LIBRARY ✔

31.kapitola

Wade Easter:

Byl jsem v šoku.

Nevím jestli v tom příjemném či nepříjemném šoku. Hodnou chvíli po té, co láska mého života ode mě odešla, jsem tam stál a díval se za ní do dáli. Nemohl jsem se pomalu ani pohnout. Chtěl jsem za ní jít, přitáhnout si jí k sobě za zápěstí, stočit si jí do náručí a už ji nikdy nepustit. Možná, no spíše určitě bych k tomu přidal i nějaký ten polibek.

Byl jsem úplně mimo. Tak mimo, že jsem si ani neuvědomil, že za mnou někdo jde. Až po delší době jsem si uvědomil, že kroky byli lehce slyšitelné. V mém transu mi to, ale nedošlo. 

Probudilo mě až přátelské poťapkání po rameni. Vůbec jsem to nečekal a tak jsem se pořádně lekl. Už jsem se chtěl ohnat, jenže má ruka byla zachycena. Byla zachycena rukou mého nejlepšího kamaráda. Který měl na obličeji mně neidentifikovatelný výraz. Takový jsem u něj ještě nikdy neviděl a to se známe již mnoho let. Bylo to něco mezi naštvaným výrazem a takovým divně šťastným.

,,Víš jak jsem se lekl? Co tě to popadlo?!" vyjekl jsem na Nica jako malá holka. A on se tomu pobaveně zasmál. Popravdě jsem se tomu musel taky ušklíbnout, ten hlas byl při nejmenším velice vtipný.

,,Kdy jsi mi chtěl říct, že tě Winter Jackie políbila?!" od-ignoroval mé otázky, které byli spíše řečnické. A místo nějaké debilní odpovědi na mou řečnickou otázku level Nicolas Eastwood, se musel zeptat na něco, na co jsem mu za žádnou cenu nechtěl odpovídat. Nikdo se to nikdy neměl dozvědět, obzvláště ne on. Ten který šílel po Tabby z gangu Jackie.

,,O čem to mluvíš?" snažil jsem se zatloukat. Ale bylo to marné, poznal, že lžu. A i kdyby to nepoznal, tak by ze mě stejně vytloukl pravdu o tom, co se stalo před devíti lety. O jednom z nejhezčích zážitků mého života.

Winter Jackie:

Jsem blbá! Proč jsem mu to říkala? Neměla jsem mu říkat, že ho miluji i teď! Určitě to nějak použije proti mně. Proč jsem za ním vůbec šla? Myslela jsem si, že to něco změní? Sotva,..

To byli mé první myšlenky, hned poté co jsem se mu otočila zády. Nedokážu se mu po tomhle podívat do očí! Prostě nedokážu. Bůhví, co si o mně teď musí myslet. Opravdu jsem se chtěla vrátit v čase a pěkně si nafackovat, za to že mě napadla taková kravina.

Sakra, neměl o mě zájem před devíti lety, nebude ho mít ani teď. I když bych byla strašně moc ráda, kdyby zájem měl. Už mnohokrát jsem si představovala jaké by to bylo s Wadeem chodit. Určitě by to bylo dobrodružné. Pomalu každodenně se mi v noci zdá, o tom jak mu prstem obkresluji všechny jeho tetování, po té, co bychom se spolu vyspali a leželi v objetí v mém či jeho pokoji na posteli. On by mě hladil ve vlasech a společně bychom to rozdýchávali. 

Z mého zasnění mě probudil až náraz do něčeho tvrdého. Spadla jsem na zadek a zmateně začala pomrkávat a začala se omlouvat: ,,Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor. Už se to nestane." Pořád jsem nevěděla do čeho jsem narazila, ale když se mi nedostalo žádné odpovědi zvedla jsem svůj pohled z mých nohou, které byly pořád skrčené na zemi, protože se mi nechtělo zvedat ze země. 

Když jsem se koukla, do koho jsem to narazila, že se ani neobtěžuje odpověď , plácla jsem se přes čelo. Nenarazila jsem do žádného člověka, nýbrž do jedné z pouličních lamp. Po tomto uvědomení jsem znovu klesla k zemi a začala se strašně moc smát.

,,Co se ti stalo ségra?" zaslechla jsem pobavený hlas svého úžasného bratra Cana. Otočila jsem hlavu a viděla ho jak se nade mnou tyčí do výše a vedle něho stojí osoba, kterou jsem neviděla uuž opravdu hodně dlouho. Stál tam s Lendenem!