17. Nový život...

951 86 16
                                    

To co jsem ten den viděla mě dostalo do kolenou. Naše auto zastavilo a my jsme pomalu vyšli ven. Ihned jakmile jsem zahlédla tento svět se mi zastavil dech. Stála jsem před velkou budovou a nemohla jsem se vynadívat. Svět jenž se mi objevil před očima byl tak jiný, tak kouzelný. Lidé tu měli různě barevné vlasy....dokonce jsem viděla holku s duhovou hlavou. Okolo pasu měli většinou zbraně a usmívali se. Všude byla zeleň a nějaká ta dřevěná budova. Tohle byl svět jenž nechtěl nikdy narušit přírodu. ,,Mají tu vůbec elektřinu?" ,,Kde si myslíš, že jsem vyrůstal? V jeskyni?" Droy se vedle mě rozesmál a drkl nenápadně do Takuyi. ,,Jo máme tu elektřinu." Oddechla jsem si. ,,Chlapci mohli byste nechat moji dceru aspoň přede mnou?" Takuya ze mě sundal ruku a přikryl si rudý obličej. ,,Omlouvám se pane." ,,Tati?" Otočila jsem se k svému již jedinému rodinnému příslušníkovi. ,,Tamhle je náš dům." Táta ukázal na dřevěnou chatu. Byla překrásná, jednopatrová s malou zahradou. ,,A tamhle..." tátova ruka zamířila na velkou budovu zarostlou různou zelení: ,,...je tvá škola." Nemohla jsem uvěřit tomu, že má škola je tak blízko a že je tak překrásná. ,,Páni..." ,,A tamhle bydlím já!" Droy ke mě přiběhl a natočil mě k malé chatičce s terasou na které se v houpacím křesle usmívala postarší dáma. ,,Ahoj babi!" Droy mi zakřičel do ucha a já jsem se nad jeho bláznivostí musela zase jednou pousmát. ,,A ty?" Otočila jsem se k Takuyovi a ten v očích posmutněl. ,,Bydlím trošinku dál." ,,Aha..." řekla jsem sklesle. V tu chvíli jsem si něco uvědomila. ,,Tati ale Momo říkala, že budu bydlet u nich." ,,Ta holka toho taky nakecá. Budeš bydlet v mém domě, občas když tu budu kvůli práci delší dobu tam s tebou budu." ,,Ach tak." Mělo mi nějak dojít, že tu se mnou táta celou dobu nebude. V tu chvíli se u mě objevil Takuya, naklonil se k mému uchu až jsem cítila jeho dech. ,,Neboj já tě tam samotnou nenechám." Na to se usmál na mého otce a odešel. Myslím, že táta se musel hodně divit, proč jsem tak rudá. ,,Chceš ukázat vnitřek?" Přikývla jsem. Tuhle společnou chvíli než táta odjede si musím užít.

Táta otevřel dveře a mě do nosu vrazila vůně čerstvého dřeva a posekané trávy. Vešla jsem dovnitř a ihned zakopla za zapomenutou knihu v cestě. ,,Tati?" Rozhlédla jsem se po malé místnosti a musela jsem se usmát. Všude byl prach a poházené oblečení. ,,Dobře bude se tu muset uklidit ale jinak je to tu pěkné ne?" Přikývla jsem. Dům se skládal ze čtyř místností. Kuchyň spojená s jídelnou, obývák, tátova velká ložnice zabarikádována knihami a koupelna. ,,A kde budu spát?" ,,To je dobře, že se ptáš." Táta sáhl po klice přilepené na stropě a tím stáhl dolů menší schody. ,,Tady." Vyšla jsem opatrně nahoru a padla jsem na kolena úžasem. Pokoj byl skrytý v podkroví a vypadal úžasně.Byla zde velká postel obklopená velkou poličkou na níž se nacházela lampa a místo na knihy a poté zde byla prázdná část, kde stál velmi starý stojan na obrazy, postarší stůl s židlí a několik skříní. Na oknech bylo několik květin a ve vzduchu poletoval prach. Rozeběhla jsem se k oknu a zahleděla jsem se na polštáře jenž tu pro mne byli připraveny. ,,Abys měla kde číst." Ozval se táta a já měla slzy na krajíčku. ,,Jak jsi to věděl?" Vždycky jsem si takovýhle pokoj přála. Už jako malá jsem si ho čmárala do deníčků. ,,Nečetl jsi mé soukromé spisy?" Optala jsem se a táta se nad tímto výrazem pousmál. ,,Nečetl ale pamatuji si jak si o takovémhle snila jako malá." ,,Je překrásný." Otevřela jsem okno a nechala jsem do místnosti vstoupit čerstvý vzduch. ,,Tady máš věci a já zase vyrážím." ,,Už?" ,,Neboj, brzo se vrátím. Do té doby se o tebe postarají kluci. Za hodinku dorazí s jídlem a s Momo tak bystu asi měla..." Nemusel to ani říct. Rychle jsem seběhla schody, div jsem se nezabila a začala jsem sbírat špinavé prádlo do koše a hledala jsem pohledem koště a koš. Táta ten den zmizel bez rozloučení. Myslím, že mu nějak došlo, že bych plakala a on mě takhle vidět nechtěl. Díky tati...

Další kapitolka konečně ze světa Běžců stínů. Tak co líbil by se vám takovýhle svět a pokoj (Obrázky)?

 Tak co líbil by se vám takovýhle svět a pokoj (Obrázky)?

Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.

Vote & Coment

Secret [DOKONČENO]Dove le storie prendono vita. Scoprilo ora