I Believe /Jack Frost/

12. Kapitola - V pasti

Za sebou jsem měla hustý les a přede mnou byl Stín. Neměla jsem kam utéct, byla jsem v pasti. ,, Co ode mě chceš?" zeptala jsem se. Hlas se mi třásl. Vubec jsem nevěděla, co by ode mě mohl chtít. Jsem jenom člověk. ,,Zatím nic." tajemně se usmál a udělal krok ke mně. Víc jsem se přitiskla ke stromu. Do zad mě tlačily větvičky a hrubá kůra. ,,Chci si jen popovídat." pevně jsem sevřela víčka u sebe a doufala jsem, že až otevřu oči, budu doma nebo s Jackem. Ale nic z toho se nestalo. ,,Ta polární záře. To je kvůli tobě?" zeptala jsem se opatrně. Stín se na mě pořád díval. ,,Řeknu ti Jack si teda umí vybrat. Ne že jsi nesmírně krásná, ale jdi i velice chytrá. Budeš cenným spojencem." nahlas se zasmál. ,,Nikdy s tebou nebudu spolupracovat." prskla jsem naštvaně. Co si o sobě vůbec myslí. ,,Však až se dozvíš pravdu, tak mě ještě budeš prosit o pomoc." řekl a zase se o krok přiblížil. ,,Nikdy." procedila jsem mezi zatnuté zuby. Stín jedním krokem překonal mezeru mezi námi. Odvrátila jsem zrak, abych se na něj nemusela dívat, ale on mě jednou rukou vzal za bradu a donutil mě dívat se na něj. ,,Nebojím se tě." zašeptala jsem nenávistně. Stín se znovu zasmál a zastrčil mi neposedný pramen vlasů za ucho. ,,Vím, že se mě nebojíš, ale strach máš. " z ruky mi vzal papír a ukázal mi ho. ,,Bojíš se o něj." podívala jsem se na papír, kde byl nakreslený Jack. Nasucho jsem polkla. ,,Mám pravdu." usmál se. Podívala jsem se do jeho temných očí. Viděla jsem v nich vztek, touhu po pomstě a nenávist. ,,Proč to děláš?" zeptala jsem se. Pořád stál těsně u mě a propaloval mě pohledem. Pořád jsem se mu dívala do očí, ale teď poprvé jsem v nich uviděla nejistotu. Chtěl něco říct, ale zaváhal. Není tak silný, jak jsem si myslela, ale pořád je nebezpečný. ,,Nic o mě nevíš." zakřičel a pudce mě vzal za zápěstí. Nevěděla jsem co dělá, když v tom jsem upadla do bezvědomí. Tma se rozhostila všude kolem mě.