Podzemí

Kapitola 13. | Srdce na správném místě

„Tak kdo tě sakra hledá?!" křičel Killian naštvaně na Neala a držel ho za límec bundy přistrčeného ke zdi.

„Killiane dost!" řekla Emma a od Neala ho odstrčila.

„Ty se ho ještě budeš zastávat?! Vidím mu to na očích...on dobře ví, kdo ho hledá!" a poukazoval na něj. Emma, stojící mezi nimi, se na Neala otočila.

„Neale?" zeptala se váhavě. On jen mlčky stál a střídal pohled mezi Emmou a Killianem.

„Hledá mě můj otec," zašeptal. Skoro mu nebylo ani rozumět. Emma jen strnula na místě. Jeho otce znala a jako každý druhý, s ním moc dobrý vztah neměla. Hodně lidí ho znalo. Věděli co dokáže a čeho je schopný. Každý se mu snažil vyhýbat a ti, kteří se s ním na něčem nepohodli, už nikdy nikdo neviděl. Vraždy, únosy či mučení mu nikdy nikdo nedokázal. Měl hodně peněz a plno známých na vyšších místech. Spíše to byli lidé, co mu něco dlužili. Rád s lidmi uzavíral dohody, které pak museli dodržet. Pokud ne, pak za to ten dotyčný zaplatil.

„A kdo je tvůj otec?" zeptal se Killian klidněji. Následovalo krátké ticho, které později Neal přerušil.

„Říká ti něco Gold?" a rázem se v Killianově tváři objevil vztek. On byl jedním z těch mála, které Gold přímo nenáviděl. Avšak bylo to oboustranné.

„Tak to je hned jasný proč jsem tady," řekl naštvaně, ale pak se otočil na Emmu.

„Ale proč bys tu byla ty?"

„Řekněme, že s ním nejsem moc zadobře," odpověděla a v místnosti bylo znova ticho.

---

„Takže za to může nafrněnej bejvalej...bezva," odřekla Regina. Cítila za sebou pořád nějaký slabý pohyb.

„Co tam děláš?" zeptala se a snažila se za sebe na Robina podívat.

„Vydrž," řekl. Najednou ucukl a zvedl se ze židle.

„Jo!," vykřikl a provazy, které povolil spadly na zem.

„Sakra ticho, nemusí všichni vědět, že ses z těhle provazů smrti vysvobodil!" zdůraznila Regina slabším hlasem.

„Promiň," řekl Robin a ruce ji také uvolnil. Žena vstala a promnula si zápěstí ruky, které měla odřené od utahování toho provazu.

„Můžu?" zeptal se a pohlédl na její ruku. Ona jen přikývla a ruku mu podala. Ten ji jemně uchopil a pohlédl na zranění. Regina z něho nemohla spustit oči. Prohlížela si každičký detail jeho tváře. Až teď si všimla, jak blízko vlastně k sobě stojí. Robin odvrátil zrak od její ruky a pohlédl jí do tváře.

„Nic to není," oznámil, ale ruku jí nepustil. Naopak, začal ji za ruku k sobě přibližovat. Oba věděli co bude následovat a mohli tomu zabránit. Avšak ani jeden se neodvážil. Jen na sebe hleděli a zrak jim sklouzával z očí na ústa toho druhého. Robin druhou rukou uchopil její tvář do své dlaně a přitiskl její ústa na své. Chvíli trvalo, než se od sebe dokázali odtrhnout, a to jen proto, aby se nadechli.

„Ne že bych si stěžovala," prohlásila Regina, „ale asi bychom odtud měli vypadnout, než se vrátí," řekla a oba se pousmáli.

„To bychom asi měli," řekl Robin a společně, stále se držící za ruce, pomalu postupovali ke dveřím vedoucí z místnosti.

---

„Belle? Hned se vrátím, jdu se jen trochu projít," oznámil Gold a objal svou ženu.

„Dobře, ale vrať se do večeře," řekla a podala mu kabát. Ten si ho navlékl a dal ji na tvář polibek.