LIBRARY ✔

25.kapitola

Winter Jackie:

Chvíli po té, co mě Wade objal zazvonilo a on mě pustil, protože ti kteří měli hodinu a ne oběd jako my, vycházeli ze svých tříd. Byla jsem ráda, že jsme na tom stejně s tím, že nechceme aby nás někdo viděl když se bavíme..

Byla jsem, ale hodně zmatená. Nechápala jsem to. Co to mělo znamenat? Proč něco takového udělal? Ale hlavně proč brečel? Za co se mi omlouval? Za to jaký byl posledních několik let? Nebo za to, že mě objímá?

Vůbec jsem nevnímala okolí. Ani jsem si nevšimla, že Wade ode mě odešel. Poté do mě narazil nějaký prvák, nejspíše byl úplně nový, protože vypadal hodně dezorientovaně. Kdyby do mě vrazil v normální situaci tak bych ho nejspíše seřvala. Takhle jsem se na něj jen koukla s nadzvednutým obočím.

,,P-ppromiň" zakoktal se s pohledem zabodnutým do mramorové podlahy školní chodby. Přeměřila jsem si ho pohledem a všimla jsem si, že si učebnice, které držel v rukou přitáhl blíže k hrudníku. Nejspíše si myslel, že jsem stejná svině jako ostatní z mého gangu.. Protože ti by ho již seřvali a učebnice mu shodili... Ale já, Tabby a pár světlých vy-jímek jsme na tom jinak. Nemáme potřebu ani touhu někoho ztrapňovat. Ani si nic nepotřebujeme dokazovat..

Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a řekla: ,,V pohodě" zvedl hlavu a jeho samým překvapením mu vypadli zmiňované učebnice na zem. Jeho pusa byla otevřená tak, že jsem viděla až do jeho žaludku.

Nadzvedla jsem obočí a sehnula se, abych mu pomohla s učebnicemi. Zíral na mě jako bych byla nějaký duch. Musela jsem se slabě uchechtnout, protože to byl vážně komický pohled.

,,Jsi v pohodě?" zeptala jsem se ho, a po jeho zakývání hlavou - stále s otevřenou pusou - jsem se s jednoduchým ,Ahoj' vydala ke vchodu a zároveň překvapivě i východu z naší školy.

Cestou domů jsem byla jako duch, nedávala jsem vůbec pozor na to kam jdu, kudy jdu a přes koho jdu. Můj výkon byl takový, že jsem narazila do deseti lidí z toho dvakrát to byl jeden a ten samý člověk, dvakrát jsem nakopla psa, jednou shodila nějakou květinu v květinářství, co tam měli vystavenou jako jejich největší chloubu. A třikrát mě málem srazilo auto. Také jsem si vyslechla spoustu nadávek a nepříjemných vět. Hodně krát se opakovala věta ,Koukej kudy jdeš' nebo ,Kam čumíš?' také jsem zaslechla tuto ,Jsi kráva, nebo jo?'. Velmi lichotivé..

Hned jak jsem přišla domů, skopla jsem ze svých nohou své boty. Batoh, bundu a klíče jsem samovolně hodila na botník, který stejně nikdo nevyužívá k tomu k čemu by se botník využívat měl. Jednou jsem na něm dokonce přistihla Cana jak si to rozdává s nějakou úplně neznámou holkou. Bylo mi pak na zvracení, když mě nutil mu pomoct to - hlavně po něm - uklidit. Nikdo neví, že jsem ten botník poté vzala ještě nejméně třikrát Savem.

Musela jsem se nad tou vzpomínkou uchechtnout. I když se to nezdá bylo to hodně záživné, taková moje tajná akce. Vždycky když už všichni usnuli, jsem vyšla z pokoje a co nejtišeji lezla po schodech dolů. Připomínám, že jsem vždy byla oblečená jako Mr. Bean, když zachraňoval ten obraz ve filmu ,Největší filmová katastrofa'. 

,,Je tady něco k smíchu?" slyšela jsem hodně povědomí hlas za svými zády, tedy ze schodů. Otočila jsem se stále s pobaveným úšklebkem na tváři a mírním smíchem. Uviděla jsem Cana, mého milovaného a strašně nechutného bratra. Jako ne, že by byl nějak hnusný, to ne. I mně se z něj někdy podlamují kolena, když se usměje a to jsem jeho sestra. Spíš jde o to jak se chová, hlavně jak jí..

,,Ale nic." řekla jsem mu stále pobaveným hlasem.

,,Ni, tak fajn. Mimo jiné, jak to že nejsi ve škole? Co?" nadzvedal hlavu, aby dal důraz na to, že je to otázka.

,,Odpadla nám poslední hodina." pokrčila jsem rameny ve stylu je-mi-to-úplně-jedno.

,,Fajn. Budu ti věřit.." odvrátil ode mě pohled, který stejně po chvíli znovu stočil na mě a v očích měl jiskřičky v očích. Vypadal jako dítě, které se kouká na výlohu cukrárny.

,,Nechceš jít se mnou na pouť ve vedlejším městě?" nadšení v jeho hlase se nedalo přeslechnout. Nikam se mi nechtělo, ale chtěla jsem udělat svému velkému-malému bratříčkovy radost.

To jsem, ale ještě nevěděla, co se stane.

•••

Je to až k neuvěření! Na konci minulého dílu jsem vám děkovala za 11K reads, 913 votes a 101 komentů.

Dnes - po 6 dnech - vám moc děkuji za 16.7K reads, 1.3K votes a 122 komentů!

Moc si vážím vaší podpory!

A omlouvám se za případné chyby, protože můj momentální stav není úplně nejlepší a polovinu této kapitoly jsem psala asi čtyři hodiny,... :-D Ale chtěla jsem vám udělat radost, i když tento díl stojí za nic.. Ale potřebuji ho do dalšího dění. ;-) 

Příští díl --> Z pohledu Wadea!

ILY♥

P.S.: V médiích můj snad nejoblíbenější Mashup! My Chemical Romance - Welcome to the Black Parade & Fall Out Boy - Centuries♥

Specko_07