DARKNESS - Teen Wolf FF ✔

kapitola 27

Hey... jsem tu s dalším dílem. Doufám, že se bude líbit. :)

Love ya Maddie

Od té doby co omdlela, uběhli tři dny. Pro jistotu tu s ní někdo zůstává. Momentálně sedím ve škole a snažím se poslouchat látku, kterou nám vysvětluje učitel. Pět minut před skončením hodiny, mi přijde SMS od Lydie.

,,Je vzhůru."

Po ukončení hodiny, jsem okamžitě vyletěl ze školy.

,,Kde je?" vyhrkl jsem bez pozdravu na Lydii.

,,Támhle." řekla a ukázala na pokoj. Zhluboka jsem se nadechl a opatrně otevřel dveře. Seděla na okenním parapetu a koukala ven. Pomalu jsem přešel k ní a posadil se kousek od ní. Ani se na mě nepodívala. Koukal jsem na ní. Kruhy pod očima, pomalu se hojící rány na spáncích a modřiny na zápěstích. Asi po dvou minutách jsem se konečně odhodlal a promluvil.

,,Emily?" nic. Nepodívala se mně.,,Emily? Prosím, podívej se na mně." vyzval jsem jí. Dlouho nic, ale pak se na mě konečně podívala.,,Proč máš zavřené oči? Otevři je, prosím." zhluboka se nadechla a otevřela je. Byly jiné. Zářili.

,,Co to s nimi mám? Proč září jako žárovky na Vánočním stromečku?" vzlykla. Rychle jsem jí objal.,,Proč kreslím tyhle obrazy, kde lidé umírají?" odtáhla se ode mne.

,,To nevím, ale slibuju, že to zjistím." uklidnil jsem ji.,,A to s těmi sny... mám asi už teorii." řekl jsem. Ona se na mě nechápavě podívala.

,,Jakou?"zeptala se.

,,Možná budeš jako Lydia. Akorát místo toho aby, jsi je nacházela, nebo křičela je budeš kreslit." řekl jsem, ale pro Emily asi moc klidným hlasem.

,,A to má být jako výhra?" skoro to zakřičela.

,,Promiň, ale možná by jsi byla radši, kdyby jsi byla zase nevěděla, kdo jsi." řekl jsem naštvaně. Všiml jsem si jejího výrazu a slz v očích.,,Promiň, takhle jsem to nemyslel. Jen... jen, jsem rád, že jsi v pořádku. I když budeš tak trochu Banshee, které září žlutě oči... ale pořád, pořád budeš ta, kterou jsme zachránili, kterou jsem naučil hrát Lackross a za kterou bych položil život, kdyby to znamenalo, že budeš žít." přitom jak jsem to říkal, jsem se jí díval do očí. Chtěl jsem jí políbit, ale...

,,Pane bože.. Vy jste tak roztomilí. Stilesi to co jsi řekl... to... nemá slov." vřítila se k nám Lydia a objala nás.,, Jej. Já vás vyrušila. To se moc omlouvám. Já jen, že volal Scott a ptal se, kde jsi. Tak jsem mu to řekla, že jsi tady a on, že za pět minut přijde." řekla a usmála se.

,,Fajn. Tak... já se půjdu osprchovat."řekla a políbila mne na čelo. Odešla s Lydii a já tam jen tak seděl a v duchu proklínal Lydii, že nás vyrušila. Čekal jsem, až přijde Scott s ostatními a nemusel jsem čekat dlouho. Přišli a sebou přinesli i jídlo, za to jsem byl rád. Umíral jsem hlady. Mezitím co jsme si povídali, přišla Lydia.

,,Počkej... ty jsi jí tam nechala samotnou?" zhrozil jsem se.,,Co když se jí něco stane?"

,,Stilesi uklidni se. Poprosila mě, abych jí nechala chvíli o samotě, a navíc není malé dítě."okřikla mě Lydia.

,,Dobře, dobře."řekl jsem rezignovaně. Povídali jsme si a čekali, kdy přijde Emily. Scott něco vyprávěl Jacksonovi, když najednou ztichl a koukal někam za mě. Otočil jsem se a tam stála Emily.

,,Ahoj..." šeptla. Byla nervosní.

,,Ahoj. Jak ti je?" zeptal se Scott a přešel k ní, aby jí mohl obejmout.