37. Kapitola - Poslední přání

475 46 10
                                    

Jack

,,To mi chceš říct, že v té knize nic není?" zeptal jsem se Stína. Zoufalost v mém hlase se stupňovala. Stín zavrtěl hlavou. ,,Bohužel." řekl tiše a odhodil knihu do rohu místnosti. Rukou jsem si prohrábl vlasy. Z přemýšlení mě vyrušilo hlasité kašlání, které se ozývalo od dveří. Podíval jsem se tím směrem. Mia stála ve dveřích. Pod očima měla obrovské kruhy pod očima a sotva se držela na nohách. Rychle jsem k ní přiběhl a vzal ji do náruče. ,,To nemusíš." zašeptala. ,,Došla bych sama." uchechtl jsem se. ,,To jsem viděl." řekl jsem a políbil ji. Koutkem oka jsem uviděl, jak Stín se stín napnul a zatnul pěsti. On žárlí. ,,Mio, nenapadá tě něco?" věděl jsem, že slyšela celý náš rozhovor. Bylo mi jasně, že poslouchala za dveřmi. ,,Jacku. Prosím neřeš to. Chci si užít poslední chvíle s tebou." usmála se. Udiveně jsem se na ni díval. Je neskutečně odvážná. Mile jsem se na ni usmál a znovu spojil naše rty. Bylo mi jedno jestli se na nás Stín dívá. Chtěl jsem si užít každičkou chvíli s ní. ,,Jacku?" zeptala se s kapkou nervozity v hlase.

,,Copak?"

,,Udělal bys pro mě něco?"

,,Pro tebe cokoliv." mrkl jsem na ni a čekal, co z ní vypadne.

,,Chtěla bych naposledy vidět východ slunce. Cítím, že už tu dlouho nebudu."

,,Ale to neříkej." řekl jsem zmučeně. Celou dobu jsem se snažil oddalovat realitu a ona mi to takhle zkazí. ,,Ale jestli chceš vidět východ slunce, tak si budeš muset pohnout. Máme asi hodinu, než vyjde." znovu jsem na ni mrkl a odnesl ji do pokoje. Vzala si oblečení a mohli jsme vyrazit. Už jsem přesně věděl, kam ji vezmu. Už jsem to domluvil i se Zajdou, aby nás rychle přenesl.

***

,,Můžeme?" zeptal jsem se. ,,Ano." řekla nadšeně. Kývl jsem na Zajdu, ten 3krát dupl a před námi se udělala jáma. Povzbudivě jsem se na ni usmál a jako první jsem skočil do díry. Několik sekund jsem jel jako na toboganu, než jsem se objevil u jezera. Hned za mnou byla Mia. Rozhlédla se kolem a nadšeně se na mě podívala. Rychle mě objala a do ramene mi zahuhlala. ,,Moc ti děkuji."

Vedl jsem ji po písčité pláži. Ruku v ruce jsme šli vedle sebe a povídali si. ,,Za pár minut by to mělo začít." zašeptal jsem a políbil jsem ji. Potom jsme si jen sedli a čekali na východ slunce.


I Believe /Jack Frost/Where stories live. Discover now