DARKNESS - Teen Wolf FF ✔

kapitola 29.

,,Fairy..." ozvalo se mi v hlavě.,,Fairy... vstávej. Tvůj táta udělal snídani."

,,Ještě pět minut." zamručela jsem a přetočila se. Najednou jsem ucítila teplo na svých rtech. Pootevřela jsem oči a začala spolupracovat. Najednou jsem se odtrhla a on na mě nechápavě koukl.,,Co je?"

,,Řekl jsi, že táta připravil snídani. On o tobě ví?" vychrlila jsem na něj. Protože kdyby nás tu táta našel spolu, tak mě asi zabije.

,,No... yup... ale přišel jsem dveřmi. Vylezl jsem oknem a pak zazvonil a on mi řekl, ať tě jdu vzbudit." řekl a nepřestal se mi dívat do očí.

,,Uf... už jsem si myslela, že nás načapal. Ale teď si pojď ještě lehnout." řekla jsem a chtěla si ho stáhnout k sobě, ale on, my stáhl deku.

,,Ne, Ne. Vstávej." řekl a přihlouple se na mě usmál.

,,Fajn, fajn. Vstanu..." zvedla jsem se a šla se oblíknout.,, ale odnes si mě tam." řekla jsem a podívala se na něj. On se jen otočil, já si stoupla na postel a skočila mu na záda.,, Jsi můj Měsíc." šeptla jsem mu do ucha a líbla ho na tvář.

,,A t moje hvězda." řekl.,, Nechtělo se jí chodit. Tak jsem byl donucen jí vzít na záda." řekl tátovi a pustil mě na zem. Táta se jen usmál a řekl.

,,Buď v klidu, znám to."

,,Jste se na mě snad spikli, nebo co?" uchechtla jsem se a nabrala si pořádnou porci lívanců.

,,A co máte v plánu?" vyzvídal Stiles.

,,No Emily bude odpočívat a já se o ní budu starat jako když byla malá." řekl táta. Ale ne, teď příjde ta trapná část, kdy bude vyprávět historky, když jsem byla malá.,, Stilesi to ti musím vyprávět. Když Emily byla malá..." takhle to trvalo asi hodinu a já se jen modlila aby byl konec.

,,Jako vážně?" smál se Stiles když mu táta vyprávěl jednu z mnoha historek. Já ta jen seděla opřená o opěradlo se zkříženýma rukama na prsou a propalovala je pohledem.

,,Vážně. Jenom kvůli tomu, že jsem jí nechtěl koupit knížku. Celá zrudla a zastavila se uprostřed obchodu a odmítala odejit, dokud jsem jí ji nekoupil. Už jako malá byla hrozná vyděračka." řekl táta a utíral si slzu.

,,Tak to si dokážu živě představit." řekl Stiles.

,,Haha... moc-" zarazila jsem se v půlce věty. Seděla jsem tam koukala někam za tátu.

,,Emily? Děje se něco?" říkal Stiles s tátou.

,,Chrisi. Co když už to o vás ví?"

,,Jestli o mě už ví, tak jsem připraven na všechno." ozvalo se nabíjení pistole.

,,Vy jí chcete zabít? To vám nikdo z nich neodpustí."

,,Já vím, ale je to pro jejich dobro. Ona je předurčena aby bojovala po boku Bestie.

Před očima jsem měla dvě rozmazané osoby. Chris... to jméno mi bylo povědomé.

,,HHH..." zajíkla jsem se, když jsem se „probrala".,,Kdo... kdo je Chris?" zeptala jsem se a koukla se na Stilese. Ten ode mne odvrátil pohled.,, Tak kdo je, kurva, Chris?" křikla jsem na něj. Táta nás je tiše pozoroval.,,Víš co? Neříkej mi to... já si to zjistím sama." zvedla jsem se a vylítla z domu. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a zavolal Lydii.

,,Lydie... Kdo je Chris? A kde bydlí?" řekla jsem aniž bych jí pozdravila.-,,To je táta Alison. Chris Argent, ten co nám pomohl tě vrátit zpátky. Je u Dereka. Proč?" neodpověděla jsem jí a típla to. Běžela jsem a bylo mi jedno, že vrážím do lidí. Doběhla jsem k Derekovi do bytu a bez zaklepání tam vtrhla. Rozrazila jsem dveře a stála mezi nimi jako Bůh Pomsty.

,,Vy..." rozešla jsem se k němu.,,Vy jste mi zabil maminku? A chcete zabít i mě!"

Stál tam a nic neříkal. Isaac stál za mnou a snažil se mě uklidnit.,,Tak řekněte k tomu něco." zakřičela jsem.

,,Ano. Byl jsem to já, ale musíš pochopit, že jsem byl mladý a nezkušený..."

,,To mi je jedno. Zabil jste mi maminku.,,Víte, jaký to bylo vyrůstat bez mámi?" vzlykla jsem. To už k nám přišli i Scoot Stiles, Kira, Lydia, Jackson a Liam.

,,Emily... uklidni se..." snažil se mě uklidnit Stiles.

,,NE, on mi zabil maminku. To on za všechno může. Kdybych se neschovala ve skříni, tak už tu dávno nejsem." to už jsem skoro křičela.

,,To není možné, pamatuji si to, kontrovali jsme všechny škvíry, ale nikoho jsme tam nenašly." říkal stále klidný hlasem.,,Ledaže... že mě to nedošlo dřív. Očarovaná skříň. Emily, chápu, že jsi na mě naštvaná, ale musíš pochopit, že jinak to nešlo."

,,Co prosím? Jinak to nešlo? Mohl jste říct ne, mohl jste neuposlechnout příkaz svého otce. Měl jste na výběr." křikla jsem po něm. Najednou jsem za ním uviděla postavu, která ze vzduchu udělala nápis, že to byl jeho otec.

,,Jak víš, že to byl můj otec?" řekl trochu zaraženě a rozhlédl se po všech ostatních.

,,To vás nemusí zajímat. Jestli mi chcete provrtat hlavou kulku..." řekla jsem. Vzala jeho ruku ve které svíral zbraň a přiložila si k čelu.,,tak v tom případě teď máte jedinečnou možnost."

Za sebou jsem uslyšela všechny možné náznaky nesouhlasu a výhružek jestli to udělá. Stál tam a pozoroval mě. Dívala jsem se mu do očí, kde se mísila nejistota a obavy.,,Tak DĚLEJ... Viděla jsem, že to uděláš. Tak to neprodlužuj." zakřičela jsem na něj.

,,Ne. Jednou jsem udělal chybu, ale po druhé už ne." řekl a sklonil zbraň. Ze zadu jsem ucítila jak mě někdo chytil za ruku. Otočila jsem se a ta stál Stiles s ustaraným výrazem.,,Můžu ti dát nabídku. Pomůžu ti tvoje schopnosti ovládat a používat jako sebeobranu."

,,Rozmyslím si to." pustila jsem Stilesovu ruku a přešla k Argentovi.,,A koukejte si na mě dát pozor, nejste jediný, kdo to umí se zbraní." otočila jsem se a vyběhla ven. Když jsem byla venku opřela jsem se o zeď a sjela po ní dolů.

,,Fairy..." řekl Stiles. Podívala jsem se na něj a on si ke mě kleknul.,,Tohle už nikdy nedělej. Bál jsem se, že to opravdu udělá. Nemůžu o tebe přijít. Znovu." když to dořekl, vrhla jsem se mu kolem krku a objala ho.

,,Odpusť mi to, ale když mě to nehorázně vykolejilo a naštvalo."

,,Jak už jsem řekl, tobě odpustím všechno. Ale teď pojď domů. Tvůj táta se o tebe bojí."

Pomohl mi na nohy a vydali se k jeho Jeepu. Když jsme dojeli domů musela jsem tátovi vysvětlit můj náhlí úprk, ale rozhodla jsem se vynechat tu část o Argentovi.

*****

Zbytek týdne, kdy měl táta volno jsme strávili společně. Chodili jsme na výlety a tak různě.

Byla to po dlouhé době normální týden.

,,Jsem rád, že tě znova vidím se smát a to od srdce. Nebylo tomu od doby kdy..." zasekl se táta uprostřed věty.

,,Od doby kdy maminka umřela. Já vím, ale teď mám důvod se smát. Mám toho nejskvělejšího tátu a bandu kamarádů, který jsou jako rodina. Jsem tu prostě doma." dořekla jsem za něj a pak ho objala.,, Má tě ráda tati."

,,Já tebe taky, zlatíčko." řekl a líbl mě do vlasů.

Tak jsem tu s dalším dílem... Snad se bude líbit.