Muž si promnul ruce. Vše mu vycházelo. Nikdo z nich ani netušil, čí je tohle vše práce. Byli pro něj jako figurky, které dělaly přesně to, co chtěl. Nejen že byl volný a svůj život měl ve svých rukou, ale teď mohl dokonce ovládat i životy těch, kteří mu ublížili. Mysleli si, jak jsou nevinní, že si tohle nezaslouží. Ale právě že si zasloužili osud mnohem horší. Chtěl aby trpěli tak, jak trpěl on. Vlastně chtěl, aby cítili bolest daleko horší. Každý z nich dopomohl k tomu, aby ve svém životě ztratil vše. Teď to bude ale naopak. Bude si tu s nimi pomalu zahrávat, dokud je nedostane až na úplné dno jejich sil. Dokud ho nebudou prosit o odpuštění.
Byl tak naštvaný. Na ničem jiném než na pomstě mu nezáleželo. Ale on uspěje. To nejlepší teprve chystat bude.
---
Ani nevěděli, kam vlastně jdou. Šli pořád rovně a snažili se jeden na druhého nehledět. Stále si v hlavě promítali ten moment, kdy se jejich rty dotkly.
„Na co jsem sakra myslela!" pomyslela si Regina. Nevěděla, jak se teď k němu chovat. Má předstírat, jako by se nic nestalo? A co bude dělat on? Přemýšlí nad tím vůbec nebo je mu to jedno? Co když tím nic nesledoval, jen se to prostě stalo a teď na to bude chtít zapomenout? Ale vlastně to by bylo nejlepší, avšak dokázala by to jen tak vymazat? „Ten polibek byl fakt úžasný...ne přestaň Regino! Nebude tě tady nic rozptylovat." Snažila se na to nemyslet, jenže ten moment bylo to jediné, co jí teď pořád procházelo hlavou.
Bylo jen slyšet lehké našlapování jejich kroků. Ani jeden nic neříkal. Robin si nebyl jistý, jak reagovat. Měl by něco říct? Co když to bude ještě horší? Ale přece nemohou to pořád takhle odkládat a nic neříkat. Něco udělat musí. Pohlédl na ni. Působila zamyšleně. Možná že ona taky neví, co dělat.
Robin se zhluboka nadechl a pronesl: „Myslím, že bychom si měli o něčem promluvit." Regina se na něj podívala a snažila se bez nervozity ve svém hlase něco říci.
„A o čem?" zeptala se. Moc dobře věděla o čem, ale třeba to nějak zamluví. Nechtěla se o tom teď bavit. Bála se, že to nebude cítit a brát tak jako ona. Pro ni to bylo něco jedinečného. Jeden polibek od člověka, kterého znáte jen chvíli, přece nic udělat nemůže. Nebo snad ano? Robin se na ni podíval pohledem „vážně-nevíš-o-čem-mluvím" a Regina od něj zrak odvrátila k zemi. Snažila se vymyslet, jak z toho vyklouznout.
„No...řekl bych, že o tom polibku." V tom Regina zčervenala. Teď z toho jen tak nevybruslí.
„Jo o tom...a co jako?" řekla bez ohlédnutí na něj.
„Takže se budeme chovat, jako by se nic nestalo?" zeptal se Robin. Pořád se díval na Reginu a snažil se přijít na to, co cítí.
„Když myslíš, že by to tak bylo lepší," odpověděla. Byla trochu zklamaná. No spíš byla hodně zklamaná, ale tak co mohla čekat. Skoro ho nezná a navíc tady v té díře to stejně na randění nebude.
„To jsem neřekl." Zastavil se a ona na něj pohlédla.
„Tak jak to tedy mezi námi teď bude?" Robin jen povzdechl.
„Řekl bych, že to zkusíme nechat volně plynout a uvidíme, co se stane."
---
Pomalu otevřel dveře a oba vyšli z místnosti. Neal k nim přiběhl a podepřel Emmu z druhé strany.
„Dobrý?" zeptal se. Emma přikývla. Ohlédla se a spatřila na zemi mrtvé tělo. Zastavila se a pohlédla na něj. Byl to ten samý muž, co ji tam svázal a mučil. Killian viděl, na co hledí a stoupnul si před ní tak, aby na tělo neviděla.
ČTEŠ
Podzemí
FanfictionEmma Swanová žije ze dne na den. Dalo by se říci, že spíše jen přežívá. Život jí naskládal plno překážek, které musela překonat. Aby to dokázala, tak se uzavřela před ostatními. Nemá žádné přátele a žádnou rodinu. Jednou, když se vrací domu, tak je...
