Secret [DOKONČENO]

19. Mrzout jménem Kuro...

Pomalu jsem otevřela oči a zadívala jsem se na budík ležící na poličce. Sedm hodin ráno. Vyhoupla jsem se na nohy a šla jsem pomalým šouravým krokem ke koupelně. Musela jsem se přece na první den ve škole upravit. Po dokončení své hygieny jsem na sebe navlékla novou školní uniformu a vydala jsem se do té velké budovy, která byla nedaleko od mého domu. ,,Carol!" Zamávala jsem hnědovlasé copaté dívce a vykouzlila jsem na tváři úsměv. ,,Ahoj Momo." ,,Dobré ráno." Řekla a chytila mě za ruku. Táhla mě davem žáků až k šatnám. ,,Jsme spolu ve třídě." ,,Tady jsou třídy?" ,,No....tak trochu. Na." Momo mi podala dvě kuličky. ,,To je naše nejnovější technologie. Jsou v tom všechny učebnice... je to něco jak váš počítač ale tohle vidíš jenom ty." Momo mi ukázala jak s tím pracovat. Museli jste větší kuličky dvakrát zmáčknout a pak menší vyhodit do vzduchu. Větší se poté snesla nahoru a zatímco malá pomalu padá dolů vytváří obrazce. Jak počítač. ,,Boží..." ,,Tomu se říká vědecký pokrok co?" Přikývla jsem. ,,Tohle tady nosí všichni." ,,Takže se tu normálně učí?" Řekla jsem se zklamaným výrazem, zatímco jsem si dávala své boty do skříně. ,,No asi první dvě hodiny. To se učíš teorii. Poté se přesouváme do různých učeben kde se různě zkouší. Dokonce se tu i bojuje." ,,Nic nebezpečného." Ozval se Droy za mnou a zavřel svoji skřínku. ,,Učitelé tady jsou velcí profíci. Nikdy se nestalo, že by se tu někdo zranil." Oddechla jsem si. ,,Kde je vlastně Takuyo?" Zeptala se Momo a mrkla na mě. ,,Nevím..." Tak nějak jsem to ale tušila. Musel jít k mému otci. Prý si musí vyměnit názory. Ach jo. ,,Jasně." ,,Neměli bychom jít radši do třídy." ,,Tak se uvidíme po škole." Zamával nám Droy a zmizel z našeho dohledu. ,,Tak pojď studentko." Usmála jsem se na Momo čekající na schodech a rozeběhla jsem se k ní. Jenže...

,,Omlouvám se..." Rychle jsem natáhla pomocnou ruku ale chlapec jí odmítl. ,,V pohodě." Řekl podrážděně. ,,Kuro!" Momo skočila chlapci okolo krku a on podrážděně zavrčel. ,,Ahoj Momo." ,,Nebuď tak hnusný." Řekla a štípla ho do tváře. ,,Ty si mi opravdu chyběla." ,,Taky tě miluji." Přitom políbila chlapce na tvář a já jen otupěla zírala na tu scénu co se přede mnou děla. ,,Momo...to nemá cenu." ,,Uvidíme se na tréninku." ,,Kéž by si do té doby chcípla." ,,Já vím, že mě stejně miluješ." Zavolala ještě Momo na odcházejícího chlapce a pak s ruměncem na tváři se zadívala na mě. ,,Hrajeme spolu fotbal." ,,Ach tak." Řekla jsem a přitom jsem se culila. ,,Jenom fotbal...." ,,To ti tak budu věřit." ,,Tak mi to nevěř." Momo vyběhla schody po dvou a já svým pomalým tempem jsem jí následovala až do trochu větší poloprázdné třídy. ,,To je zase davu." Řekla s vtipným podtónem Momo. ,,To si děláš prdel, že jo?" Ozval se za mnou již pro mne známý hlas a když jsem se otočila viděla jsem velmi mrzutý obličej. ,,Kuro! Jsme ve stejný třídě!" Zajásala Momo a znova objala černovlasého chlapce. ,,Vypadá, že se mu splnil jeho velký sen." ,,Zmlkni buldozere." ,,Kuro ještě jedno blbé slovo ohledně mé holky a zopakujeme si to co se stalo minulý rok." Jakmile jsem uslyšela jeho podrážděný ale přitom veselý hlas zastavilo se mi srdce. ,,Takuyo..." Chlapec mi položil jen ruku na rameno a přitáhl si mě k sobě blíže. ,,To si děláš prdel... Takuya a holka... To aby jsem šel zkusit loterii, protože nemožné se stává skutečným." ,,Blbče." Poprvé jsem viděla na Kurově obličeji úsměv. ,,Jsem Kuro. Kuro Hasho." Řekl chlapec a natáhl ke mě ruku. Malinko jsem ji stiskla a přitom řekla své jméno. ,,Těšíme Carol." Tohle byl začátek mého přátelství s tímto velmi protivným chlapcem, který mi vždy dokázal zamotat hlavu.

Kapitolka na světě a nová postava s ní. Tak co si o Kurovi myslíte? Sehraje v příběhu nějakou velkou roli?

Coment&Vote

(Na obrázku Kuro)