21. Prostě jsem divná...

845 79 12
                                    

Učitelka za mnou stála a usmívala se od ucha k uchu. ,,Co přesně máte na mysli?" Zeptala jsem se po chvíli, ale odpovědi jsem se nedočkala. Učitelka zmizela a já otupěle stala v místnosti a v ruce jsem držela ten nástroj smrti, který se nazýval meč. ,,To bude v pohodě." Ozvala se za mnou hnědovlasá Momo s culíkem a jen tak zablokovala Kurův meč. Proč ji to jde a mě ne? ,,Budeš určitě nějak výjimečná." ,,Nebo úplně blbá." Řekl Kuro a seknul po štíhlé postavě Momo. ,,Nezapomeň na Takuyu." Kuro se rychle otřásl a vykouzlil na tváři něco co mělo vypadat jako úsměv. ,,Tohle už nedělej. Je to strašidelný!" ,,Tak to se budu usmívat častěji." ,,To byl úsměv?" Momo se začala smát. Toho využil Kuro a bouchl ji do hlavy. ,,Hlupáčku!" Momo stala zaraženě až se nakonec po dlouhých pěti minutách ozvalo hlasité au. ,,Ty seš ale blesk!" ,,Já jen přemýšlela nad tím co ti na to mám říct." Sama jsem se jim musela zasmát. Vypadali jak zamilovaný pár....

Po několika minutách se konečně objevila učitelka. Po jejím boku hopsala menší dívka s hnědými vlasy. ,,Já myslel, že hobiti vymřeli?" ,,Kuro!" Sykla Momo ale i přesto se jeho poznámce zasmála. ,,Tohle je Blue." Představila učitelka dívku. ,,Je to zdejší učitelka." Všimla jsem si jak Kuro vyvalil oči a musela jsem se nad jeho výrazem pousmát. Blue jakoby nic dohopsala ke mě a vzala mé ruce do svých. Začala je bedlivě prohledávat a pak si začala hrát s mými prsty. ,,Ruce má šikovné." Mohla by prosím zopakovat to co řekla? Já bych si jí totiž nahrála a pustila to tátovy. Ani já jsem ale sama nechtěla uvěřit této poznámce a jak se zdálo tak Momo se jí velmi pobavila. ,,Slečno Momo, co kdybyste se s panem Kurem vrátila k tréninku?" Učitelka zahnala oba dva do tréninku, zatímco mě slečna Blue táhla stranou. Otevřela skryté dveře a strčila mě do místnosti. To co jsem před sebou uviděla mi údivem zastavilo srdce. Celá místnost byla zarostlá a byl v ní život. Blue mě chytila znovu za ruku a táhla mě lesem...pralesem....prostě porostem dál. Došly jsme k domečku skrytém v stromě. ,,Tady bydlím." Řekla pro ujasnění a pozvala mě dovnitř. Byl to krasný jednomístný domeček. V jedné velké místnosti se schovávala jak kuchyň, tak ložnice s obývákem. Jen ta koupelna byla radši v jiné místnosti. Byl to krásný domeček. Blue ukázala na malou židli a já jsem se konečně usadila. Blue ukázala na konvici na signál, jestli nechci čaj. Přikývla jsem. Blue nalila vodu do konvice a dala ji ohřát. Běžný školní den, že? Jakmile se voda dovařila stál přede mnou roztomilý puntíkový hrneček, kterého vycházela pára. Blue se konečně usadila a vzala si svůj hrnek. ,,Ty asi nejsi odsud, že?" ,,Nejsem. Narodila jsem se v lidském světě nebo spíše jsem tam vyrůstala." ,,To vysvětluje proč si tak odlišná." ,,Co tím myslíte?" ,,Víš přesně co je zač Stínový běžec?" ,,Nevím." Jakmile jsem to dořekla studem jsem sklopila zrak. ,,Neboj i lidé co vyrůstají v tomto světě nedokážou někdy odpovědět na tuto otázku. Stínový běžec je krvelační bojovník na blízko jenž se rád schovává ve stínech. Je lstivý a nehraje spravedlivě. Vyžívá se v podvádění a zabíjení." Nad touto definicí jsem se nechutí zakroutila. ,,Ty jsi právě, že opak." ,,To je špatně?" ,,Ne, to není ale jsi tím zvláštní. Ty se při útocích ráda schováváš, neutočíš přímo radši z dálky a nejradši by si ušetřila všechny životy, protože znáš cenu života." ,,Takže jsem tak trochu na hovnou...teda na houby." ,,To není pravda. Ty jsi totiž skvělý společník, protože si uvědomuješ cenu života ráda chráníš své přátele. Proto jsme za takový jako jsi ty rádi." ,,Jenže se nedokážu sama ochránit." ,,Do té doby dokud budeš považovat život za cennost tak toho nebudeš schopná ale pokud jednou zabiješ.... budeš nepřemožitelná." Neuměla jsem si představit, že bych někoho mohla zabít. ,,Protože si jiná budeš se muset učit jinak. Budeš se muset naučit spolupracovat a proto ti dáme společné hodiny s našimi nejlepšími žáky." Super.... budu obklopená lidmi....to jsem si vždy přála. ,,Neboj se, protože pokud se něco stane.... já tu vždy pro tebe budu." Nějak jsem se díky slečně Blue dokázala uklidnit. Už jsem jí přestala brát jako učitelku, vlastně abych řekla pravdu nikdy jsem jí jako učitelku nebrala.... spíše jako kamarádku....

Další kapitolka....Tak co líbí se vám příběh? Jak se vám líbí Blue? (Obrázek)

Tak co líbí se vám příběh? Jak se vám líbí Blue? (Obrázek)

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Vote&Coment

Secret [DOKONČENO]Where stories live. Discover now