Podzemí

Kapitola 3. | Dveře

O 2 hodiny dříve

"Řekněte jim, že já jsem tady starostka, takže já rozhoduji o tom, kdy se ta schůze bude konat a ne oni!" odvětila naštvaně žena. Počkala, až sekretářka z místnosti odejde a sedla si zpět ke svému stolu. 

Pracovala dlouho do noci. Spravovat celé město byla docela namáhavá práce a hlavně náročná po stránce časové. Všeho toho papírování měla už dost, a tak se rozhodla, že půjde domu. Zhasla malou lampičku na stole a vzala si svou kabelku. Dveře zamkla a vydala se ke svému autu. 

Při chůzi se snažila klíče k autu najít ve své kabelce. "Sakra, musela jsem je nechat v kanceláři," pomyslela si a šla zpět. Chtěla dveře od své pracovny odemknout, ale všimla si, že jsou pootevřené. Z kanceláře se ozýval nějaký šramot. Dveře otevřela a uviděla postavu. Držela v ruce nějaké papíry a mnoho se jich válelo na zemi. Postava si jí všimla a jen ji udiveně pozorovala. "Co tu děláte!" zakřičela žena. V tom ji někdo zezadu chytl a pusu ji překryl rukou s kapesníkem. Žena se snažila bránit kopáním, ale brzy polevila a upadla omráčená na zem.

Současnost

Když otevřela oči, ocitla se v tmavé místnosti. Rychle vstala a začala se trochu vystrašeně rozhlížet kolem sebe. Nikde nebyla žádná okna, jen na druhé straně místnosti spatřila dveře.

"Hlavně nepanikař a zhluboka se nadechni ," uklidňovala se. Přistoupila ke dveřím a pomalu je otevřela. Uslyšela nějaké hlasy. Podívala se směre, odkud je slyšela a zahlédla muže a ženu. 

"Hej!" vykřikla. Muž i žena se otočili jejím směrem. "Jestli je tohle nějaký žert, tak to není vtipné," dodala a vešla do chodby. "Ahh ... další ztracená duše, vítej v klubu," řekl muž a pousmál se na ni. "Kdo jste?" zeptala se a přistoupila opatrně o krok blíže. "Já jsem Killian Jones a tahle bloncka vedle mě je Emma Swanová," odpověděl. "Stačilo říct křestní, to jí rovnou můžeš vykecat, kde bydlíš," odsekla Emma. "Ale no tak Swanová, koukni na ní," ukázal na tmavovlasou ženu, "nevypadá jako nějakej vrah a ptala se, kdo jsme, tak jsem slušně odpověděl."

"Poznáš vraha podle vzhledu jo? To soudíš takhle každýho, Jonesi?" napodobila ho Emma. "Nerada bych vás vyrušovala hrdličky, ale ráda bych věděla, kde to k sakru jsem!" řekla naštvaně žena. 

"To nevíme ani my, prostě jsme se tu probudili," odpověděla Emma. "Bezva, mimochodem ... já jsem Regina."

"Regina a dál?" dodal Killian. "Víc vědět nemusíš koženobunďáku," odsekla a přistoupila k nim. "Přezdívky, bezva tahle by se hodila i k tobě Swanová," a poukázal na Emmy bundu. "Můžeme se prosím vás zaměřit na cestu odsud?" zeptala se Emma znuděně a zrak odvrátila na velké dveře před sebou.

"S těmi nehneme," oznámil Killian a rozhlédl se po chodbě, "řekl bych, že vyzkoušíme všechny pokoje a zjistíme, jestli je tu ještě někdo, případně nějaká jiná cesta odsud," dodal. Regina a Emma souhlasně přikývly. Bylo tu celkem 6 dveří. 

"Myslíte, že něco znamenají?" zeptala se Regina, poukazující na čísla na dveřích. "Nevím, každopádně za Killianem jsem šla do dveří číslo 2, ty jsi teď vylezla z těchto, takže 6 a já byla ve 4. Tak třeba Killiane ty jdi do místnosti 1, já do 3 a Regino ty do 5," dořekla světlovláska a šla ke svým určeným dveřím. "Bezva, bloncka rozkazuje," zamumlala Regina a s Killianem se také odebrali do dalších místností.