DARKNESS - Teen Wolf FF ✔

kapitola 2.

„Dobře... ale nechceš se převléknout? Jsi od krve."řekl Scott

,,Ne... Já tu sní zůstanu."řekl Stiles,, Asi nemůžu jít dovnitř, že?" zeptal se Malissi.

„Je mi líto, ale to může jen rodina."řekla Malissa a poklepla Stilese po rameni.

„Fajn... Konec konců jsem už zvyklý spát na těch strašně pohodlných židlích."řekl sarkasticky s křivím úsměvem.

„Stilesi aspoň si převlékni tričko, pro lidi, kteří budou kolem tebe procházet by se tě mohli leknout."řekl Scott.,,Jestli chceš nějaký ti přinesu."nabídl se mu.

„Dobře."odpověděl Stiles, který se usadil na své pofidérní posteli.

„Jo... a zavolej Malii, několikrát mi psala, proč jí to nebereš mobil a neodpovídáš na textovky." řekl Scott.

„Jo... mam ho vypnutej."prohlásil otrávené Stiles.

„Proč?" zeptal se Scott.

„Protože se mi chtělo a ... protože proto."řekl Stiles.

„Z tvého tónu poznávám, že se nemam ptát, že?" řekl Scott.

„Jo... Takže čau."řekl.,,Jo a kdybys mi vzal nějaký trenky a fusekle byl bych t moc vděčnej a to tričko bez dlouhýho rukávu."řekl s úšklebkem.

,,A ty trenky a ponožky chceš vyžehlit?"řekl Scott

„No... když o tom mluvíš..."řekl Stiles, ale Scott po něm hodil nějaký hadr, který měl po ruce. Oba dva se začali smát, ale moc dlouho jim to netrvalo protože, nějaká sestřička po nich hodila tak vražedný pohled že jim přeběhl mráz po zádech. Stiles se uvelebil a za pár minut usnul.

Mé sny zatím co jsem spala, byly strašné... Jedné co se mi zdálo, bylo to, jak se topím, pak se probudím a jsem zase v lese, kde vidím jen temnotu a rudé oči. Pokoušela jsem se křičet, ale nešlo to.... z mích úst, ale nevyšlo nic.

Když jsem se probudila, zjistila jsem, že můj táta sedí na křesle naproti posteli a čte The Maze Runner, jo můj táta je moderní.

„Tati...?" zeptám se chraplavým hlasem.

„Emily, zlatíčko, jak ti je?" ptá se mě táta.,,Neboj, už seš bezpečí."

„Jo je mi dobře... Co se stalo?"zeptám se snažíc si sednout.

„No šla sis zaběhat a...."odmlčel se.,,A nějaký zvíře tě napadlo, mále jsi zemřela, kdyby tě nenašel Scott se Stilesem málem bys zemřela."řekl a objal mě.

„Fajn, ale neměl bys být v práci?"zeptám se.

„Jo, mam pauzu, takže jsem se na tebe přišel podívat, ale už musim jít."řekl a políbil mě na čelo.,,Jo... abych nezapomněl, teď budu hodně v práci, takže jsem ti objednal odvoz."dodá.

„Koho?"zeptám se.

„Stilese Stilinskiho. Je to syn šerifa"odpoví.

„Dobře..."odpovím.,,Tak se mněj."

Když táta otevře, dveře slyším Stilese jak se s někým po telefonu hádá, ale jakmile uvidí mého tátu rychle se rozloučí a zavěsí.

„Pane Tylere... Můžu ji vidět?"uslyším jak se Stiles ptá.

„Jistě. Musí se seznámit se svým zachráncem a šoférem až jí propustí."odpověděl a poplácal Stilese po zádech.

,,Můžu..."řekl Stiles.

„Jo."odpověděla jsem.„Já jsem Emily."řeknu a natáhla jsem k němu ruku.

„Stiles. Těší mně."řekne a podání mi opětuje. Když se mě dotknul, cítila jsem takový mrazení po zádech.

„Takže ty jsi ten kdo mě zachránil?"zeptám se.

„Jo... ale, nebyl jsem to jen já můj kamarád Scott tě slyšel jak křičíš."řekl.

„Děkuju moc..."řeknu a na posteli si poposednu.

„Teoreticky vzato to mam v popysu práce."řekl s úšklebkem.

Chvíli bylo ticho, bylo slyšet jen jeho hlasité dýchání a hukot na chodbě.

„Vim, že mi do toho nic není..." začala jsem,,ale skym ses to hádal? Znělo to docela vážně."

„To nic... jenom moje holka, Malia,se mě pořád mě musí mít pod kontrolou, ale už mě to trochu štve... takže..."řekl mě bylo z jeho tonu bylo poznat, že se už o tom nechce bavit.

„Jo, promiň, už se nebudu ptát. Promiň."řekla jsem a změnila jsem téma. Dlouho jsme si povídali, když nás přerušila Malissa.

„Když je naše šípková růženka vzhůru..."řekla.,,Takže Stilesi, prosím tě jdi ven?

„Co???"řekl s nechápavim tonem.

„Běž. Ven."řekla Melissa a ukázala ven, já se jen snažila nevyprsknout smíchy. Stiles to asi poznal, protože se na mně lišácky usmál a zavřel dveře.

„Tak... Jak se cítíš?"zeptala se Melissa.

„Je mi fajn. Nic mně nebolí, teda jen když udělám blbý pohyb rukou. Noha už mě nebolí."řekla jsem. Než ale Melissa, mohla něco říct, skočila jsem ji do řeči,,Kdy mě pustíte domů?"vyhrkla jsem.

„Teoreticky vzato jo... ale radši až zítra. Dnes ses teprve probrala, takže jen pro jistotu."řekla než, ale odešla, řekla.,,Má tě zítra kdo odvést?"zeptala se.

„Jo... Stiles mě odveze. Můj táta bude nějakou dobu dlouho v práci, takže Stiles je můj odvoz."řekla jsem.

„Nazdár..."rozlehlo se chodbou.,,Nazdár..."chodbou se rozlehla odpověď.

„Panebože..."řekla Melissa.,,Syn zdravotní sestry se chová jako pavián a jeho kamarád se k němu přidá"řekla a protočila oči. Já se jen uchechtla. Začala jsem si číst, ale nebyla jsem ani v polovině 125 stránky když se dveře rozrazili a do pokoje v padli kluci, bylo slyšet jak Malissa za nimi křičí,,Kluci... Co slušný vychování a zaklepat???" Kluci na to dopověděli jen zamručením a zavřeli za sebou dverě.

„Je ti dobře?"zeptal se Scott.

„Taky mě těší, pane McCalle."řekla jsem sarkasticky a rozesmála jsem se.

„Pardon..."omluví se.,,Jsem Scott McCall."řekl a podá mi ruku. Podání mu opětuji a řeknu:,,Je mi dobře rány už mam prej skoro zhojený a zítra mě pouští domů."

„Aha. Tak to je fajn."řekl Scott a posadil se vedle Stilese. Dlouho jsme si povídali. Vyptávala jsem se, co to bylo za zvíře, co mě napadlo, ale oni to taky nevěděli.

,,Takže pánové..."přišla do pokoje Melissa.,,mejdan končí. Emily se musí pořádně vyspat, jestli ji máme zítra pustit." pousmála se na mě a vyprovodila kluky.

Chvíli mi trvalo, než jsem usnula. Jakmile jsem usnula, začali se mi zdát noční můry, takže jsem se pokaždé vzbudila. Jednou jsem se probudila s křikem, uklidnila mě nějaká sestra a dala mi prášky na spaní. Po nich jsem se probudila až ráno.

„Dobré ráno."řekl Stiles, když se nade mnou stál. Přiznávám, lekla jsem se a bolestivě jsem sykla.

„Dobrý?"zeptal se mě starostlivě.

„Jo. Dobrý ráno."odpověděla jsem mu.

„Takže jak to bude?"zeptal se, když se rozvaloval na křesle.

„No... nejdřív se asi osprchuju a pak můžeme vyrazit."řekla jsem a zaplula do koupelny.

„A co mam dělat já??"zeptal se.

„Zkus televizi... třeba tam něco bude."houkla jsem na něj z koupelny.

Odhrnula jsem závěs a...

„AAAAAAAAAAAAA......."