Secret [DOKONČENO]

7. Máš bílý kožíšek...Neříkají ti doma blesku?

Sobota. Vítej volný dne. Pomalu jsem vylezla ze své zahřáté postele a unaveně jsem zamávala na bělostnou kočku, která akorát vycházela na vršek střechy. Promiň Vločko ale dneska nemám čas. Šáhla jsem po jasné volbě. Dlouhé proužkované triko a na to volnější mikinu s kočkou. Vlasy si nějak rychle sepnout a vlézt do kuchyně pro šálek kávy. ,,Dobré ráno." Ozval se otcův hlas. Dobelhala jsem se k připravenému šálku, usrkla a konečně jsem ucítila ten překrásný příval energie. ,,Ahoj tati. Kdy si přijel?" ,,Včera v noci." ,,Aha." ,,Mamka říkala, že máš nového kamaráda. Jak že se jmenuje? Takuya?" Při jeho jméně mi ihned na tvářích vyskočil ruměnec. ,,Jo Takuya." ,,Nečekal jsem že tě začnou přitahovat kluci." Vyplivla jsem na otce kávu. ,,Promiň tati nečekala jsem to." Vzala jsem rychle utěrky a začala otce utírat. ,,Já to chápu. Máš už na to věk." ,,Tak to není. Takuya je...ehm...já nevím co vlastně Takuya je..." ,,Je to kluk sestro moje milá. To si snad při biologii nedávala pozor." ,,Zmlkni Petře!" Křikla jsem a hodila po svém drzém bratrovi utěrky. ,,Taky tě miluji." Šáhla jsem po svém hrnku, políbila svého otce, vyplázla jazyk na svého neslušného bratra a vyšplhala jsem zpátky do svého pokoje. Ihned jsem otevřela okno, položila hrnek na parapet a vydala jsem se nahoru za svojí dlouholetou přítelkyní. Usadila jsem se hned vedle ní a ona mi vlezla do mého klínu. ,,Ty taky!" Vločka protočila oči a ulehla na mém klínu. Začala krásně příst. ,,Já nevím jestli ho....To je těžký Vločko...Jo jenže ty jsi kočka!" ,,Mňau." ,,Jsem ráda, že mě chápeš..." Zadívala jsem se na slunce, které pomalu vycházelo na obzor. ,,Brzo začne zima...Jo....Asi sem dlouho nebudu zase lézt..." Zavzpomínala jsem na ten první den kdy jsem Vločku potkala.

Ten den sněžilo a mě bylo šest. Byla jsem malá a procházela jsem se na zadní části zahrady. Vločka tam byla skrytá. Ihned jsem se do ní zamilovala.Měla překrásný bílý kožíšek a růžový čumáček. Naše první setkání ale nebylo moct příjemný. Slušně jsem jí pozdravila...ano tehdy jsem se chovala slušně...pane bože bylo mi šest! No myslím že se ale Vločce mé chování nezamluvilo a sekla mě. Měla jsem pak celý týden velký škrábanec přes nos. I přesto jsem se nevzdala a chodila jsem Vločku navštěvovat a pak jednoho dne.... ,,Já jsem Carol." ,,Hm..." ,,Ty mluvíš?" ,,Ty mi spíše rozumíš." Řekla tím svým protivným tónem. Byla jsem s toho tehdy nadšená a všem jsem na potkání vyprávěla, že rozumím zvířatům....jo tehdy mi bylo šest a myslela jsem si že je to normální....nechte mě být! ,,Jak ti říkají?" ,,Nemám jméno." ,,Mohu ti ho dát?" ,,Tss." Odešla. Byla tehdy hodně pyšná, když nad tím přemýšlím skoro se nezměnila. ,,Chci ti dát jméno." ,,Tak mi ho dej." ,,Máš bílý kožíšek." ,,Hádám, že ti doma říkají blesku." ,,Ne říkají mi Car." ,,Ach jo." Tehdy jsem ani nechápala co je to sarkasmus. Vážně moc se ti omlouvám Vločko. ,,Máš kožíšek bílý jako sníh." ,,Neříkej..." ,,Budu ti říkat Vločka." Tehdy to bylo poprvé. Ten den si se poprvé usmála. Viděla jsem to a řekla to i nahlas jenže ty si to popřela. I přesto vím že si se usmála Vločko. Neměla si nikoho tak jako já a ten den jsme se staly přáteli. Ten den si se stala členem mé rodiny, milá Vločko. Pamatuješ na ten den? Od té chvíle jsem tě chodila navštěvovat na zahradu a pak si začala navštěvovat ty mě. Začala jsem za tebou lézt na střechu když bylo pěkně a tebe to těšilo. Mám tě ráda ty má bílá kočičko...

Další kratší kapitolka a je trochu z minulosti. Slibuji že už se to brzo rozjede. Prosím věřte mi to....

Jinak doufám, že se kapitolka líbila. Co myslíte co se stane dál?

Vote&Coment (Carolin outfit)