Podzemí

Kapitola 4. | Bludiště

Když otevřel dveře do místnosti, spatřil dlouhou chodbu. Kvůli tmě na konec chodby nedohlédl. Chvíli se rozhlížel po nějakém světle, ale žádné nenašel. Rozhodl se, že dveře nechá otevřené a zjistí, kam chodba vede.

Šel asi 10 minut, než se cesta před ním začala stáčet vpravo. Pokračoval, dokud chodba neskončila a on vešel do místnosti. Vypadala podobně, jako pokoje předešlé, až na velký stůl, který stál uprostřed. Byl osvětlen malým lustrem, nacházejícím se nad ním.

Killian se chvíli rozhlížel, a pak ke stolu přistoupil. Byly na něm položené 3 složky. Porozhlédl se, zda někdo není v místnosti, a poté jednu složku vzal a otevřel. Spatřil fotku Emmy. Nic jiného, než jen fotka a její jméno nacházející se pod fotografií, zde nebylo. Vrátil ji zpět a otevřel zbylé dvě. Objevil zde fotku sebe a fotku Reginy.

V tom ho někdo chytil za rameno. Složky upustil, chytl ruku, přetočil se a odstrčil postavu ke zde. „Killiane klid, to jsem já," řekla žena. „Swanová? Zatraceně... tohle mi nedělej," povzdechl a pustil ji.

„Pardon, našel jsi něco?" zeptala se. „Něco jo," odpověděl, „a kde je Regina?" zeptal se.

„Tady," řekla a oba se na ni otočili. Stála uprostřed vchodu do místnosti. „Sorry, ale nechtěla jsem být taky přimáčknutá ke zdi," ušklíbla se a přistoupila k nim. „Ten pokoj, co jsem měla prozkoumat, byl stejný, jako ty ostatní. Předpokládám, že tvůj taky když jsi tady," a podívala se na Emmu. Žena přikývla.

„Co je to?" zeptala se světlovláska, poukazující na povalující se papíry na zemi. Sklonila se a zvedla je.

„To jsem tu našel, fotky, na kterých jsme my a naše jména," odpověděl Killian a podal jí i třetí složku ze stolu. Regina vzala fotografii, na které byla vyfocena, „tahle je 3 dny stará, šla jsem na schůzi," fotku položila na stůl, „a ty hrozný boty už si nikdy neobuji."

„Takže to vypadá jako plánované," odvětila Emma, „někdo si nás vyhlídl z nějakého důvodu a jsme tady."

„A kde je vůbec tady?" poznamenala Regina. „Hej dámy," zavolal na ně Killian. Ženy se otočily jeho směrem. Poukazoval na zadní roh místnosti. Světlo tam nedosahovalo, ale při bližším zkoumání byl vidět nějaký zrezlí železný žebřík, vedoucí podél zdi nahoru k nějakému poklopu.

„Že by cesta ven?" odvětila Regina. „Je jen jedna možnost, jak to zjistit," řekl Killian a začal lézt po žebříku. Nebyl moc dlouhý, stačilo jen pár kroků a byl u poklopu. Snažil se ho odšroubovat, ale nešlo to. „Hej Swanová," zavolal, „co kdyby sis zas našla nějakou trubku a podala mi ji sem. Zkusím to s ní uvolnit a tentokrát prosím ne do hlavy," dodal. Emma se jen pousmála a rozhlédla se. Nenašla žádnou trubku, ale našla tyč opřenou o zadní část stolu. Vzala ji a podala ji Killianovi.

Ten ji vzal a protáhl ji kotoučem na poklopu. Tlačil vší silou, až se povolil. Odšrouboval ho a poklop nadzvedl. Protáhl se průchodem a Emma s Reginou ho následovaly. Pomohl jim rukou nahoru skrze průchod.

„To si děláte srandu," zvolala udiveně Regina.

Stáli na dlouhé chodbě, kde bylo plno dveří a na jejím konci jedny velké železné. Vypadalo to zde úplně stejně, jako místo odkud sem přišli.

 „No," zvolal Killian, „tak tohle bude ještě zajímavé."

Ahoj, tak zdravím u další kapitoly ;), začala jsem psát ve wordu a sem to kopíruji, protože mi hrozně vadí ty uvozovky ... nevím jak se tady na wattpadu píší dole

Časem přepíši pak i ty ostatní kapitoly ;) doufám že se příběh zatím líbí :)