LIBRARY ✔

3.kapitola

Přišla jsem do knihovny a všude bylo ticho, ostatně jako vždy. Dnes jsem tu byla sama. Poznala jsem to podle toho, že když jsem shodila jednu sci-fi knihu, nikdo jí nesebral a nepozdravil tím svým nádherným chraplákem.

Stála jsem tam ještě asi deset minut, ale nikdo se neozýval.

A tak jsem to vzdala. Prostě jsem odešla.

Stavím se tu po škole, protože jestli tady byl, tak nechá napsaný vzkaz.

Aby jste to pochopily, tak vzkazy si necháváme následujícím způsobem.

Něco napíšeme na počítači a poté to vytiskneme, abychom podle písma nezjistili, kdo ten na druhé straně je. Popravdě, někdy mě to štve. Protože podle písma se dá poznat hodně.

Když jsem vyšla z knihovny, všude byl klid. Většina studentů, naší školy, se učila, a zbytek byl venku a vysedával na lavičkách. Protože měli volnou hodinu, stejně jako já. Když se nad tím tak zamýšlím, tak já jsem nikdy své volné hodiny netrávila venku, vždy jsem byla zavřená v knihovně a četla si. Letos jsem v tom pokračovala, i když je pravda, že jsem si už nečetla. Nýbrž jsem si povídala s mým panem záhadným.

Ani nevím, jestli budu chtít někdy zjistit, kdo to je.

Už jsem na nic nečekala a vyšla jsem ven z knihovny. Když jsem šla chodbou, kde se nachází skříňky, střetla jsem se s pohledem toho ignorantského debila. A ten debil nosí jméno Wade Easter. Jsem na něj opravdu víc, než alergická.

Nevinně jsem se na něj usmála a viděla jsem jak mu ztvrdly rysy a zatnul dlaně v pěst. Musela jsem se uchechtnout. Ale nějakým záhadným způsobem jsem od něj nemohla odtrhnout pohled. Až když se ušklíbl mi došlo, co dělám. Zatřásla jsem hlavou, když jsem si uvědomila, že jsem celou tu dobu přemýšlela nad tím, jak okouzlující jsou jeho oči.

XXxxxXX

Zazvonilo a já jsem začala hypnotizovat hodiny, abych urychlila čas. Do třídy vešel učitel chemie a všechny si nás přeměřil pohledem. Zastavil se jako vždy u mě a spražil mě pohledem, že jsem si také nestoupla na pozdrav. Tak jsem se na něj jen mile usmála a zamávala. To ho asi vyvedlo z míry, protože jsem si vždy po jeho děsivém pohledu stoupla. Jen zavrtěl a hlavou a přejížděl třídu dál.

,,Easter dnes není ve škole?'' zeptal se. Ani nemoc udiveně, protože na chemii většinou chyběl a vždy se vymluvil na to, že se mu udělalo náhle špatně.

,,Ne, pane učiteli. Nechybí. Jen je tak línej, že tu svojí hnusnou zadnici nedokáže zvednout z jedné z laviček venku.A proto se nemůže dostavit na dnešní hodinu chemie.'' řekla jsem. Všichni se na mě otočili, i s učitelem, a koukaly se někam za mě. Někdo radostně, většinou holky, někdo tam něco propaloval pohledem, většinou kluci. A učitel jen nahodil hraný šokovaný výraz. 

,,Kam to mám zapsat pane Eastere? Že jste se poprvé za tu dobu, co Vás mám na chemii dorazil?" zeptal se ho. S naprosto vážným pohledem a tónem hlasu. Jinak pana Wecklifa máme na chemii od letošního září, takže asi dva měsíce. A opravdu pan Wade Easter se ani na jednu z těchto hodin nedostavil. Loni jsme ho měli jeden měsíc na suplování místo učitelky Heynechové. Jinak by asi ani nevěděl jak Easter vypadá.

Všichni se samozřejmě zasmáli, jen já a pan učitel Wecklif jsme se nesmáli. Wade si jen poupravil popruh u svého batohu na rameni. A s úšklebkem se na něj podíval. ,,Klidně mohu odejít, jestli mě tu nechcete. A jestli ano... Tak já nevím, třeba do tý modrý knížky, co před sebou máte na desce stolu." zase se všichni až na nás dva zasmáli. Dokonce i Easter se zasmál svému vtipu. 

Pan Wecklif zakroutil hlavou. ,,Neodcházej, ještě Tě budeme potřebovat, protože jsme v lichém počtu. A pro tvé info milý chlapče, ta modrá knížka je třídní kniha. A teď se posaď." řekl a opravdu tam něco zapisoval a podle jeho úšklebku bych i tipovala, že to tam opravdu  napsal. Pak se budu muset kouknout. Pak ve mně hrklo, když mi do mozku došel i konec jeho monologu.