Secret [DOKONČENO]

3. Kolo? Vůz smrti.

Vyběhla jsem ze školy a usmívala se. Dnešek byl docela povedený. Aspoň pro mě. Rozpustila jsem si oba dva culíky a nechala vítr aby si pohrával s vlasy. Kráčela jsem po chodníku a plánovala jsem kudy se dostanu domů, když přede mnou zastavilo auto a na mě zamávala Eva. Vážně velmi otravná holka. ,,Ahoj Caroline. Nechceš svést?" ,,Ne to je dobrý." Řekla jsem a rozešla se. Eva vyskočila z auta a chytila mě za ruku. ,,Hele jestli jde o Takuyu tak ti ho klidně nechám." ,,Víš o to nejde. Jde o to že si mi proti srsti. Nemám tě ráda a vůbec nechápu proč se snažíš se mnou bavit." ,,Co prosím?" ,,Řeknu to ještě jednodušeji aby si to pochopila i ty. Nemám ráda blbý holky co si o sobě myslí že jsou úžasný. No a popravdě tam tě řadím takže.... Bye bye." Vytrhla jsem se z jejího sevření a rozešla se po chodníku pryč od její existence. ,,Mrcho!" Zakřičela na mě a já jen zvedla ruku do vzduchu a zamávala ji. Otravný to člověk. Opravdu. Pokračovala jsem dále v cestě. Rozhodla jsem se vzít to přes místní most a pak zahnout na polní cestu. Jednoduchá cesta která by mi pěšky měla zabrat jen hodinku. Nasadila jsem si sluchátka a zaposlouchala jsem se tentokrát do krásné melodie houslích. Auta kolem mě pomalu jela ale já je přestala po chvíli vnímat. Přemýšlela jsem... a teď to doopravdy přiznám... nad Droyem. Byl docela sexy. Dobře byl doopravdy hodně sexy na středoškoláka. Zastavila jsem se najednou a zahleděla se na řeku proudící pod mostem. Labutě. Opřela jsem se o zábradlí a vyskočila na něj. Usadila jsem se a nohy přendala přes plot. Chytila jsem se pevně. Nemůžu spadnout, nebo spíše nespadnu. Zahleděla jsem se na labutě a usmála jsem se sama pro sebe. Krásný pohled na bílá stvoření jenž byli symbolem lásky. Pluli krásně po vodě a předváděli překrásný vodní tanec. Zvedali hlavy k slunci a poté se několikrát obepluli. Zamilovanost. To musí být krásný pocit. ,,Hej!" Prudce jsem se otočila a málem ztratila balanc. Zadívala jsem se na hnědovlasého chlapce jenž se mnou chodil do třídy. Takuya. ,,Hej?" Optala jsem se s úsměvem na tváři. ,,Ty si Caroline, že?" Sundala jsem sluchátka a přikývla. ,,Ty Takuya, že?" ,,Jistě. K vašim službám." Opřel kolo o zábradlí a postavil se vedle mě. ,,Čekáš na auto?" ,,Ne. Jdu pěšky." ,,Odkud si?" ,,Ve vedlejším městě." ,,Odvezu tě." ,,Na tomhle? Ne děkuji." ,,Bojíš se." ,,Neumím jezdit na kole." ,,Děláš si srandu?" Takuya se s úsměvem opřel o zábradlí vedle mě. ,,Ne nedělám. Neměla jsem čas se to naučit." ,,Tak já tě to naučím." ,,Já to nepotřebuji." Řekla jsem a seskočila na chodník. ,,Hele já tě svezu. Mám to po cestě." ,,Jenže..." Nervózně jsem pohlédla na ten povoz smrti. ,,Fakt neboj se. Já to umím." Nasedl kolo a nabídl mi ruku. ,,Slibuješ, že se se mnou nevybouráš?" ,,Slibuji." Posadila jsem se nevěřícně dozadu a obmotala ruce kolem jeho hrudníku. ,,Neboj." Chytil jednou rukou moji a pak začal šlapat. Bála jsem se. Nervózně jsem si prohrábla vlasy vlající ve větru. ,,Klidně si polož hlavu a zavři oči." ,,Jsem snad šílenec?" ,,To já nevím." Polkla jsem a položila hlavu na jeho záda. Ucítila jsem vůni medu. ,,Máte doma včely?" ,,Ty ke mě čmucháš?" ,,Co..." Zrudla jsem. Ještě, že mě neviděl. ,,Ne nečmuchám k tobě." ,,Tak proč se ptáš?" ,,Jen tak." Usmál se. Cítila jsem jak se jeho tělo pohnulo smíchy. ,,Jo máme. Teda děda je má. Občas mu pomáhám." ,,Aha." Zavřela jsem pomalu oči a znovu jsem se nadechla té krásné sladké vůni po medu. ,,Možná začne pršet." Šeptl. ,,Ale ne..." ,,Neboj. Za pár minut budeme určitě před vaším domem, teda pokud mi řekneš kde bydlíš." ,,Ehm..." ,,Takže chceš radši někde vyklopit?" ,,To zní docela zavánějíc." ,,Neboj. Zastavil bych." ,,Bydlím u školy." ,,Dobře." Řekl a začal silněji šlapat čímž kolo zrychlilo. ,,Jsme tady." Křikl po pár minutách. Seskočila jsem z kola a upravila si sukni a rozcuchané vlasy. ,,Ehm...tak tedy děkuji." ,,Není za co. Spanilá dívko." Na to se kolo rozjelo a já jsem celá rudá mohla pozorovat jen jeho mizející postavu. ,,Caroline?" Otočila jsem se na svého bratra a snažila se uklidnit. ,,Ahoj Petře."

Další kapitola do tohohle velmi pozitivního příběhu. Možná to trochu změním. Ale jenom možná.

Coment&Vote