Other Slytherin girl IV. ✔

M E N Š Í P R O B L É M

Počet slov:534
41 let/6.ledna 2002

Nervózně jsem přecházela po sklepení a vrhala pohledy na zavřené dveře. V té místnosti spal Sobius a já byla minutu od minuty nervóznější.

,,Je všechno v pořádku?" Cukla jsem sebou a podívala se směrem ke dveřím. Dovnitř vešel Severus, který mě sledoval s nejistým výrazem. Povzdechla jsem si a pomalu zakroutila hlavou. ,,Dalton?"

,,Ne to ne," sedla jsem si na pohovku, ,,teda, nevím..."

Zamračil se a zavřel za sebou dveře. Posadil se vedle mě. ,,Jak to myslíš, že nevíš? Co se děje tentokrát?"

Znovu jsem si vzdychla. ,,To samé co před několika měsíci." Zbledl a já z jeho tváře vyčetla, že mu to došlo. Rychle jsem ho chytla za ruku a zoufale se na něj podívala. ,,Prosím, neodcházej."

Stiskl mi ruku a palcem mě pohladil po jejím hřbetu. ,,To ani nemám v plánu." Oddechla jsem si. ,,Jak dlouho tentokrát? Zase pět?" zažertoval.

,,Ne. Čtyři."

,,Hmm... o měsíc míň." Pousmála jsem se.

,,Bezva. Ještě umíš počítat. Víš, mám ale menší... problém..." kousla jsem se do rtu. Sdělit mu to bude těžší, než jsem si myslela.

,,Jaký problém?" zeptal se nejistě a podíval se na mě.

,,Budeš v klidu?" zakňučela jsem a on pomalu a lehce přikývl. ,,Tak jo... Je možnost, že je -"

,,- Daltonovo," zavrčel a já sklesle přikývla. Stisk ruky nepovolil, což jsem považovala za dobré znamení. ,,Proč se mezi nás musí pořád motat?"

,,Já nevím. Minerva ho popisovala jako milého muže..."

,,Je asi tak milý jako Lupin při úplňku," odfrkl si a já se uchechtla. Pak jsem se nervózně ošila a odhrnula si vlasy z obličeje. Co když je přeci jen Darrenovo? Asi bych se s tím nesmířila... Co se s ním jen stalo?

,,Jak ale zjistíme, jestli je Darrenovo nebo tvoje?" pustil mou ruku a vstal z pohovky. Přecházel po místnosti sem a tam stejně jako předtím já. Bezmocně jsem sledovala své ruce v klíně a přemýšlela.

,,Nejsem si jistý..." zamumlal a přešel ke knihovně. Překvapeně jsem ho pozorovala. Pročítal si názvy knížek a pár jich vytáhl. Přinesl je a položil je vedle mě. Pak se znovu posadil a vzal knihu navrchu. Všechny byly o lektvarech. Nadzvedla jsem obočí.

,,Zkus tam najít genetický lektvar," vysvětlil mi a já vzala knihu do ruky. Listovala jsem jí. ,,První věc, která mě napadla, ale nejsem si jistý, zda jeho postup najdu mezi svými knihami..."

,,Nepamatuješ si to?"

Podíval se na mě výrazem 'děláš si legraci?' a odpověděl: ,,Nemůžu si pamatovat přeci všechno."

Zoufale jsem si pročítala názvy lektvarů a stále genetický lektvar nenacházela. Povzdechla jsem si. ,,Nemám se jít podívat do knihovny?" navrhla jsem a když mlčky přikývl, vstala jsem a vyšla ze sklepení.

Vyšla jsem schody a rozhlížela se kolem. Bylo tu nějaké nezvyklé ticho. Pokrčila jsem nad tím rameny a otevřela dveře. Vešla jsem dovnitř a nejistě jsem pozdravila madame Pinceovou, knihovnici, která se na mě zamračeným pohledem podívala. Nasadila jsem nevinný úsměv a zašla za ní. Zatvářila se překvapeně.

,,Ehm... Mohla bych dostat klíče od oddělení s omezeným přístupem? Potřebuji si v jedné knize najít, ehm, postup a přísady na lektvar." Zamračila se ještě víc, ale opatrně mi podala klíč. Vítězně jsem si ho od ní vzala a šla až dozadu, kde jsem si odemkla a vešla dovnitř. Tak. Teď jen hledat.

Sobius bude mít sourozence!😇
A ne, já prostě musím být zlá a musím tam toho Darrena vždycky dát😂
Kapitoly mám předepsané do pondělka, včera jsem měla psací den:D
Jinak jsem zveřejnila nový příběh Imperio, tak když se někdo podívá, budu ráda😊 #reklama
Neplecha ukončena.
Thx, ILY💕
-Milka