Other Slytherin girl IV. ✔

M A L Á C H V I L K A N E P O Z O R N O S T I

Počet slov:529
60 let/31.října 2020

Seděla jsem u profesorského stolu a pohledem propalovala zmijozelský stůl. Lily tam neseděla. Ani Albus se Scorpiusem.

,,Kde jen může být?" zamumlala jsem.

,,Třeba se jen zdržela," pokrčil rameny Sev.

,,Je předvečer Všech svatých. To by si přeci nenechala ujít," namítla jsem a vstala.

,,Kam jdeš?" zvedl ke mně oči.

,,Půjdu se podívat ven. Potřebuju na vzduch," odpověděla jsem mu. Cítila jsem na sobě jeho pohled až do té doby, než jsem vyšla z Velké síně.

Chladný noční vzduch mě pohladil po tváři a já zavřela oči. Měsíc zářil, ačkoliv nebyl celý. Na obloze tančily hvězdy a já uslyšela několik hlasitých hlasů.

Ze Zapovězeného lesa vyšly tři postavy. Jedna byla vysoká a měla napřaženou hůlku, ty druhé dvě byly menší, jako by to byli studenti.

,,Jsem tu od toho, abych vše změnila!" uslyšela jsem hlas, který patřil dívce. Zřejmě to musela být ta vysoká. Zvědavost mi nedala a přešla jsem blíž.

,,My ti ale nepomůžeme!" Zalapala jsem po dechu, když jsem poznala hlas Albuse. Takže ten vedle něj bude určitě Scorpius! Ale kdo je ta dívka?

,,Pomůžete, rozumíš? Ty to uděláš, Pottere. Uděláš to, jinak zabiju toho tvého milovaného kamarádíčka!" Tak dost! Vytáhla jsem hůlku a vystoupila ze stínu.

,,Paní profesorko!" vyjekli Albus se Scorpiusem naráz a dívka se na mě otočila. V jejích očích se zaleskl měsíc a svou hůlku natočila na mě.

,,Co tady chcete?" vyštěkla na mě.

,,Já tady pracuji," odvětila jsem, ,,a vy nemáte právo vyhrožovat nezletilým kouzelníkům smrtí! Jsou to studenti!"

Odfrkla si. ,,Jenže on se vrátí. Mocný lord Voldemort se vrátí! A to dnes! V den, kdy kvůli obyčejnému miminu přišel o všechny schopnosti!"

,,Albusi, Scorpiusi, pojďte ke mně!" nařídila jsem jim, a oni se za mnou chtěli rozeběhnout, ale to jim dívka nedovolila. Kouzlem je odhodila tvrdě na zem.

,,Tak dost!" vyštěkla jsem a rychle odrazila kletbu, kterou na mě vyslala. Takhle to pokračovalo dál.

Byla opravdu mocná a znala kletby, o kterých jsem já neměla ani páru, takže už jsem se několikrát jen tak tak vyhnula kouzlům, které by mi dopřály dlouhou a bolestivou smrt.

,,Vypadá to, že už nejste v moc dobré formě!" vyštěkla posměšně, když už jsem se čím dál pomaleji vyhýbala jejím kouzlům.

,,Běžte do hradu! No tak!" křikla jsem na Albuse a Scorpiuse, kteří nás vyděšeně sledovali. ,,Běžte! Utečte!"

,,Ne!" vřískla dívka a na oba vyslala pouta, která se kolem nich pevně obmotala. Ve mně se vzedmula velká vlna vzteku a začala jsem být útočnější než předtím. Vypadala překvapeně, ale pak se rychle vzpamatovala a vyslala na mě další kletbu.

Po chvilce jsem na tom byla lépe než ona. Jediným kouzlem jsem ji odhodila dozadu a jak narazila, vyrazila si dech. Chvilku ležela a lapala po dechu.

No tak, Millie, ozval se hlásek v mé hlavě, můžeš ji spoutat, zabít, omráčit, mučit... cokoliv si zamaneš... je bezmocná...

Ne, nemohu to udělat, třásla se mi ruka, nikdo by si to nezasloužil. Bylo by to nefér...

Přejela jsem ji zkoumavým pohledem a otočila se ke zmijozelským chlapcům, kteří tam stále seděli spoutaní. Už už jsem chtěla vyřknout kouzlo, abych je osvobodila, když se ozval křik.

,,Mami! Pozor!"

Bylo pozdě. Neznámá kletba mě zasáhla a já se zhroutila k zemi.

Ehhh. Nezabíjet😇
Když už se nám to tak blíží ke konci, sepisuji už nový příběh, který sice nebude trilogie, ale je to moje srdcovka hned po OSG😂kdy byste chtěli, abych ho vydala?😇
A co si myslíte o kapitolce?😇
Děkuji moc za 30K reads!!❤❤❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕