Podzemí

Kapitola 20.| Prozrazení

Byla hluboká noc. Temnou ulicí se rozléhal zvuk sirén od policejních aut. Mířila kousek za město. Zastavila u určeného místa. Přesně tam, co popsal August a Lilith. Vystoupili čtyři policisté a šerif. Před nimi se nacházela velká stará budova. Umožňovala vstup do metra. Byla celá šedá a většina oken byla vymlácená. Střepy ležely všude kolem. Zprvu budova připomínala spíše nějaké skladiště. Nevěděli jestli to někdo hlídá, či jsou tam jen ti lidé. Samozřejmě že musí být připraveni čelit jakékoli situaci, a proto hned šerif vytáhl zbraň. Řekl ostatním, aby byli potichu a mávnutím ruky jim naznačil, aby ho následovali. Policisté mu šli s namířenými zbraněmi hned v patách. Když opatrně vešli do budovy, tak se rozhlédli. Prostor byl rozlehlý a nebyla zde žádná známka toho, že by tu někdo mohl být. Bylo to perfektní místo pro kohokoli, kdo by chtěl provádět něco nelegálního. Policisté se pomalu rozprostřeli, zkoumající celou vstupní halu.

David mířil přímo ke schodům, které ho zavedou na nástupiště. Chvilku počkal, než se mu ozvali vysílačkou všichni kolegové, že nikoho a nic nenašli ani nezahlédli. Pomalu pak všichni sestupovali po schodech dolů. Šerif zdvihl ruku, aby muži za ním zastavili, když něco zaslechl. Snažili se schovat za sloupy a naslouchat. Spatřili muže a ženu, kteří se netvářili moc nadšeně.

„Jak to, že máš jenom jednoho? Co jako asi budem dělat teď? A kde je sakra Greg?" zakřičela žena naštvaně. Byla snědé pleti a měla tmavě hnědé oči. Dlouhé kaštanové vlasy si prohrábla rukou a nervózně přešlapovala z místa na místo.

„Jak si vůbec dovoluješ na mě zvyšovat hlas!" ozval se postarší muž a přikročil k ní.

„Myslíš, že se tě bojim víc jak Golda? Tak to se pleteš," odřekla a s odhodlaným výrazem v obličeji k němu také přistoupila blíž.

„S Goldem mám dohodu a mohlo by se taky stát, že mu řeknu, že to ty jsi zabila jeho syna."

„Taky by sis to mohl vymyslet. Myslíš, že by ti uvěřil?" zeptala se ho. Muž se pousmál.

„Ano, určitě víc jak tobě. Spolupracuju s ním již delší dobu, Tamaro."

Žena trochu znervózněla, protože věděla co ji čeká, když se to Gold dozví. Oznámil ji, že jde za tím mužem, kterého odvedli a kráčel hluboko do chodby. Žena mezitím šla směrem k východu, když ji zastavil David. Mířil na ni zbraní a Tamara tak zvedla ruce nad hlavu. Samozřejmě, že byla překvapená. Nečekala, že by to tu někdo našel, natož poldové. Věděla ale, že se odtud jen tak nevytratí, aniž by neschytala nějakou tu kulku. Bude to muset zahrát nějak jinak. Když ji dva muži dávali na ruce pouta a odváděli ji směrem ven, David mezitím společně se zbylými policisty procházeli chodbou za záhadným mužem.

---

Cestou bylo ticho. Nikdo nemluvil a všichni jen následovali chlápka, kráčejícího před nimi. Bylo docela nepříjemné procházet temnými chodbami s někým, u koho si nejste ničím jistí. Jen se všichni modlili, ať jeho touha dostat se odsud pryč je silnější, než aby je někam zavedl, a pak si to rozmyslel a radši se jich zbavil.

Emma začínala tohoto rozhodnutí docela litovat. Nelíbilo se jí to už od začátku, ale měla teď takový divný pocit, že se něco stane a svým instinktům věřila. Už kolikrát jí to zachránilo život. Přišlo jí zvláštní, aby jen tak z ničeho nic změnil stranu. Proč by se od Golda přidal k nim? Snažila si zapamatovat cestu zpět, kdyby náhodou a zároveň se z něj snažila nespouštět oči.

„Proč se odtud chceš dostat?" zeptal se podezřívavě Killian. A proč se jim snažil pomoct najít Robina? Prostě to nedávalo smysl. Kdyby chtěl, tak odtud prostě odejde nebo tedy uteče sám ne?