My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 17: Je to důležité

"Hirose... měl by jsi jít taky"řekla jsem pokoušela jsem se vyhýbat očnímu kontaktu

"..Předem bych si s tebou chtěl o něčem prom--" než ke mně stihl dojít, chovala jsem se za Eriku

"Jestli budeš dělat to stejný, jako včera, tak ti to neodpustím...Už od tý doby, co jsi mi řekl, že se ti líbím, tak jsi něco plánoval, že jo? Ať nad tím přemýšlím, jak chci, tak je nemožný, aby jsi mě chtěl. Jsem schopná přemýšlet jen nad tím, jak si mě chtěl využít, aby se Sei-chan naštval!" řekla jsem

"Cože? Řekl jsem, že nelžu! Proč mi to nedokážeš uvěřit!?" řval Hirose

"Protože jsi řekl, že jsi mě celou dobu využíval! Přiznal si, že jsi to všechno jen hrál! I když jsem ti tak věřila... už ti tak lehce věřit nebudu!" zařvala jsem zpět

"Ty spratku... stálo mě to dost nervů, ti říct, že tě mám rád a ty to bereš jako vtip?!" pokračoval

"Normálně když někoho máš rád, tak jim neříkáš spratku!" řvala jsem ' Věděla jsem, že lže... kdo by takhle mluvil ke člověku, kterého miluje?'

"Ty blbko! Říkat, že je to lež, jen aby jsi na to zapomněla.." zasyčel

(A/N původně tam bylo 'Hloupá ženo' ale představte si jak na vás takhle někdo řve :D -no není to krásná nadávka? xD )

"JSI TAK OTRAVNEJ/NÁ!" zařvali jsme oba najednou a otočili se

"Eriko! Jdeme dělat tu več--co?" řekla jsem a sáhla si do prázdné kapsy

"E-Eriko... neviděla jsi můj mobil?" začala jsem panikařit

"Ne.. neměla jsi ho náhodou s sebou, když jsme šli sem?" zeptala se a já kývla

"Musel mi vypadnout po cestě, jdu e po něm podívat. Za chvíli se vrátím!" řekla jsem a vyběhla ven, přičemž jsem ignorovala její volání, abych se vrátila zpět

Pohled nějakýho někoho

"Co budu dělat? Co budu dělat? Kde je?" Akane prohledávala všechny keře a stále nemohla najít svůj mobil

"Není tady... není nikde!" zařvala, když ho nemohla nikde najít. Postupně se začalo stmívat.' Byl to důležitý dárek od Sei-chana'

"To ne.. začíná pršet? Co budu dělat? Nemůžu ho najít" Akane se sehnula a začala hledat v jiném keři. Hledala dál, i přes to že začalo víc pršet, dokud ji někdo nevzal za rameno

"Ty idiote! Jak dlouho hodláš ještě hledat?!" zařval Hirose a vytáhl ji zpět na nohy

"Víš, že jsme v lese?! Tohle je prostředí, ve kterém nic nenajdeš, i kdyby jsi hledala sto let! Pojď už zpátky!" vynadal jí

"Je to jen mobil. Takový si můžeš koupit zase" povzdychl si a Akane se mu vytrhla

"Ne.. nepůjdu dokud ho nenajdu! Je to něco, co mi dal Sei-chan.. je to úplně první dárek od něj.. je pro mě hodně důležitý.." začala brečet 'Veselé narozeniny'

Hirose se na díval, dokud se jeho pohled nezastavil na jejích rukách. Byly hrozně poškrábané, nejspíš od trnů a větviček. I její oblečení bylo trošku potrhaný a zašpiněný. 'Ztratila jen mobil, který dostala od Akashiho.... a dělá, jako by končil celý svět'

Hirose odsunul Akane a začal rychle hledat v keřích

"Hirose?" Akane se na něj zmateně podívala

"Idiote! Co tam tak stojíš! Jestli máš čas brečet, tak máš čas na to, aby jsi taky hledala" řekl

"Dobře!" kývla a začal znova hledat 'Nedokážu uvěřit tomu, že mi pomáhá... opravdu nechápu, co jen on za člověka'