Marauders

Prolog

"Co si o tom myslíš ty Victorie." řekla máti a já jasně slyšela její odpor v hlase když vyřkla mé jméno.

Neměla jsem ani tucha o čem se bavili, takže netuším co jim mám říct? 'hej jako sorry lidi, ale byla jsem na sporo nemohli byjste mi to zopakovat?' No to asi ne.

"Já myslím, že by to nebyl problém" řekla jsem první blbost co mě napadla.

"Dobře tak tedy začneš chodit do Bradavic." Srdce mi poskočilo.

Tak já budu chodit do Badavic. Neříkám to ráda, ale nejradši bych tu starou ropuchu s vypáleným bejvákem obejmula.

"Budu informovat pana profesora Brumbála o přestupu na školu čar a kouzel v Bradavicích." zakončila svuj půlhodinový diskuzní proslov ředitelka a odešla.

Jakmile jsem uslyšela vzlétnout pegase, matka s otcem se zvedli a vytáhli si hůlky.

"Snad sis nemyslela, že ti to projde jen tak?" řekla přeslazeně matka a usmála se.

Než jsem stihla vytáhnout hůlku, svíjela jsem se v strašlivých bolestech na zemi.

"Crucio" přidal se k matce i otec a já pociťovala dvakrát větší bolest.

Mučili mě asi deset minut. Poté přešli na ohnivý bič. Pokoušela jsem se zvednout a dostat se z tohoto místa, ale nešlo to, byla jsem spoutaná kouzlem. Matka se napřáhla a udeřila mě vší silou do zad. Prvních pár minut, asi dvou, jsem se odhodlala nedělat jim takovou radost s pláčem a křikem. Dál to už ale nešlo vydržet, ukáplo mi pár slz, ne proto že by to bolelo. Samozřejmě to bolelo, ale já brečela hlavně kvůli tomu že toho byli vůbec schopni. Po pěti minutách jsem to už nevydržela a začala s kažým úderem křičet. Moje výkřiky byly srcervoucí a prosebné. Nic, s nimi to ani nehlo. Po deseti minutách jsem se konečně propadla do sladké tmy.

Probudila jsem se na zemi ve svém pokoji. Jediné s čím se obtěžovali, byl lektvar na doplnění krve. No alespoň něco. Pokusila jsem se zvednout, ale jakmile jsem se o to pokusila, vyjela mi ostrá bolest přes celá záda. Toto byl největší trest, který jsem kdy dostala. Triko bylo zezadu celé ohořelé a rozpárané. Zepředu bylo nasáklé krvi. Musela jsem jí ztratit hrozně moc. Doplazila jsem se do koupelny a napustila si vanu. Samozřejmě otázka dne: Proč jsem si sakra nezavolala skřítka, aby mi pomohl a ošetřil mi to. Jednoduše nechci, aby pro svou dobrotu přišel o život. Jako malá jsem si zavolala na ošetření svého nejoblíbenějšího skřítka a ten mi pomohl. Jak se to ale dozvěděla matka, zabila ho. A já schytala cruciatus na novo. S velkou námahou jsem si vlezla do vany. Bylo to neuvěřitelně bolestivé, každou ránu jsem cítila znova. Po patnácti minutách jsem měla dost. Alespoň se to trochu vydesinfikovalo. Mohla jsem se postavit. Ikdyž to bylo nepříjemné, dokázala jsem to. Podívala jsem se do zrcadla a zděsila se, toto byly hrozné rány. Byly hluboké a obrovské. Táhly se mi takhle po zádech čtyři a okolo nich byly menší. Dobře, tak toto přehnali. Kdybych alespoň znala nějaké hojící kouzlo. Vždy jsem chtěla být lékouzelnicí, ale naši ne, ti ze mě chtějí mít dalšího  hnusného smrtijeda, který líbá Voldemortovi jeho naleštěnej zadek. Vzala jsem obvaz a začala si obvazovat hrudník. V tomto mám naštěstí praxi. Už od deseti let si musím obvazovat rány. Jednou po mě matka hodila i nůž, ten se mi zabodl do zápěstí. Tak, tak minul tepnu. Právě kvůli této události jsem si zavolala Lolu ( toho skřítka), aby mi pomohla. Nevěděla jsem, jak si poradit. No nic, jakmile jsem byla s prací spokojená, vrátila jsem se do pokoje. Otevřeným oknem do pokoje vletěl výr s dopisem v zobáku. Usadil se na stůl a podal mi ho. Já mu na oplátku dala nějakou dobrotu, kterou mám pro Amy. Jsou to takové barevné myši a každá má jinou barvu. Výr se uklonil a tím mi poděkoval. Jen co jsem se nadála, vyletěl z okna. Podívala jsem se na hodiny a bylo půl desáté. Sakra, právě se podává snídaně. Jsem moc ráda, že jsem se vůbec dožila rána a teď si to znova poseru tím, že přijdu pozdě na snídani. Popadla jsem dopis a seběhla schody dolů co nejrychleji jsem mohla. Tak, tak jsem to stihla. Pozdravila jsem a usadila se co nejdál od nich. Dala jsem si míchaná vajíčka a toast. Podívala jsem se na dopis a poznala erb Bradavic. Bylo tam smaragdovým inkoustem napsáno mé jméno. Rychle jsem ho otevřela a bylo v něm napsáno toto:

Milá slečno Victorie
S potěšením vám oznamuji, že jste byla přijata do čarodějnické školy čar  a kouzel v Bradavicích. Nastupujete do šestého ročníku. Do koleje budete zařazena spolu s prvním ročníkem. Posílám vám i seznam pomůcek, které budete nezbytně potřebovat do výuky. Odjezd Bradavickým expresem je 31.8. v 11:00 hodin na nástupišti 9 a 3/4 na nádraží King's Cross. Doufáme, že se těšíte na zajhájení nového školního roku.

Albus Brumbál

V obálce jsem našla ještě seznam s věcmi co si mám pořídit. Byl tam hábit, kotlík, učebnice, koště a tak dále. Předala jsem dopis rodičům a vzala si jen tu část s těmi pomůckami. Odešla jsem do svého pokoje odhodlána se s nimi nebavit.

-----------------------------------------------------

Tak toto je můj první příběh na téma poberti 😊😅😂 Nemám tyto proslovy moc ráda, tak vám chci jen popřát ať se vám příběh libí😁☺😊