Secret [DOKONČENO]

60. Pocit svobody

,,Děje se něco?" Optala se matka, zatímco si schovala vlasy pod zelený šátek. ,,Já.... neumím vařit." Šeptla jsem odpověď jak nejtišeji jsem mohla. Mamka se usmála a v jejich vlasech vyrostly bílá kočičí ouška. Její bělostný ocásek se kroutil ve vzduchu a já jsem znovu překvapeně pozorovala jak ho matka upravuje. ,,Já taky ne." Řekla s naprostou samozřejmostí což mě udivilo. ,,Jenže v kočičí podobě je to lehké. Díky zlepšeným smyslům dokážeš pochopit co se k sobě hodí. Naučím tě to." S radostí jsem přikývla. ,,Nejdříve se, ale budeš muset proměnit." ,,Takže mě nakonec budeš učit." ,,Zajisté. Všechno okolo sebe můžeš použít ke svému zlepšení." ,,I vaření?" ,,Co používáš na krájení? Nůž je také zbraň, se kterou můžeš zabít. Při vaření se jí naučíš ovládat." ,,Aha." ,,Nejdříve, ale proměna." Přikývla jsem a nechala jsem matku chytit mé ruce. Propletla své prsty s mými a já s údivem jen pozorovala její překrásně lesknoucí se oči. ,,Blue říkala, že proměna věci na jinou už ti jde." ,,Říkala, že to umí každý běžec." ,,Trochu lhala." ,,Je mi to jasný." Matka si pomalu oddechla a její uši zmizeli. ,,Je to jak potápění." ,,Ehm... potápění?" ,,Než se ponoříš musíš se zhluboka nadechnout. A poté se prostě ponoříš do hlubiny. Představ si to čeho chceš dosáhnout a vydechni." ,,Jenže když ve vodě vydechnu, tak umřu." Matčin jemný medový smích se roznesl místnosti. ,,Jsi stejná jako tvůj otec. Zkus to."

S povzdechnutím jsem pustila matčiny ruce a zavřela jsem oči. Začala jsem si představovat, jak stojím na písečné pláži a jak mi jemný písek prochází mezi prsty nohou. Cítila jsem slaný vzduch a jak mi vánek procuchává vlasy. Uviděla jsem před sebou moře a vlny jak narážejí do útesu. Pomalu jsem došla k břehu a mé nohy ochladila studená mořská voda. Vešla jsem přímo do ní a když mi byla až po pás s nádechem jsem se ponořila do jejich skvostných hlubin. Cítila jsem jak mě voda unáší do dálky. Před očima jsem měla jen tmu. Než jsem stačila něco udělat velká vlna do mého těla narazila a donesla mě až ke dnu. Narazila jsem svými zády do mokrého písku a mé tělo se do něho pomalu ponořovalo. ,, Představ si to." Začala jsem ve své mysli vytvářet další obraz. Překrásný obraz zvířete, kterého jsem chtěla dosáhnout. To zvíře se najednou přede mnou objevilo a já sáhla po jeho překrásně bílém ocasu. Uchopila jsem ho a nechala jsem své tělo vynést ven z hlubin moří. Jakmile jsem se ocitla na vzduchu, vydechla jsem a prudce otevřela oči, které mě dostali zpátky do reality. ,,Bravo."

Cítila jsem jak mým tělem prochází nový pocit. Nedokázala jsem ho popsat, ale když jsem poté o něm vyprávěla Blue nazvala ho jako pocit svobody. Tehdá jsem ale jen cítila jiný pocit. Něco co se prostě nedalo v tu chvíli popsat. ,,Překrásné." Zašeptala matka a já začala toužit zadívat se na svůj odraz. Jenže něco jiného upoutalo moji pozornost. Zadívala jsem se na bělostný ocásek pohupující se vedle mé postavy. Doběhla jsem k vodě a rukama jsem se dotkla černých uší. ,,Mám je..." ,,Jsi křížená, proto ta barevnost. Bílý ocas jako symbol čarodějnic. Černé uši jako symbol stínových běžců." ,,Bomba." ,,Cítíš se jinak?" ,,Ano." Matka s úsměvem vzala do rukou bílou látku a podala my ji. ,,Pojďme vařit." S radostí jsem přikývla a začala si na hlavě uvazovat šátek. Já budu vařit. Kdyby to jen viděl Petr. Měl by ze mě radost. Jak se vlastně asi mají? Je opravdu dobře se o ně nezajímat? A najednou jsem v tu chvíli pocítil strach, který jsem si, ale dokázala odůvodnit až později. Protože jsem nevěděla co se děje někde jinde.

Další kapitola na světě a s ní nová podoba naší hrdinky. Tak co myslíte jak se to bude dál vyvíjet?

Co myslíte, že se děje zatím někde jinde?

Vote&Coment

#DadaRac