Other Slytherin girl IV. ✔

Ž I V Á V Z P O M Í N K A

Počet slov:618
44 let/15.července 2004

,,Dobrou noc, Lily. Dobrou noc, Sobiusi," řekla jsem s úsměvem a pohlédla na moje děťátka, která už ležela ve svých postýlkách.

Tříletý Sobius sdílel pokoj s roční Lily, a vůbec mu to nevadilo, za což jsem byla ráda.

,,No, Lily, šup, hajnout!" zasmála jsem se, když má dcerka stála ve své postýlce, držela se jí a smála se.

,,Jo, Lily!" přidal se Sobius a sedl si. Vlásky černé jako uhel měl rozcuchané do všech světových stran. Lily se ale znovu zasmála a Sobius vstal z postele. Sledovala jsem, jak jí podává velkého plyšového medvěda, kterého tehdy dostal on a dává jí pusu na čelo. Lily se natáhla a pusu, tentokrát velkou a mlaskavou, mu vrátila, akorát na tvář.

S láskou v očích jsem je sledovala a přešla k Sobiusově posteli. Poupravila jsem mu deku a líbla ho do vlasů, to samé jsem udělala u Lily. ,,Tak dobrou noc, miláčci moji," zašeptala jsem a zhasla. Přivřela jsem jim dveře a vydala se do své ložnice. Převlékla jsem se do pyžama a lehla jsem si, byla jsem po dnešku unavená a ani Severusovi jsem neměla sílu popřát dobrou noc...

•••

Ocitla jsem se v jakési místnosti, ve které byla podlaha pokrytá vodou a leskla se. Viděla jsem svůj vlastní odraz a bosýma nohama jsem kráčela kupředu k velké soše.

Má chodidla pleskala o vodu, která byla nepříjemně ledová a já se otřásla, když jsem spatřila kostru nějakého velkého zvířete. Kde to vlastně jsem?

Po stranách "cesty", po které jsem šla, byly z kamene vytesaní hadi. Přešla jsem až k nechutně rozpadající se kostře a prohlédla jsem si ji.

Také to musel být had. Měl ostré tesáky, na kterých byla zaschlá krev. Znovu jsem se otřásla. Panoval tu chlad a podivná atmosféra. Bylo to velmi zvláštní místo..

,,Millie," ozvalo se z tmavého rohu a já se zmateně rozhlédla. Nikoho jsem neviděla a zašmátrala po hůlce. Zděsila jsem se, když jsem zjistila, že ji nemám.

,,Kdo jsi? A kde jsi?" křikla jsem. Z levého rohu vystoupil asi šestnáctiletý chlapec s tmavými vlasy, pohlednou tváří a tmavým hábitem se znakem Zmijozelu.

,,Cožpak mě nepoznáváš?" zeptal se s klidem a přistoupil ke mně blíž. Zalapala jsem po dechu.

,,Tome!" Jen se usmál a přikývl. Pozoroval baziliška stejně jako já.

,,Ach ano, tady jsem se potřetí setkal s Harrym Potterem," vydechl a pohlédl do tváře té veliké sochy muže. ,,Víš, kde to jsme? Víš, kdo je tohle?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jsme v Tajemné komnatě a tohle je podobizna Salazara Zmijozela."

,,Páni. Ale co tu děláš ty? Jsi... vypadáš jako opravdový člověk. Myslela jsem, že jsi mrtvý a -"

,,Ta vzpomínka na mě se obnovila. Mohu s tebou komunikovat přes sny a žít v tomhle těle. V těle šestnáctiletého chlapce, a jen tady," ušklíbl se.

,,Takhle jsi hezčí," zamumlala jsem. ,,Jak je ale možné, že vzpomínka na tebe znovu ožila? Ukryl jsi ji přeci do deníku, ten byl viteálem a Harry ho zničil."

,,Ta vzpomínka není tak úplně živá. Nežiji úplně. Jen tak nějak napůl. Když Potterovi přátelé před bitvou otevřeli Tajemnou komnatu, vzpomínka se obnovila. Neukázal jsem se jim, byl jsem zkrátka jen pouhou vzpomínkou, která bez oběti nic nezmůže. Pak jsem ale zemřel a část mého já se objevila v tomto těle."

,,To snad nemůže být pravda," vydechla jsem a on se na mě s úsměvem podíval.

,,Je to pravda, Millie. A teď dobrou noc."

,,Tome, počkej -" natáhla jsem k němu ruku, ale bylo už pozdě. Věnoval mi poslední úsměv a pak zmizel.

•••

Prudce jsem se posadila. Chvěla jsem se po celém těle a na čele mi vyrašily krůpěje potu. Hřbetem ruky jsem si je setřela.

,,Co se děje?" zeptal se mě tiše Severus, který mě ustaraně sledoval. Posmutněle jsem zavřela oči a ulehla zpět do polštářů.

,,Tom."

Myslíte, že tu Tom bude později také hrát svou roli?^^
Chtěli byste zase někdy character ask?:D
A co říkáte na kapitolu? Jste rádi, že se Tom "vrátil"? Myslíte, že mu Mil pomůže k oživení?:)
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕