Secret [DOKONČENO]

33. Mominy vzpomínky...

Odbila sedmá hodina a já jsem konečně stála před dveřmi svého domu. Tu hloupou esej jsem musela přepisovat ještě dvakrát. Ano dvakrát! Odemkla jsem, hodila tašku na stůl a padla jsem na gauč. ,,Ahoj Vločko." Šeptla jsem pozdrav a zapnula jsem televizi. Běžela nějaká romantická komedie, díky bohu mi zazvonil mobil. Sáhla jsem po něm a hovor přijala. Měla jsem se nejdřív podívat kdo volá. ,,Co přesně jste s Kurem dělali?!" ,,Kdo tam?" Zeptala jsem se i když jsem to moc dobře věděla. ,,Tady Momo! Co jste dělali?" ,,Ty na mě žárlíš?" ,,Jo, protože si svobodná a pěkná." Ona mě bere jako konkurenci? ,,Neměla bych spíše žárlit já?" ,,Proč?" ,,Co bylo mezi tebou a Droyem?" ,,Mohu přijít?" ozvalo se po minutě ticha. ,,Jestli chceš můžeš i přespat klidně." ,, Za deset minut jsem tam." Mobil ohluchl a já jsem se pomalu zvedla. ,,Měla bych uklidit..."

Momo seděla na jídelní židli a nervózně kroužila prstem po hrnečku. ,,Momo?" Usadila jsem se naproti ní a nabídla jsem ji sušenky. ,,Já jen...Hlavně mě kvůli tomu nenaviď." ,,Proč bych tě měla..." ,,Udělala jsem to z lásky. Opravdu jsem ho milovala a chtěla pro něho to nejlepší. "

z pohledu Momo

Byli to čtyři měsíce před odchodem kluků. Prostě jsme si užívali. Tehdy jsme to ještě netušili, že nás oddělí. Chodili jsme každou sobotu do klubů. Užívali jsme si tam, protože nám tam i dávali alkohol. Takuya se tam poprvé opil. Bylo to s ním k nevydržení. Pořád mlel o tom jak zkazil přihrávku nebo jak tě moc miluje no a já s Droyem jsme se mu tehdy smáli. Tam jsme se tak moc sblížili. Začala jsem s ním trávit volný čas, dokonce i ve škole jsme byli pořád spolu, ale ani jednomu nám to nepřišlo blbý, protože se za námi objevoval vždy Takuya. Byli jsme ti drsní, ti co byli v jedné partě a chodili do klubu. Všichni z nás tehdy měli strach. Ani nevím proč. Byli jsme hrozná paka.

Tehdy mi opravdu nepřišlo divný spát u kluka jako kamaráda a možná proto jsem přijala Droyovo pozvání. Tehdy nám bylo čtrnáct. Přišla jsem s hodinovým zpožděním a sledovali jsme filmy. No...teda shlédli jsme jen jeden a ani si nepamatuji o co v něm šlo, protože jsme se prostě... líbali. Všechno to pro mě bylo nové. Ale byla jsem ráda, že to všechno zažívám s ním. Věděla jsem, že přede mnou bylo spousta dívek, ale já jsem byla jiná. Mě doopravdy miloval. Já jsem nebyla jen trofej ani bych jí nemohla být. Nebyla jsem žádná modelka a neměla jsem bohatou rodinu. Mě opravdu miloval a já jeho taky. Byla to nečekaná láska. Bohužel nám nebyla přána. Protože jsme měli jen čtyři hloupé měsíce. Pak totiž nastal zlom...

Čtyři měsíce jsem se cítila jako v ráji. Můj život nabral na obrátkách. Každý den byl jako vysněný sen. Všechen svůj volný čas jsem věnovala jen jemu. Jen jsem chtěla být s ním, ale...Nastal konec osmého ročníku. Velká sláva. Hodně jsme oslavovali. Jeden rok a pak vysněná škola. Jenže kluci mohli jít dříve. Říkali jim zázračná dvojice. Ihned si jich lidi ze střední všimli. Přijali je o rok dříve. Pamatuji si jak jsem polovinu prázdnin kvůli tomu proplakala. Bylo to najednou to nejhorší co se kdy mohlo stát. Střední znamenala vybudovat si svoji kariéru. Věnovat čas jenom tomu za čím si člověk chce jít a pro kluky...Pro ně to znamenalo moc. Pro ně tohle všechno znamená všechno. Nakonec jsem to musela udělat. Setkali jsme se poslední den prázdnin za Dnu světel. Překrásný romantický svátek. Užívali jsme si pouť a usmívali se jako kdyby se nic nedělo, ale jakmile odbila půlnoc...vše zmizelo. Museli jsme přijmout pravdu. Tady nastal konec. Stáli jsme na vršku budovy a za námi pomalu vybuchovali rachejtle. ,,Momo..." ,,Tohle je konec." Šeptla jsem bez jakéhokoliv citu. Nechtěla jsem aby viděl moji bolest, protože pak by se rozplakal. ,,Nemusí to takhle skončit." Chtěl dojít až ke mě ale já jsem ho zastavila. Položila jsem mezi nás moji ruku. Odstrčila jsem ho od sebe, přes všechen můj chtíč. Tolik jsem chtěla aby mě objal, ale nešlo to. On si musel jít za svým cílem a já? Já mu v tom nesměla překážet. ,,Prcku tohle mi nedělej. Já tě..." ,,Já tebe, ale ne." Nebyla to pravda. Vždycky jsem k němu cítila víc než jsem dávala najevo, ale jen tímhle jsem mohla všechno ukončit. Jen touhle větou jsem ho donutila ode mě ucouvnout. Myslím, že věděl, že lžu ale přitom...přitom to přijal. Chápal asi proč to dělám a nebo se nechtěl radši ptát. ,,Chápu." To bylo jediné co mi na to tehdy řekl. Pamatuji si jak obešel moji drobnou postavu a prostě zmizel. Nechal mě samotnou v pláči a bolesti klečet na té střeše. Od té doby....od té doby ho miluji ještě více.

Trochu smutná kapitola o Momině první lásce. Musím říct, že i já jsem měla při psaní málem naměkko.

Coment&Vote