LIBRARY ✔

10.kapitola

Po zbytek dne jsem musela přemýšlet nad tím, co mi Nico řekl. Nebo spíše, co naznačil. Je opravdu možné, že bych se mohla Wadeovi líbit, nebo, že by byl dokonce můj klik z knihovny.

V noci, když už jsem usínala se v mé hlavě stvořil úžasný plán, jak zjistit jestli je to doopravdy Wade.

Vůbec jsem nemohla dospat jak moc jsem se těšila na obědovou přestávku, tím pádem i do školy. 

Což u mě bylo neobvyklé, většinou, tedy vždy, jsem byla šťastná za každé volno a víkendy. A teď najednou se prostě slečna Jackie těší do školy, a to asi jenom kvůli panu Easterovi. Ty jo, vždycky když vidím Wadeovo příjmení, Easter, Tak si opravdu vzpomenu na Velikonoce, se ho možná někdy zeptám, jestli bude dělat Velikonočního zajíčka. Si ho představte, jak je navlečený v růžovém kostýmu zajíce s velikánskýma ušima a modrými chlupy na bříšku. No já osobně z té představy nemůžu..

No nevím, jak budu reagovat až Wadea uvidím. Ale jestli se rozesměji, tak chci vidět co ta moje inteligentní hlava vymyslí za výmluvu, protože vážně nemám představu... Bože to je fakt vtipný.

Nemůžu se pomalu ani obléci jak se strašně moc směji. Když v tom mi do pokoje vejde můj bratr, kterého jsem asi svým smíchem probudila. Byl u nás jen z důvodu, že měl na škole volno. Studuje totiž nějakou vysokou školu v nějakém městě, a je celkem smutný, že i když je to můj bratr, tak si nepamatuji kde přesně studuje.

,,Co se tady tlemíš jak nějaká kobyla?" řekne a když si protřel oči a zaměřil na mě pohled, tak se začal smát také. Jako když ležíte na zemi s jednou nohou v kalhotách, s tím, že tu nohu máte prostrčenou v jedné z děr, co v nich máte a plácáte kolem sebe rukama. Prostě vypadáte jako postižený lachtan. K tomu se ještě smějete jako blázen, a Váš smích zní jako hekání osla. Tak se mu ani nedivím.

Smál se tak, že kdyby se nedržel dveří. Tak už leží na zemi. Z té představy jsem se začala smát ještě víc. A on pak opravdu spadl. No prostě takové normální rodinné ráno.

Když jsme se uklidnili, tak jsem se ho zeptala jestli něco chtěl.

,,Jo. Málem bych zapomněl.." najednou zvážněl, ,,Proč jsi mě vzbudila, Tvým smíchem? Respektive proč jsi se smála?" nadzvedl obočí, aby dodal svému monologu tázavý podtext.

,,A ty by ses nesmál, kdybys sis představil Wadea v růžovém králičím oblečku s modrým bříškem a velkýma ušima? Nevím jak tobě, ale mně to vtipné přijde!" znovu jsem vyprskla smíchy a Can se také zasmál. 

,,Fajn! Je to vtipné." zase se zasmál a zvedl se. Ale neodešel, jen prostě stál u dveří a koukal se na mě jak se na zemi plácám jako lachtan a vůbec ho nenapadlo mi jít pomoct.

,,Cane? Pomůžeš mi?" zeptala jsem se ho a nahodila strašně moc roztomilý výraz, alá ublížené štěně.

Naši rodiče museli mít velkou fantazii při našem pojmenování. Winter a Can. Zima a plechovka. To je strašně vtipný. Měla jsem znovu nutkání se smát. Ale udržela jsem to v sobě, protože vím, že kdybych se teď začala smát, tak mi plechovka nepomůže.

,,Já čekám.!" řekl, založil si ruce na prsou a opřel se bokem o zeď. Kdyby to nebyl můj brácha tak do něj i jdu. Má totiž strašně hezký úsměv a ty jeho svaly! Ohh... Proč tu básním nad svým bráchou. Asi bych měla, co nejdřív začít myslet na něco jiného, jinak bude všude pode-mnou mokro. A nevím jestli by mi uvěřil kdybych to svedla na to, že je to z toho smíchu. Protože sám z vlastní zkušenosti ví, že mě může lechtat jak chce, a já se sice budu smát jako pominutá, ale to je všechno. Nikdy se mi nestalo, že bych se smíchy po to...

,,Prosíííííím!!" nahodila jsem ten nejsladší obličej, co dokážu.

,,Stále čekám!" řekl a mého obličeje si vůbec nevšiml. Asi.

,,A na co?"

,,Co třeba omluvu?"

,,Za co jako?" opravdu jsem nechápala, proč bych se mu já měla omlouvat. Zrovna já! Taková hodná duše!

,,Já nevím, kdo koho vzbudil!" řekl mírně naštvaným tónem a rozhodil rukama. A jo.. Já zapomněla, stejně jako jsem zapomněla, že Can nikdy nebyl ranní ptáče, ale spíše sova. A také to, že mi za deset minut začíná vyučování.. Ale to je mi tak nějak jedno.

,,Fajn. Tak se Ti tedy omlouvám!" řekla jsem rádoby lhostejným tónem hlasu. Popravdě jsem byla celkem naštvaná, že jsme se tu kvůli takovéhle prkotině hádali. A omluvila jsem se mu jenom kvůli tomu, abych mohla vyrazit do školy a nemoct se dočkat až zazvoní na obědovou pauzu.

•••

Strašně se omlouvám, že díl nebyl v sobotu, ale je toho teď moc. V sobotu by vyjít, ale měl. :-) Mám teď prázdniny, takže se budu snažit najít nějaký kus volného času a třeba se pokusit napsat ještě jeden díl navíc. :-)

Chtěla bych se zeptat.: CHCETE DÍLY I Z POHLEDU WADEA?

Nebo je pak možnost, že po dopsání LIBRARY, bych pak napsala ještě She & Books a to by bylo z pohledu Wadea. :-)

Máte také prázdniny, nebo se musíte učit a čekají Vás až později? :-)

Specko_07