Marauders

Příčná ulice a nový školní rok

"Těší mě jsem Victorie, ale pro kámoše jenom Viky." řekla jsem a stiskla jeho ruku.

Proč jsem mu neřekla příjmení? No, proč asi první člověk s kterým se dá tady komunikovat a já ho odeženu, ne děkujeme, nemáme zájem. Asi pochopil že nic dalšího na téma moje jméno ze mě nedostane a tak se jenom usmál.

"No nemám s kým jít, tak nechceš nakupovat se mnou?" navodila jsem téma. Ne vážně tento kluk mi přišel sympatickej a je stokrát lepší než Malfoy.

"No klidně, jestli ti to nebude vadit." zamyslel se a odpověděl. 

"Určitě ne, jinak bych ti to nenabízela." řekla jsem a uculila se na něj.

"Tak jo, tak se vrhneme na učebnice co říkáš?" taky se uculil a podal první knihu.

"Jo, klidně když už jsme tady."

Poté co jsme dovybírali všechny potřebné učebnice, vydali jsme se směr lékárna pro potřeby do lektvarů. Pak následoval obchod U Taškáře kde jsem si navybírala různé bombičky a jiné hračičky které bych mohla potřebovat. Když jsem to dotáhla k pokladně, Rem se na mě jen zaraženě podíval.

"No co, abych se nenudila o víkendech." osvětlila jsem mu.

"Jo jasně já nic neříkám." Zvedl ruce do obranného gesta.

Zaplatili jsme a vydali se dál. Už mi zbývalo jen vyzvednout hábit a oblečení a koupit si koště. Došli jsme do obchodu s famfrpálovým vybavením a já tam Rema zatáhla. Byla jsem jak v ráji. Koukla jsem se k pultu, kde ležel zbrusu nový Nimbus. Koukla jsem se na cenu a poskočila. Mám na něj. Super. Počkat, v krásnohůlkách jsme si nemohli vozit vlastní košťata a tak jsem doma žádný neměla. Co když je to tak i v Bradavicích?

Přiskočila jsem k Removi a zeptala se ho. "Hele Reme, můžou se do Bradavic vozit vlastní košťata?"

"Jo můžou, ale až od druhého ročníku. Takže se to tebe netýká. Copak, chceš si koupit nový Nimbus? Počkat ty hraješ famfrpál?"
Chrlil jesnu otázku za druhou.

"Jo chci si koupit Nimbus a jo, hraju famfrpál." pronesla jsem pyšně. 

"Hezky a na jaký pozici?" ptal se dál. 

"Odrážeč."

"Aha tak si ho kup, na co čekáš?"

"No jo porád."

Koupila jsem si Nimbus. JO. Jo a jak ho skryji před fúrií? Toť otázka. Šli jsme s Remem ještě pro hábit a zbylé oblečení a stavili se na limonádu.

"Hele máš s kým sedět ve vlaku?" otázal se mě.

"No, ne nemám." řekla jsem smutněji než mi to ego dovolilo.

"Tak si sedneš se mnou a s mými kamarády?"

"Jo. to bych moc ráda. Díky vyřešil jsi můj další problém." řekla jsem a uculila se na něj.

Měla jsem ještě hodinu a tak jsme si s Remem ještě povídali. Vážně jsme si spolu rozuměli. Vyprávěl mi o všem. O Bradavicích, Pobertech a jejich žertících, kočce Norrisové, Prasinkach, bylo toho hodně. Po hodině jsme se rozloučili. Už se nemůžu dočkat do vlaku. Rychle jsem utíkala ulicemi a doběhla k matce. Měla jsem toho moc a tak jsem si zvětšila kabelku zvětšovacím kouzlem. Omluvila jsem se za pozdní příchod a usadila se naproti Luciusovi ke stolu. Furt měl ten přiblblej úšklebek. Vyplázla jsem na něj jazyk a škodolibě se usmála. Seděli jsme tam další dvě hodiny. Už se pomalu stmívalo. Nechápu, jak jsem mohla poslouchat takový žvásty tak dlouho. Už jsem si myslela, že si něčím zacpu uši,  ale zastavilo mě jejich rozloučení. Jop a mám to z krku. Taky jsem se rozloučila a vyšli jsme s matkou z cukrárny, nebo co to bylo, do Děravého kotle. Vešli jsme a zamířili  ke krbu. Vzali jsme si letax a řekli vila Joesnových. Vykolísala jsem se z krbu a zamířila směr pokoj. Vyšlapala jsem schody a otevřela dveře. Pozdravila jsem Amy a dala jí už zmiňované krmení. Zamířila jsem do koupelny a dala si sprchu. Bylo to bolestivé, ale podařilo se mi ze sebe smít Malfoye a jeho kolínskou, která smrdí po použitých trollých ponožkách. Vylezla jsem z vany a koukla do zrcadla. Podívala jsem se na záda a povzdechla si. Byly znetvořeny a plny jizev a modřin plus nové rány ze včerejška. Doufám že nepřibudou ještě dnes. Oblékla jsem si pyžamo a začala si balit. Vzala jsem ze skříně obrovský kufr a zevnitř  jsem ho zvětšila. Do něj naházela oblečení, školní potřeby, mé poklady od Taškáře, a podařilo se mi tam narvat i koště. Jo,  jsem za vodou. Únavou jsem si lehla velkým skokem na postel, což jsem trochu nedomyslela. Skočila jsem přímo na záda. Projela mnou obrovská bolest a skoro zahojené rány ze začátku prázdnin se znovu otevřely a já začala znova krvácet. Odbelhala jsem se malátně do koupelny a vodou s obvazem jsem zastavila krvácení. Bolelo to neskutečně. Nemůžu se dočkat, až zítra odjedu do Bradavic. Únavou a vyčerpáním jsem ulehla do postele a usla.