Podzemí

Kapitola 18. | Blízko smrti

Nevěděli, jak dlouho už stoupají po žebříku, ale začínali být postupně všichni unavení. Žádný výstup, dveře či díra v šachtě nebyla. Tak jak se odsud dostanou? Snažili se uklidňovat tím, že jsou přece jen několik desítek metrů v podzemí, takže musí šplhat déle. Robin, který byl v čele, zahlédl malá dvířka nedaleko před sebou.

„Myslím, že něco vidím," oznámil ostatním. Ti si oddychli, že si budou moci konečně odpočinout. Když se ke dveřím přiblížil, snažil se je otevřít. Šlo mu to těžko, jelikož byly hodně zrezivělé, ale nakonec se mu to povedlo. Opatrně jimi prolezl, a poté pomohl ostatním. Ocitli se v místnosti, která byla malá a šedá. Na straně oproti dveřím od šachty se nacházely jedny velké prosklené. Místnost osvětlovala malá žárovka na stropě. Všichni se po místnosti rozhlédli.

„Že by slepá ulička?" zeptal se Killian a Robin přistoupil k proskleným dveřím. Skrze ně zahlédl temný tunel a koleje. Jako by byli v nějaké únikové cestě. Pro případ, že by vypukl požár, v metru musí mít nouzový východ, a oni se právě v jednom nacházeli. Akorát tento nevedl na povrch, ale ještě hlouběji do podzemí. Musí se uznat, že promyšlený to měli dobře. Kdo by chodil do nepoužívaného metra a zkoumal únikové východy?

„Ne, jsme dobře, koukejte," oznámil Robin a všichni se skrze dveře také podívali.

„No...," začal Killian, "musí se uznat, že to maj dobře schovaný."

„No to jsme všichni hrozně rádi, ale teď když dovolíte, bych už tento chatovací kroužek ráda opustila," dodala sarkasticky Regina a dveře opatrně otevřela. Společně s Robinem vstoupili do tunelu na koleje. Emma a Killian se chystali za nimi, když jim z ničeho nic vběhli dva muži do dveří a odstrčili je zpět do místnosti. Další tři běželi směrem k Robinovi a Regině.

„Honem...běž!" křičel Robin. Chytil ji za ruku a společně utíkali po kolejích, směrem k nástupišti. Muži je samozřejmě následovali. Běželi jak nejrychleji mohli. Zastavili se u vyvýšené podlahy. Robin pomohl Regině z kolejí nahoru na nástupiště, a poté mu podala ruku a pomohla jemu. Nevěděli jakým směrem běžet, ale prostě pořád utíkali. Regina se za sebe ohlížela a viděla, že mají náskok. Schovali se za jeden z velkých sloupů, který stop podpíral a snažili se popadnout dech. Netrvalo dlouho a slyšeli rychle se blížící kroky. Pevně se držel se ženou vedle sebe za ruku a jen čekali, co nastane. Najednou ale žádné kroky neslyšeli. Robin se opatrně podíval za sebe a v tu chvíli ho popadl jeden z mužů a odstrčil ho. Druhý se na něj vrhl a začal s ním bojovat. Regina vyběhla z úkrytu a chtěla mu pomoci, avšak třetí muž jí zahlédl a běžel směrem k ní.

„Regino...utíkej, vypadni odsud!" křičel na ní Robin. Ona ho ale opustit nechtěla.

„Ne, nenechám tě tu."

„Běž! Já budu v pořádku, hlavně nás nesmí dostat oba..." Ona na něj váhavě hleděla a nevěděla co dělat.

„Běž!" zakřičel znova. Regina se ohlédla a viděla muže, jak už je skoro u ní, a tak začala utíkat směrem zpět, odkud přiběhli. Neustále se za sebe ohlížela a běžela, co jí nohy stačili. Hned od chvilky co se rozeběhla, litovala toho, že ho tam nechala.

---

„Panebože..." vydechla Lilith, když viděla Augusta na zemi. Rychle si k němu klekla. On si sedl a držel si rukou své levé rameno. Jeho sestra si ho ustaraně prohlížela se slzami v očích.

„Hej," řekl jemně a položil ji ruku na tvář, „to je dobrý, je to jen rameno a myslím, že to byl čistej průstřel, takže budu v poho, jasný?" uklidňoval ji. Trochu to zabralo a Lilith ho opatrně objala.