Podzemí

Kapitola 10. | Chvilka štěstí

„Nemůžeme se jen tak někam vrhnout, potřebujeme nějaký plán."

„Tímhle kecáním tady akorát ztrácíme čas!" argumentoval Neal s Killianem. Killian navrhoval, ať se rozdělí do těch chodeb a zkusí ji najít, ale Neal si tím moc jistý nebyl. Tvrdil, že když se rozdělí, může to být ještě horší. Mohou se ztratit a třeba ji ani nenajdou. Pak se ale Killian zamyslel.

„Když jsem byl v té jedné chodbě, tak tam kolem mě nikdo nešel, takže musí být někde v té druhé."

„A seš si jistej? Já jen že ty jsi ji ztratil takže-" Killian ho ale přerušil, „ty ji snad najít nechceš nebo co?!" zeptal se naštvaně.

„Jo jasně že chci, ale trochu mě tu udivuje, jak ty vyvádíš. Ani ji neznáš...já jo, tak tady nedělej, že ti na ní záleží," odřekl Neal.

„Víš co...mysli si co chceš, mě je to ukradený," řekl a odebral se k dané chodbě.

„Počkej!" zvolal Neal, „jdu s tebou."

---

„Copak, mysleli jste si, že vám tu snad všechno vyklopim?" zasmál se muž, „tak to asi sotva," řekl.

Regina chytla Robina za ruku a odstoupili od muže, „co budeme dělat? Třeba nic neví a vodí nás za nos," oznámila.

„Věděl naše jména. Myslím, že ví přesně co tu děláme."

„Jestli jo, jen tak nám to neřekne, možná bychom ho tu měly zavřít a vypadnou odsud, než přijde někdo jiný."

„Možná už se nám taková šance nenaskytne. Ty nechceš vědět, proč jsme tady?"

„Jasně že chci, ale ne na úkor svého života," odpověděla. Mezitím, co se spolu bavili, muž toho využil a vyběhl z místnosti.

„Sakra!" zamumlal Robin a s Reginou běželi za ním. Robin ho skolil na zem, ale muž se otočil a silně ho uhodil. Poté vstal a běžel dál podél chodby.

„Robine!" zakřičela Regina a sehnula se k němu.

„Jsem v pořádku," řekl a pomalu vstával. Regina mu pomohla.

---

Potichu procházeli chodbou. Killian šel jako první. Hlavou mu procházela jen jedna myšlenka, Emma. Proč se o ni tak strachoval? Neal měl pravdu, skoro ji ani neznal. Nějakým způsobem ho ale fascinovala. Tím jak byla silná a zároveň opatrná. Nepřístupná, ale zajímavá. Z nějakého důvodu ji věřil. Nevěděl, jak to cítí ona. Sice ho odbyla, ale on cítil, jakoby to nechtěla. Možná by nějak dokázal přejít ten její strach a vidět to, co je za ním ukryté. Vidět její osobnost. Spatřit to, co se snaží ukrývat.

Chodbou šli nejméně půl hodiny, než Neal poukázal na nějaké dveře. Klika se pohnula a ony se otevřeli. Neal s Killianem se schovali do stínu chodby a pozorovaly postavu muže, vycházejícího z místnosti. Osoba za sebou dveře zavřela a v ruce držela nůž, který otírala o kapesník. Najednou z povzdálí přišla žena.

„Tak co?" zeptala se znuděným tónem hlasu. Byla vyšší postavy. Měla delší vlasy upravené do culíku. Nebylo ji vidět do tváře.

„Nic neví, byla to ztráta času," řekl muž. Poté odvrátil zrak od nože v jeho ruce a podíval se na ženu.

„Udělal jsem co jsem měl, jsem teď volný?" zeptal se.

„Záleží na tom, zda mi říkáš pravdu a ona opravdu nic neví," řekla a přistoupila k němu blíže.

„Nic neví, za to vám ručím." Následovalo chvilkové ticho. Žena pozorovala výraz jeho tváře, zdali ji říká pravdu. Následně promluvila: „Dobrá tedy, svoji práci jsi splnil, můžeš jít."

Muž přikývl a chtěl odejít, avšak žena ho zastavila pokládající ruku na jeho hruď.

„Počkej, ještě mi dej ten nůž," a nastavila ruku. Chvíli na ni hleděl a poté ji ho opatrně položil do dlaně.

„Děkuji za tvou pomoc Jeffersone, avšak se obávám, že nebudeš moct odejít," oznámila a nůž mu vrazila do břicha. Muž zakřičel bolestí a skácel se na zem. Ona se k němu sklonila a pošeptala mu do ucha: „Takhle se odtud odchází," a zasmála se. Naposledy vydechl a na zemi už leželo jen jeho mrtvé tělo. Vstala a odešla. Killian a Neal se na sebe podívali.

„Co to sakra bylo!" zašeptal Neal.

„Počkej tady, já jdu zjistit, jestli je Emma v té místnosti. Kdyby kdokoli šel, vypadni odsud," řekl. Neal přikývl a sledoval Killiana, jak vstupuje do pokoje.

---

„Bolí to hodně?" zeptala se Regina, když hleděla na jeho zkrvavená ústa. Ruku mu položila na tvář a on na ni pohlédl.

„Nic co bych nezvládl," řekl a usmál se.

Palce mu přejela po ústech, aby odstranila krev. On ji celou dobu pozoroval. Když odvrátila zrak od jeho úst, tak se mu podívala hluboko do očí. Nic nevnímali. Čas, místo kde byly, jen jeden druhého. Robil položil svou ruku na její tvář a začal se k ní pomalu přibližovat. Regina jen stála a čekala, co se bude dít. Očima sjela k jeho ústům. Má ho nechat ji políbit? Čím blíže byl, tím více byla nervózní. Cítila jak rychle jí buší srdce. Jejich ústa se téměř dotkly, když se on zastavil. Regina zmateně pohlédla zpět do jeho očí. Jakoby ji očima prohlížel každičký detail její tváře. Regina už to nevydržela a políbila ho. Oba měli zavřené oči. Bylo to jemné a decentní. Cítit teplo jeho úst ji hned uklidnilo. Robin nakonec polibek přerušil a znova si hleděli do očí.

„Asi...ehm...asi bychom měli jít," oznámila nervózně Regína, ale zrak z Robina nespustila.

„Jo, to bychom měli," řekl Robin hlubším hlasem. Jako by byl zamyšlený nad tím, co se právě stalo. To byla ale ovšem i Regina. Oba se rozhodli, že nejlepší bude pokračovat v cestě. Šli tím směrem, kterým muž utekl. Někde tady východ být musí. Nastalo trapné ticho, kdy si oba přehrávali scénu v hlavě pořád dokola.

---

Killian opatrně otevřel dveře. Uběhla snad vteřina a hned spatřil uprostřed místnosti Emmu. Seděla svázaná na židli. Rozhlédl se po místnosti, zda tam ještě někdo není a rychle se k ní rozběhl.

„Bože," povzdechl. Byla celá pořezaná a omlácená. Hlavu měla skloněnou a vlasy ji překrývaly obličej. Pomalu jí je chtěl odrhnout z obličeje, když náhle při jeho doteku ucukla.

„Ššš...klid, to jsem já," řekl jemně a Emma na něj pohlédla. Měla rudé oči od pláče. V její tváři byla poznat úleva.

„K-Killiane?" Hlas se jí třásl. Skoro ji ani neslyšel. Začal ji pomalu odvazovat. Nejdříve nohy a hned po tom, co ji odvázal ruce, ho objala. On si ji k sobě více přitiskl, jako by ji už nikdy nechtěl pustit. Emma začala potichu vzlykat.

„To je dobrý," uklidňoval ji Killian, „už jsi v bezpečí." Při jeho slovech se ho Emma chytla ještě pevněji.

Chvíli se tam objímali, než Killian povolil. „Dokážeš vstát?" zeptal se. Emma přikývla a opatrně se zvedala. Avšak když vstala tak ztratila rovnováhu a málem spadla. Killian ji ale chytil a zvedl.

„Dobrý?" a prohlížel ji tvář. Přikývla a s jeho oporou se vydaly ke dveřím z místnosti.

A další kapitola :D tentokrát je tu sice více Emma a Killian, ale zase si myslím, že to pusa Robina s Reginou vyvážila :D no děkuji předem za hlasy a za komentáře ;)