Podzemí

Kapitola 18. | Blízko smrti

„Tohle mi nedělej," řekla slabým a třesoucím se hlasem. Pohladil ji po zádech, a pak se na sebe podívali.

„Promiň," řekl a pomalu vstával. Ona mu pomohla a snažili se pokračovat lesem. Podepřela ho z levé strany. Ano, přesně tam, kde byl postřelen. Onu ruku si dala za krk a podepírala ho z boku, aby tak zpomalila prokrvení a zabránila většímu krvácení. Takové věci znala. Byla vyučená jako sestra v nemocnici a pár let tam i pracovala. Ovšem na zaplacení dluhů, které měli po svém otci, kterého ani nepoznali, jim tato práce nestačila. August se snažil obvykle peníze získat různým pašováním nelegálních věcí, což ho pak dostalo ke Goldovi. Nechtěl, aby s tím Lilith měla něco společného, ale Gold už si to zařídil. Nabídl jí více peněz, když bude pracovat u něj. Pomáhat v nemocnici ji bavilo, byla to její vysněná práce, ale dluhy jí to nezaplatilo. Musela jeho nabídku přijmout, a tak se dostala pod jeho křídla. Netrvalo dlouho a chtěl po Augustovi věci, se kterými on nesouhlasil. Zabíjení, mučení a vydírání. Nakonec to nevydržel a chtěl odstoupit, ovšem to u Golda nebylo možné. Jelikož nechtěl sestru opustit, schovával se u ní. Ona Goldovi řekla, že svého bratra nenávidí a tudíž ji nechal být. Žili takhle asi dva roky. August se ji pořád snažil přemluvit, ať s ním uteče, že nemusí dělat, co on chce. Lilith ho ale neposlouchala. Tvrdila, že ty peníze potřebují a až bude vše splacené, tak pak odejdou. A tak se octili tady. Nyní společně na útěku. Prodírali se lesem, až narazili na silnici. Oba se na sebe s úsměvem podívali a zahlédli v dáli projíždět auto. Vkročili doprostřed silnice a mávali na auto, aby jim zastavilo. Auto před nimi zabrzdilo a oni šli k okýnku řidiče, které se stahovalo. Z auta vykoukl muž středního věku.

„Mohu vám nějak pomo-" než to dořekl, tak spatřil krvavou ránu na Augustově rameni.

„Ou, co se stalo?" zeptal se.

„Prosím, potřebujeme pomoct, někdo nás honí a mého bratra postřelili" řekla Lilith vyděšeně. Muž přikývl.

„Samozřejmě nasedněte," řekl a stáhl okýnko zase zpět. Lilith otevřela zadní dveře auta a pomohla svému bratrovi do něj nasednout. Sedli si vedle sebe a dveře zavřela. Muž auto rozjel a pak se podíval do zpětného zrcátka na cizince na zadním sedadle.

„Takže jedem do nemocnice tipuju," oznámil muž. Žena přikývla a držela svého bratra za ruku.

„Co se vám stalo?" zeptal se muž. Sourozenci se na sebe podívali. Mohou tomu muži věřit? Co když je to nějaká past od Golda? Muž v zrcátku spatřil jejich váhavý a vyděšený výraz.

„Pod levým sedadlem se nachází taška a v ní peněženka, tak ji prosím vyndejte a podívejte se do ní," řekl. Lilith a August se na sebe nevěřícně podívali. Lilith se tedy odhodlala a sáhla pro tašku. Vytáhla z ní malou koženou peněženku. Když ji otevřela, tak viděla zlatou placatku.

„To je můj odznak šerifa, takže bych řekl, že mě věřit můžete," dodal muž.

„Ať se vám stalo cokoli, tak vám mohu pomoci." 

Chvilku zaváhali. Je dobře, že jsou u šerifa? Mají v tom únosu prsty stejně tak jako Gold, co mu mají vlastně říct? Co když to nakonec odnesou všechno oni a půjdou za mříže? Následovalo ticho, kdy nevěděli co říct.

„Tak co začít s vašimi jmény?" zeptal se cizinec.

„August a Lilith," řekl bratr a držel si ruku na zkrvaveném rameni.

„Já jsem David, David Nolan."

---

Jeden muž se vrhl na Emmu. Uhodil ji do tváře a poté ji přimáčkl ke zdi. Emma se snažila bojovat, ale bylo to pro ní rychlé a nečekané. Než se vzpamatovala tak ji uhodil znova. Popadl ji za bundu a odhodil ji na protější zeď. Emma se snažila ze země vstát, ale celé tělo ji bolelo. Killian s druhým mužem chvíli bojoval, pak ale viděl Emmu na zemi a to ho rozptýlilo. Muž ho kopl do břicha a Killian propadl průchodem do šachty.

„Killiane!" zakřičela Emma, ale bylo už pozdě. Nevěděli, jak byla šachta hluboká a ani předtím neviděli její dno. Emmě se vlily slzy do očí. Věděla, že je mrtvý. Měla ho ráda, měla ho hodně ráda. Cítila jako by ji znal a jako by se o ní zajímal. Říkal, že o ní chce vědět víc a ona ho ignorovala a teď už je pozdě. Možná je to tak lepší. Nejspíš si zaslouží být pořád sama. Třeba by jim to ani neklapalo, ale teď už to nezjistí. Co bude dělat? Z jejích myšlenek ji ale vyrušil muž, který ji popadl a zvedl. Chytil ji hrubě za vlasy, při čemž vykřikla bolestí a držel ji. Druhý se k ní přiblížil se zlověstným výrazem v obličeji.

„Co to tu máme," řekl a přistoupil k ní. Prohlédl si ji a s úsměvem dodal, „tak co to bude blondýnko? Uděláš co ti řeknu, nebo to bude bolet," a začal k ní přistupovat.

„Já bych byl pro tu bolest," řekl Killian za nim a uhodil ho. Muž se skácel na zem. Emma s úlevou pohlédla na Killiana. Muže, který ji držel, uhodila loktem do obličeje a vyvlékla se z jeho úchopu. Killian ho odkopl ke zdi a muž padl na zem.

„Jsme dobrej tým Swanová," řekl a podíval se na ni. Emma chvíli stála a ani nehlesla. Nevěřila tomu, že je naživu. Rozběhla se k němu a pevně ho objala. Killian to nečekal, takže ho to překvapilo, ale po chvilce ji v náruči sevřel. Chvilku se tam objímali, než se od sebe oddělili, ale Emma měla ruce pořád kolem jeho krku.

„Co se stalo? Jak jsi to přežil, viděla jsem tě spadnout do té šachty?"

„Zachytil jsem se za žebřík, jsem hold dobrej," řekl a oba se pousmáli. Následovalo ticho. Hleděli si do očí. Poté její zrak sklouzl na jeho rty, chytla ho za límec a políbila ho. Killian tento vášnivý a procítěný polibek opětoval. Poté se odtrhli, aby se nadechli.

„To bylo-" začal Killian ještě ohromen a překvapen, když ho Emma přerušila.

„Minulost, už se to nestane," oznámila a vyvlekla se z jeho náručí. Killian chtěl něco říct, ale vyrušilo ho otevření dveří. Vběhla do nich Regina.

„Máme problém, vlastně dva problémy, ale jeden mě teď honí."

Tak jak se vám líbí první CS kiss ?? :D jak v Neverlandu ;) tak snad jsem zatím alespoň trochu naplnila vaše touhy :D :D :D no tak doufám že bude nějaký komentář, co si o tom myslíte a a prosím o hlasování, to je ode mě vše ;) :D sbohem s další kapitolou ;)