DARKNESS - Teen Wolf FF ✔

kapitola 22.

Takže tady je další díl. Nevím jak vy, ale já jsem s ním spokojená tak padesát na padesát. No budu doufat, že vám se líbit bude.      Love ya Maddie

,,Do háje... "vykřikla jsem a vyletěla z pokoje. Seběhla jsem dolů do kuchyně. Tam seděl šerif se Stilesem a spokojeně si baštili snídani.,,To jste mě nemohli vzbudit? Teď nestihnu školu."

,,Klídek... dneska nikam nejdeš. Včera ji byla v bez vědomí, takže zůstáváš doma."řekl šerif a napil se kávy. Koukla jsem se na Stilese, který se tlemil jako totální idiot.

,,Co??? Ne, do školy musím. Nesmím zameškat. Už tak jsem dost chyběla. Stilesi počkej na mě jen se..."

,,Ne. Jednou jsem řekl, že zůstaneš doma tak zůstaneš. Navíc jsem volal s tvým tátou a zeptal jsem se ho o svolení. A vida... on dovolil. Takže zůstáváš doma."přerušil mě šerif. V tu chvíli jsem měla chuť někoho praštit.

,, A smím se zeptat co jste mu řekl za důvod? Doufám, že ne pravdu."řekla jsem a posadila se.

,,Jistě že ne. To by se zbláznil. Řekl jsem mu, že za poslední týden jsi toho moc nenaspala, což je pravda." s tím jsem nemohla jinak než nesouhlasit.,, Takže já musím do práce. Tak se zatím mějte."rozloučil se a odešel.

,,No nic. Já taky pojedu. Chtěl jsem zůstat doma s tebou, ale táta to nedovolil."řekl sklesle.

,,Malá otázečka. To ty jsi mi vypnul budík?"zeptala jsem se a dala si ruce křížem.

,,No jo. Už musím."rozběhl se ke dveřím. Stihla jsem na něj zakřičet, že si to sním vyřídím. Snědla jsem přichystanou snídani, osprchovala se a dál jsem nevěděla co dělat. Šla jsem do pokoje, kde jsem si trochu poklidila a  přerovnala si stůl. Chvíli jsem si četla, no chvíli asi dvě hoďky. Pak mě nenapadlo nic lepšího než prudit Stilese tím, že mu napíšu.

Já: Ahoj... co děláš?

Stiles: Dřepim ve škole a mám po písemce. Mimochodem učitel vzkazuje, že si ji napíšeš až příjdeš.

Já: No... to je super. 

Stiles: Se nudíš nebo co??

Já: Jo... už jsem si stihla přerovnat pokoj, dočíst knížku, osprchovat se, dokoukat dva serialy... a pořád nevím co dělat.

Stiles: Tak si to příště prohodíme... ty půjdeš do školy a já se budu válet doma. Co ty na to?

Já: Beru... ale brala bych, kdyby nějaký příště nebylo. Právě jsem dostala geniální  nápad.

Stiles: Mám se bát? Popravdě, ještě ani nevím co máš za nápad a už se bojím,

Já: Hm... jo. právě jsem se rozhodla, že ti přerovnám pokoj a trochu si pohraju s tvojí tabulí na důkazy. Protože zatím co jsem viděla v tom máš docela zmatek.

Stiles: Ne... opovaž se sáhnout na tu tabuli. A můj nepořádek je jenom systematické uložení věcí, které momentálně nikdo nechápe.

Já: Pozdě... Hele na tabuli ti ani nesáhnu, ale ve tvým pokoji to smrdí jako by tam něco chcíplo a je to tam už deset let.

Stiles: Asi nemá cenu se s tebou dohadovat, že ne?

Já: Ne. Zatím se měj.

Začala jsem mu uklízet pokoj a divím se, že mu tam nelezou brouci. Protože pod jeho postelí jsem našla asi pět talířů s nedojedeným jídlem. Když jsem to zkusila sundat tak to nešlo. Vyfotila jsem mu to a poslala s popiskem "Vůbec tu nemáš bordel"  . Na to mi přišla odpověď ve stylu usměvavého smajlíka. Pokračovala jsem. Po dokončení jsem dojela na nákup. Rozhodla jsem se jim uvařit večeři.