Marauders

13.kapitola

Konečně se probral i Rem a James. Povídali jsme si a ja asi stokrát Removy opakovala že mi zo nevadi a že za to nemůže. Nakonec už neměl žádné argumenty. Poppy sice říkala že mě pustí až za dva dny ale já jí překecala. Dneska mě propustí. Balila jsem si věci které mi Lil donesla. Nakonec do mě Poppy nalila ještě tři lektvary a já konečně opustila tuto místnost. Kluky už pustila dřív a tak jsem šla sama. Cestou jsem si v ruce pohrávala s hůlkou a pobrukovala nějakou melodii. "Ale ale kohopak to tu máme." Ozvalo se předemnou. Zvedla jsem zrak a usklíbla se. "Já nevím Luciusi že by krvezrádkyni?" Přidala se Bella. Poslední slovo vplivla s takovou nechutí jakoby to byl odpad. "Ja nevím nikoho tady nevidím a copak Luciusi nestačilo ti to minule? Myslím že si měl obtisk na tváři ještě týden." Oplatila sem jim a uchechtla se. Trochu zrudl vzteky. Vytáhl hůlku a zařval Expeliarmus. Tak tak jsem stihla vyslat protego. Pak se z chodby stalo bojiště. Metali jsme po sobě kledby jakoby snad šlo o život. Už mě to nebavilo a rak sem vyslala kouzlo "Avis". Předemnou se vytvořil roj kanárků a čekali na můj povel. Bell se jenom bláznivě zasmála a Lucius zakroutil hlavou. Jsou tak pošetilý. Podceňují mě. Zašeptala jsem "opugno" a všichni ptáčci se vrhli na ty dva. Pak jsem jenom vyslala petrificus totalum a nechala je tam ležet. Proč si nedají pokoj. Rychlostí blasku jsem běžela do společenky. Pozdravila jsem kluky kteří tam seděli a vběhla do pokoje. Nakrmila jsem Amy a nechala jí ať se proletí po pozemcích. Čapla jsem plavky a převlekla se do nich. Přez ně sem hodila uniformu a di ruky si vzala župan a ručník. Vyběhla jsem z pokoje do společenky a zeptala se Rema jakožto prefekta na heslo od prefektské koupelny. Poděkovala jsem a běžela do třetího patra. Doběhla jsem k takovému obrazu mořské pany a řekla: Bublinky. Přikývla a pustila mě dál. Vevnitř to bylo úžasné. Obrovská vana připomínající bazén. Stovky kohoutků a úžasná okenní mozaika mořské pany. Česala si své vlasy a zpívala. Pokynula jsem jí na pozdrav a ona se na mě usmála. Potřebovala jsem ze sebe smít poslední události. Bylo jich tolik. Přišla jsem ke kohoutkům a poklepala hůlkou na ty z kterých sem chtěla aby teklo mýdlo a voda. Napustila jsem si vanu plnou tyrkysových bublinek. Zhodila jsem ze sebe uniformu a boty. Vlezla jsem do vany a teplá voda obejmula moje tělo. Své vlasy sem barvyla na modrou, růžovou, zelenou a oranžovou. Nakonec sem vypadala jakoby mě poblil jednorožec. Pak jsem plavala a nakonec skákala do vody. Zrovna jsem se chystala skočit ale skočila jsem jen do prázdna. Někdo mě chytil kolem pasu a stáhl zpátky. Jeho silné paže se mi ovynuly kolem pasu a já ho zezadu kopla do nohy stisk povolil a já se otočila. Předemnou stáli poberti v plavkách a Sirius držící se za nohu. "Promiň Siriusi ale máš se ohlásit. Čau kluci." Řekla jsem a skočila do vody. Nechtěla jsem aby viděli mé jizvy. Vynořila ksem se a vlasy si změnila na černou a pak hnědou. Kluci naskákali do vody a mě ta vlna málem utopila. "Jste normální? Mě chcete utopit?" Zeptala jsem se pobaveně a oni se jen začli smát. Potopila ksem se a chytla Rema a Siria za nohu. Než stihli zareagovat stáhla jsem je dolů. Pak nasledoval James i Pet. Vynořila ksem se a rychle vylízala z vody. Už sem si brala ručník ale zastavily mě něčí ruce. Někdo si mě hodil přes rameno jako pytel a nesl směr bazén. "Ale snad sis nemyslela že utečeš?" Zeptal se pobaveně Sirius a zastavil se. "No tak Siriusi neblbni snad mě tam nechceš hodit." Škemrala jsem a různě se vzpouzela. Jen pokrčil rameny a hodil mě nemylosrdně do vody. Zaječela jsem a hodila placáka. "Siriusi Orione Blacku právěteď sis to u mě posral." Prohlásila jsem a uraženě se na něj otočila. "Ale no tak Wolfy. Snad nebude tak zle." Zaprosil Sirius a já se jen ušklíbla. "Hm máš pravdu nebude tak zle. Bede ještě hůř." Řekla jsem a skočila mu na záda. Nečekal to a spadl do vody. Začala jsem se smát a kluci taky. Sirius se vynořil a vypadal jako zmoklá slepice. Pet nakonec odešel protože neměl úkol do lektvarů. Rozloučily jsme se a blbli dál. Nakonec se proti mě zpykli. VNeslo mě za ruce a nohy na břeh a začlai lechtat. Já jsem nesmírně lechtivý člověk a tak jsem až brečela. "Nn-otak k-llluci nechte mě bb-ýt." Podařilo se mi mezi smíchem říct. Merlin se nademnou smiloval a ty tři paka mě pistily. Sedi si vedle mě a já se snažila zadržovat příval smíchu. Sirius mě očumoval a mě to začalo být nepříjemný. "Hm Siriusi mohl bys čumět třeba na Jamese?" Zeptala jsem se a všichni až na něj vyprskli smíchy. "Ja jen skoumal jak se ti to zahojilo." Konstatoval a snažil se z toho vymluvit. "Jo Tichošlápku všichni ti věříme. Všichni přece víme že má vše zahojený." Dělal chytrýho James ale moc mu to nešlo. Dala jsem si ruku přes břicho avy nešel vidět nápis. Rem se na mě podezirave podíval a já jen zakroutila halvou jakože je vše v pořádku. Moc mi nevěřil a tak chytil mou ruku a odendal ji. Koukl se na mé břicho a pak trochu zrudl vzteky. Sklopila jsem pohled a daka ruku zpět. To si toho ale stihl všimnout Sirius a ruku mi zase odendal. "Viky můžeš mi říct proč si to někomu neřekla. Vždyť tě doma mučí ve velkém. To už není možný. Ti lidi jsou šílení." Naštval se Sirius a James s Remem jen přikyvovali na souhlas. "Ne kluci za toto nemohou rodiče. Je o tom těžké mluvit. Vlastně za to mohou rodiče ale neudělali mi to." Řekla jsem a sklopila pohled. "Víte co? Pojďte. Půjdem do komnaty nejvyšší potřeby." Řekla jsem a zabalila se do županu. Pak jsem mávla hulkou a usušila se. Vlasy sem si změnila zase na blond a mávnutím hůlky se převlekla do uniformy. Kluci se usušili a ja jim nechala prostor na převlečení. Vyšla jsem z koupelny a počkala. Za chvíly přisli a spolecně jsme zamířily do komnaty. Byly jsme v sedmém patře a já třikrát přešla kolem prázdné zdi a myslela na myslánku, čtyři křesla, krb,lahev ohnivé whisky a svíčky. Ve zdi se objevily dveře a já i s klukama vešla. Vzala jsem hůlku a přiložila ji ke spánku. Myslela jsem na těch šest měsíců utrpení a vytáhla tu vzpomínku. Modrý provazec jsem hodila do myslánky a pokynula klukům ať se podívají. Ponořili se do mé vzpomínky a ja se usadila do křesla. Čekala  jsem až se dokoukají.

Pohled Siriuse:
Ponořil jsem se společně s klukama do myslámky. Bylo to jakobych padal do tmy. Pak se okolí začalo formovat do dětského pokoje. Uvidl jsem malou blonďatou holku která leží na pohovce a čte si v knížce. Přistoupil jsem k ní a podíval se jí do očí. "Kluci tak toto je malá Viky." Řekl jsem a všichni jsme vybuchli smíchem. Panebože jak byla roztomilá. Né že by teď nebyla ale toto je něco jiného. Měl jsem nekalý pocit že nás ten smích přejde. Nakednou se vše zavýřilo a my se objevily v nějaké chodbě před dveřmi. Viky zaťukala a vešla. Pozdravila a my vešli za ní. U stolu seděl pár nemile vypadajících lidí. Sedla si a pak se ozval hlas z druhého konce stolum došli jsme za viky a poslouchali toho kluka. Byl takovej divnej. Prostě z nej nevyzařovali dobré emoce. "Nemám moc času. Tak přejdu rovnou k věci. Victorie budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Řekl a mě tamrazilo. Pokid je toto lord Voldemort a ona odmítne bude mít velkej problém. "Jako stát se smrtijedem? Promiňte ale musím odmítnout." Řekla a tím to asi pokazila. V tu chvíly jí popadla kopie Luciuse ve starší podobě za ruce a spoutal ji kouzlem. Pak si ji hodil přes rameno a počkal až se Voldyzvedne." V tom případě nás čekejte minimálně za sest měsíců. Nashledanou." Řekl a já měl co dělat abych mu nevlepil. Svět se zase zavýřil a mi se objevily u katakomb. Bylo to tady strašidelný. Šli jsme chodbami a pak dosli k hrobce. Otevřeli ji a po padacích schodech sestoupily. Koukl jsem na kluky a šel za nima. Okamžitě jsem zbledl. Rem mě chytil za rameno a mi koukali jak ten hajzl mučí Wolfy. Neudržel jsem se a začal na něj řvát. Úpně jsem ignoroval to že mě neslyší. Prostě jsem řval dokud toho nenechal. Rem s Jamesem jen celý bledý koukali. Sklonil se k ní a zeptal se znova na tu větu. Zakroutila hlavou a já nemohl uvěřit že se nenechala zlomit. Bylo jí deset sakra a se stejně nedala. Pak ji kopl do bricha a odešel. Chtěl jsem jít za ním ale kluci mě chytli se slovy že to stejně nemá cenu. Viky vykašlala trochu krve a myse k ní sklonili. Chtěl jsem jí odendat vlasy z obličeje ale ruka mi jen prošla její hlavou. Rem s Jamesem jí chtěli odnést do postele ale taky nic. Vzdali ksme to a sedli si na zem. Viky se zatím odplazila k posteli a ss námahou se tam vyšvihla. Svět se zavlnil a mi se ocitli vedle postele Viky. Vypadala tak klidně. Pak jme uslyšeli zavrzání mříží a kroky směr mi. Vraždil jsem ho pohledem ale nebylo to moc platný. Ušklíbl se a oukl se na ní. Pak se napřáhl a vší silou jí praštil do břicha. Stočila se do klubíčka. Obdivoval jsem že mu dokázala vudorovat bez křiku a pláče. Odevitoval jí ke stolu a privazal ji. Pak vytáhl nůž a začal do ní řezat. Ovládal jsem se a nezačal po něm řvát. Pak se znovz zeptal ale ona nic. Ošetřil jí rány a začal nanovo. Svět se zavířil a my se octli u židle kde byla privázaná. Namířil na ní hůlku a zašeptal legiliments. Poznal sem to kouzlo. Panebožebon se jí hrabe ve vzpomínkách. "Promerlina to je hajzl." Zašeptal jsem a obličej si dal do dlaní. "To máš pravdu Tichošlápku. Nechápu jak mu dokázala vzdorovat. Vždyť je to hrozný a to se na to jen koukame. Ona to zažila a nekývlá mu. Nepřestane mě udivovat." Přitakal Rem a dal mi ruku na rammeno. "Kluci proč nevidíme ty vzpomínky? Myslíte že je schovala schválně?" Zamysel se James. "Víš Jamesy mám takový pocit že určité věci nám řekne až uzná za vhodné. Můžeme být rádi že vydíme jej nejhorší vzpomínku." Remova úvaha zněla rozumně. "Jo pokud je toto ta nejhorsi vzpomínka." Přemýšlel sem nahlas a pak si začal přemítat v hlavě co by mohlo být horší. Konečně jí nechal být ale vypadal dost zaraženě odešel a nechal jí tam. Pak nám ukázala jak jí do břicha řeže slovo krvezrádce . To bylo poprvé co křičela. Svět se zase zavířil a mi se octli u její první přeměny. Nemohl jsem uvěřit jak se změnila. Na sobě měla pár hadrů a byla vyhublá na kost. Zrovna jí z ruky začala růst bílá srst. Vzala lektvar a vypila ho. Nepěkně se jí zkroutila ruka a pak i nohy. Proběhla proměna a před nama se tyčil majestátní vlk. Pak se proměnila zpět a zase na vlka. Svět se zase zavířil a mi seděli zase u její postele. Probudila jí facka tak silná až spadla z postele. "Všechno nejlepší Victorie. Dnes tě pustím ale pamatuj že se za sedm let znova zeptám. Nedávám ti pokoj jen ti dávám čas na rozmyšlenou." Řekl  a uchechtl se. Otočil se aby otevřel dveře. Viky rychle vzala knížku z podpolštáře a strčila jí pod triko. Pokynul jí aby vstala  ale byla moc zesláblá a tak si jí hnusně hodli přes rameno jakoby byla nějaká věc. Pak se přemístily a ona omdlela.
Svět se zase rozvířil a mi se objevily v jejím pokoji. Byla umytá, ošetřená a spokojená.

Vynořily jsme se z myslámky a já šel s klukama automaticky obejmout Viky. Tuto vzpomínku z hlavy už nikdy nedostanu.

-----------------------------------------------------

Moc dekuji za votes, coments a reads. Doufám že se kapča líbila. 😊☺😅