LIBRARY ✔

15.kapitola

○|Wade Easter|○

Nechtěl jsem na to pořád myslet, ale musel jsem. Moje myšlenky se již několik hodin upínají na to samé. A vždy v tom byla jedna a ta samá osoba. A ta osobo nosí jméno Winter Jackie. Musel jsem se usmát nad jejím jménem. Winter. Popravdě zima je moje nejoblíbenější zimní období, a to jen kvůli ní a jejímu jménu. 

Ani nevím, proč jsme se začali nenávidět. Jediné, co vím, je to, že jsme byli hodně velcí přátelé. Pak se něco zvrtlo a již to tak nebylo. Hodně rád jsem vzpomínal na oslavu mých desátých narozenin. Protože než jsem dostával dárky zatáhla mě Winn za roh místnosti a tam mě políbila. I když nám bylo jen deset, na lásku hodně malý věk, tak se mi zdálo, že v té puse byla. Pak mě mamka zavolala ať za ní jdu, že se budou předávat ty dárky. Vím, že jsem se po ní ještě ohlídl a ona tam stála s takovým polo-šťastným úsměvem, byl tam ale také nádech smutku. Vím, že jsem to nechápal.

Chtěl jsem se jí na to jít pak zeptat, ale kluci mě donutili, k tomu abychom si zahráli novou hru, co jsem dostal. Zajímalo mě jaká bude a tak jsem šel. Hodně mě bavila, stejně jako ostatní a tak jsme u toho seděli celou dobu, co byla má oslava. Přiznám se, že jsem na Winter, v tom zapálení, úplně zapomněl. Když kluci odešli, šel jsem se podívat do pokoje, jestli tam už náhodou nečeká. Jako vždy když u nás měla přespávat, šla do pokoje dřív než já. Nevím proč, ale bylo to tak.

Ten den tam, ale nebyla. Ani nikde jinde v domě, zeptal jsem i mamky. Jestli neví kde Winn je. Také nevěděla a já doufal, že si jen zapomněla věci a zanedlouho se ozve zvonek, a když otevřu bude tam stát se svým nádherným šťastným úsměvem. Jako vždy.

To se, ale nestalo. Čekal jsem na ní celou noc. Nezamhouřil jsem oka. Bál jsem se o ní. Ani se mi neozvala a já nevěděl jestli je v pohodě. Další den se také neozývala, přemluvil jsem mamku aby zavolala její mamce. Ta té mojí oznámila, že přiběhla asi dvě hodiny po začátku mé oslavy s uslzenýma očima, zaběhla do svého pokoje a od té doby nevyšla. Bylo mi z toho na nic. Měl jsem pocit, že za to můžu já.

V pondělí se se mnou ve škole nebavila. Seděli jsme spolu, ve třetí lavici u dveří. Když jsem vešel do třídy tak můj zrak tam hned zabloudil. Ona tam, ale nebyla. Byl jsem zmatený a koukl se na hodinky na mém  pravém zápěstí, už byl čas na to aby tu Winn byla. Rozhlédl jsem se ještě jednou po tříd a viděl jí sedět v poslední lavici u okna. Měla skloněnou hlavu, černé oblečení a vypadal nepřítomně. A smutně. Chtěl jsem jít za ní a zeptat se jí, proč nesedí u mě, ale již zazvonilo a do třídy vešel učitel.

Jelikož jsem neseděl na svém místě, ale stál jsem asi pět centimetrů od dveří, tak si mě hned všiml. Zeptal se mě proč nejsem na svém místě. A ona zvedla halvu, její pohled byl směřovaný mým směrem a když se uchýlil v tom pohledu mém. Byl jsem v šoku. Její oči byli podlité krví a byli napuchlé, jako po neustávajícím pláči. Její tvář byla šíleně bledá a její tváře napuchlé. 

Učitel mě poslal si sednout a já jsem musel jet na autopilota, protože jsem pořád přemýšlel, co se Winn mohlo stát. měl jsem takový nepříjemný pocit, že za to můžu nějakým způsobem já. Když poté zazvonilo na přestávku zvedl jsem se, že za ní půjdu. Ona si toho, ale všimla a utekla na chodbu. Nechápal jsem to.

Celý den se mi vyhýbala. Pak i ten další, další a další. Každý den se mi snažila vyhnout. Jako by jsme se nikdy nepřátelili. Jako by jsme se nikdy nepolíbili. Když jsem jí zavolal nezvedla mi to. Když jsem zašel k nim domů, neotevřela. Nebo otevřel Can a tvrdil mi, že není doma. Já jsem, ale věděl že je. Několikrát jsem totiž šel těsně za ní, abych jí odchytil a mohl s ní mluvit. Nikdy se mi to, ale nepodařilo. Když jsem nešel za ní, tak jsem Canovi nenápadně nahlédl přes rameno a VŽDY jsem tam viděl její boty.

Chyběla mi. Strašně moc mi chyběla.

A stále chybí.

•••

Lidi, málem jste mi přivodili infarkt! 1K přečtení? Děkuji Vám moc! Strašně moc Vám děkuji, a miluji! :-) ♥ Jste zlatíčka! Dále Vám chci poděkovat za 134 votes! A za 86. místo v TEEN FIKCI!♥

Děkuji Vám moc!♥

@Specko_07