DARKNESS - Teen Wolf FF ✔

kapitola 28.

                                             *před 9 lety* *third-person pov*

,,Mauro, musíme něco podniknout. Lovci tu budou brzo. Je jen ot ázka času kdy nás najdou."řekla Mauře její maminka.

,,Mami já vím, ale teď musíme něco udělat s Emily. Začíná se to u ní projevovat. Já pro ní nechci tenhle život. Vím, že bych takhle uvažovat neměla, ale ona si to nezaslouží." řekla Maura a starostlivě se podívala na svojí maminku. Ta se jen pohodlněji usadila do zahradního křesla. Zavřela oči a vypadala jako když spí, její dcera  však věděla, že to není tak jak vypadá.  Po chvíli otevřela oči a podívala se na svojí dceru, která si usrkávala ze svého bylinkového čaje.

,,Mauro. Emily je předurčena k velkým věcem, není jasné k jakým, ale svému osudu se nevyhne." řekla a také se napila.

,,Vím. Taky jsem to viděla, ale musíme něco udělat a hlavní je aby se o ní nedověděli lovci. Samuelovi musí aspoň někdo zůstat, když mě zabijí."

,,Cože?" ozvalo se od dveří do zahrady. Maura se svojí maminkou se rychle otočili.,,Mami co se děje? To je kvůli těm mým snům?" řekla mladá dívka, která se moc podobala své mamince.7

,,Zlatíčko... tak to  není. Jenom jsme tady s babičkou přemýšleli jak dopadne ta nová knížka od naší oblíbený spisovatelky, to víš." řekla Maura své dceři, která jen přikývla a vzala si sušenku.

,,No, asi si půjdu udělat úkoly, abych je nemusela dělat v neděli. Tak zatím." rozloučila se dívka a odešla. Maura s maminkou se znovu pustili do rozhovoru, ze kterého později vyklubalo, že Emily zavedou zavedou k čarodějovy, který by jim mohl pomoct. Když se Maura rozhodla probudit, svojí dceru, která ležela v posteli s otevřenou knihou na hrudi. Maura chvíli váhala, ale nakonec se rozhodla jí probudit.

,,Emily... vstávej. Musíme jít."řekla jemně a pohladila jí po vlasech.

,,Ehm.. co? Kam? Vždyť je pozdě."řekla a začala si oblékat kabát, který ji mamka podala. Když šly chladnými a prázdnými ulicemi Londýna.,,Mami, co se děje? Kam to jdeme?" vyptávala se stále. Její maminka nic neříkala a tvářila se stále víc znepokojeně a starostlivě. Najednou se zastavili u nějakých červených dveří. Maura zaklepala  a z malého kukátka vykoukla žena, které bylo kolem třiceti let.

,,Potřebuji pomoct, Marleen. Je to nutné." promluvila konečně Maura. Žena nic neřekla a jen jim otevřela dveře. Když vešly, vevnitř to vonělo levandulí. Tu vůni má Emily ráda, vždycky jí dokázala uklidnit.

,,S čím mohu pomoci mocné Banshee a mladé Banshee?"zeptala se žena a přeměřila si je pohledem.

,,To je právě ten problém. Potřebovala bych aby se ta její moc neprojevila nikdy. Kdyby se projevila, byla by v nebezpečí." řekla Maura. Dívka na ně nechápavě koukala.

,,To by neměl být problém, ale než to udělám, musím tě varovat. Nemusí to trvat napořád. Můžou se jí kousky tý moci dostat přes bariéru, kterou vytvořím." varovala jí Marleen.

,,Lepší než nic. Prosím."naléhala. 

,,Fajn. Emily posaď se sem." řekla Marleen a ukázala na křeslo po své levici. Emily nejistě vykročila a posadila se.,,Neboj... nebude to bolet... teda ne moc." řekla po pravdě. Emily začala cítit, jak jí zaplavuje strach. Se slzami v očích se podívala na svojí maminku, která se na ní nejistě a křečovitě usmála.  Emily začala zrychleně dýchat. Marleen si stoupla před ní a dívala se jí do očí. Natáhla k ní ruce a chytla jí za spánky a začala mumlat zaklínadlo. Nakonec Emily omdlela. Maura zavolala svému manželovi, aby pro ně dojel. Když se Emily probudila, cítila se jako by jí kousek z ní chyběl. Pomalu vstala z postele a zamířila do kuchyně, kde seděla její rodina  a snídala.

,,Dobré ráno zlatíčko. Jak si se vyspala?"zeptal se jí  táta, který měl volno.

,,V celku dobře."řekla a usedla naproti němu. Jelikož bylo hezky, rozhodla se projít. Bylo něco kolem půl druhé odpoledne, když jí zazvonil telefon.,,Mami, neboj už jdu domů."

,,Emily." vzlykla do telefonu.,, Co se stalo?"zeptala se Emily.,,Ba-babička. Víš, ona... ona umřela. Babička už není mezi námi." vzlykala znova. To už Emily také nevydržela a začala plakat také. Jakmile hovor ukončila, běžela, jak nejrychleji mohla, domů. Tam se vrhla do náruče své maminky. O dva dny později se konal pohřeb.

,,Emily, jedno si musíš pamatovat, ať se stane cokoliv, vždycky tě budu milovat. A ať se děje cokoliv divného, nikdy si to nevyčítej. A jestli se budeš bát schovej se do šatníku. Tam budeš v bezpečí." Emily to moc nechápala, ale bylo jí jasný, že musí poslechnout.

 Od babiččiny smrti Emily odmítala vyjít z pokoje. Až jednou když konečně vylezla, protože uslyšela neznámé hlasy ze zahrady. Opatrně vykoukla z okna a na zahradě  uviděla  dva muže jak stojí naproti Mauře a něco na ní křičí. Najednou na ní vytáhly zbraně. Emily přestala dýchat. Maura začala pomalu couvat. Emily si vzpomněla na to jak jí maminka říkala ať se schová. Emily poslechla. Schovala se. Najednou uslyšela vystřel a po něm druhý. Emily se zajíkla a začala plakat. Uslyšela kroky, které se linuli po spodním patře a míří nahoru. Emily si zakryla pusu, aby ztišila svůj zrychlený dech. Uslyšela jak se její dveře otevírají. Někdo zuřivě otevřel dveře. Její oči se zvětšili na velikost tenisových míčků a vykřikla, ale k jejímu překvapení ji neviděl. Opatrně si stoupla  a pozorovala ho. Jeho rysy si zapamatuje, aby se jednou mohla pomstít.

,,Chrisi. Nikdo další tu není. Jedeme domů." ozval se hlas postaršího muže. Když odešli zůstala schovaná a čekala až přijde její táta. Po dvou hodinách se dočkala. 

,,Emily?" rozkřikl se. Emily vyběhla ze svého úkrytu a běžela za ním.,,Zlatíčko, kde je máma?"zeptal se.

,,V-venku. Někdo jí zastřelil, chtěla jsem jí pomoct, ale říkala mi, ať se schovám. Tak jsem poslechla." začala brečet na novo. Její otec jí okamžitě obejmul a začal utěšovat. Ze svých kalhot vytáhl mobil a zavolal záchranku, nebylo sice k čemu, ale musel. Jeho dcera seděla na schodech a odpovídala na otázky jeho spolupracovníků. Když všichni odešly, sedl si k ní a objal jí kolem ramen.

,,Zlato. Hlavně si to nevyčítej. Není to tvoje vina. Pamatuj si to jo."řekl jí a líbl jí do vlasů. Po Mauřině pohřbu, všichni zbylí členové rodiny chodily jako tělo bez duše. Po pár letech se to zlepšilo. Teda až na Emily, té se začali zdát zlé sny, jak říkala Marleen. 

Emily pov.

Ze svého snu jsem se probudila zadýchaná  a byla jsem vyděšená. Vedle mě se něco pohnulo, otočila jsem a tam ležel Stiles a řekl. ,,Co se děje Fairy?" nad jeho oslovením  jsem se zarazila.

,,Nic jen, se mi něco zdálo." usmála jsem se.,,A proč jsi mi řekl Fairy?" zeptala jsem se ho a on se posadil taky.

,,No... jelikož jsi Víla smrti a Ty pocházíš z Irska, kde mají Banshee kořeny." řekl a pohladil mě po zádech. ,, A proto ti říkám Fairy." nahnul se ke mně a políbil mě. Pak jsem si lehla na Stilesovu hruď a usla.

Hey, jsem tu s dalším dílem. Řekla jsem si, že by bylo fajn něco z její minulosti. Tak doufám že se bude líbit. Chtěla bych vám všem poděkovat, za tolik přečtení a votes.

Love ya Maddie