Other Slytherin girl IV. ✔

N E P Ř E S T A Ň D O U F A T

Počet slov:508
60 let/8.listopadu 2020

,,Millie. Vnímáš mě?" Otevřela jsem oči a pohlédla na vyděšeného Toma. Stáli jsme někde uprostřed mýtiny. Vypadalo to jako klidné místo.

,,Jsi to ty, Tome, že ano?" ujišťovala jsem se a on si oddechl. Poté přikývl a přistoupil ke mně blíž. ,,Co se stalo?"

,,Jak je ti?" zeptal se starostlivě a já se zasmála.

,,Jsme přeci ve snu, Tome."

,,Já vím, ale ty se stále neprobouzíš. Máme o tebe strach. Delphi s Lily se bojí, že to bylo špatné protikouzlo."

,,Nedokážu se probrat, Tome. Nejde to," pípla jsem.

,,Dokážeš. Stačí chtít."

•••

,,Tak strašně mě to mrzí."

,,Nevěděla jsi, kdo to je. A myslím, že za to spíš mohu já. Ta věštba a -"

,,Zčásti je to ale i chyba ministerstva. Neměli si nechávat ten Nottův obraceč času."

,,Ale vy jste neměli cestovat do minulosti."

,,Vždyť jsi to chtěl! A já si přála se s tebou vidět!"

,,Auguron... dělala jsi to všechno kvůli svému otci?"

,,Ano. Ty by jsi za svou maminku přeci také položila život, Lily."

,,To je samozřejmost! Teď bych si přála, abych na jejím místě byla já. Nemůžu se s tím smířit. Vždyť už je to dobrý týden, co se neprobouzí."

,,Dýchá a to je hlavní. Potřebuje čas. A my nesmíme přestat doufat."

,,Máš pravdu, tati. Teda... pořád si nemůžu zvyknout na to, že vypadáš jako šestnáctiletý."

,,Je to moje chyba. Neměla jsem si psát ta kouzla. Nic by se nestalo."

,,Auguron mohla zaútočit tak jako tak. I bez tvých kouzel, Lily."

,,Jen... chtěla jsem, abys byl zase živý, tati."

Slyšela jsem tři hlasy. Dva dívčí, jeden mužský. Museli být někde blízko mě.

Chtěla jsem se probudit. Chtěla jsem je ujistit, že jsem v pořádku, ačkoliv jsem pořád nevěřila tomu, že jsem živá.

Hrudník se mi pravidelně nadzvedával a já opatrně otevřela oči. Šlo to těžce, jelikož byly zavřené opravdu dlouho a chvilku trvalo, než si přivykly okolnímu světlu.

,,Mami!" První, koho jsem uviděla a uslyšela, byla Lily, která mě následně pevně objala. ,,Měla jsem takový strach!"

,,Lily..." zašeptala jsem a snažila se najít ztracený hlas, ,,holčičko moje."

,,Je mi to tak strašně moc líto," špitla Delphi, která stála u nohou mé postele. Usoudila jsem, že ležím na ošetřovně. S obtížemi jsem vynutila úsměv, když jí Tom položil ruku na rameno.

,,Zvládla jsi to," usmál se na mě. Bylo zvláštní vidět ho jako šestnáctiletého kluka. Byl živý. Ale jak...?

,,Lily a Sobius," řekl, jako kdyby mi četl myšlenky. Pochopila jsem.

,,Musím to říct hned taťkovi a Sobimu. Budou nadšení. Sobi má za sebou další úplněk. Není na tom moc dobře, ale taťka mu dal nějaký lektvar, aby mu bylo líp," sdělovala mi hned Lily, a já přikývla. Odběhla pryč z ošetřovny a se mnou tu tak zůstal jen Tom se svou dcerou.

,,Opravdu mě to moc mrzí -"

,,Neomlouvej se, Delphi -"

,,Auguron."

,,Co prosím?"

,,Chci, aby mi říkali Auguron."

,,Ach tak..." zamumlala jsem a v mysli se mi vybavil ten černý pták.

,,Mám k tomu důvod, ale ten vám řekne Lily."

,,Prosím tě, tykej mi. Jsem přeci tvá teta."

Na tváři se jí rozlil úsměv. ,,Tak dobře, teto."

No vidíte jak jsem hodná😅😅včera jsem se některých z vás celkem bála, měla bych si opatřit nějaké bodyguardy...😂
Jste rádi, že je živá?😊
Zítra nás čeká poslední kapitola😞nemůžu tomu uvěřit😞
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕