lustr visel ze stropu a místností se ozývaly veselé hlasy lidí a cinkání skleniček. Obdivovala jsem okolí, když se najednou proti mě rozběhlo spoustu holek a narazilo do mě. Než jsem ale stihla spadnout na zem, někdo mě chytil

"O-Omlouvám se!" řekla jsem rychle, když jsem se v tom dívala do očí Sei-chana

"Hej, co si myslíš že děláš?!"

"Jak se opovažuješ se ho dotýkat?!" zařvaly za mnou ty samé dívky

"Seijuro" otočila jsem se za hlasem a uviděla Ayase s vážným výrazem

"Slez ze mě" řekl najednou a než jsem stihla zareagovat, tak mě od sebe odstrčil. Oprášil si svůj oblek a vrátil se pak zpět k Ayase. Ayase se na mě na chvíli podívala a ovinula svou ruku kolem jeho pasu.Pak se jen zasmála a vrátila se s ním zpět mezi dav lidí

Ve společenském obleku si v klidu povídal s ostatními lidmi jeho majetkové vrstvy...opravdu zapadal do světa tak rozdílného mému. Necítila jsem se příjemně v jejich blízkosti, tak jsem radši vyšla ven na čerstvý vzduch. Najednou se přede mě postavil podsaditý muž. Usmál se a vzal mě za ruku

"Hmmm, jsi tu sama? Mám rád děvčata jako jsi ty. Nechceš mi dneska dělat společnost?" zeptal se mě. Jeho mastný obličej byl červený, když jsi mě prohlížel od pat až k hlavě

"Omlouvám se, ale už tu s někým jsem" řekla jsem se snahou ho slušně odmítnout

"Ale máš docela štěstí, že jsi potkala mě. Moje síť je za cenu 500 milionů a co tvůj partner? Je bohatší než já?" zeptal se mě a omotal svou ruku kolem mého pasu. Pokusila jsem se ho odstrčit, ale Hirose to udělal za mě a přitiskl mě ke svojí hrudi

"Je tady se mnou" usmál se na něj, ale jeho tón byl drsný.  Muž se na něj překvapeně podíval a okamžitě začal odstupovat.

"M-moc se omlouvám, pane Ishikawo! O-Odpusťte mi!" začal si stírat pot z čela a rozběhl se pryč

"Díky.." poděkovala jsem mu. Hirose mi dal jeden z nejkrásnějších úsměvů a podal mi ruku

"Není za co. Jo a našel jsem nějaké jídlo, co by ti mohlo chutnat!" zasmál se a přivedl mě k blízkému stolu

"Wow! Tohle všechno můžu sníst?!" zeptala jsem se, když jsem nemohla spustit z očí tak valký výběr všemožných dezertů

"Haha, jasně že můžeš" smál se dál