23. Kapitola - Minulost

589 54 14
                                    

Chtěla jsem ho odstrčit, ale chytl mi ruce. Začala jsem sebou házet, ale bylo mi to k ničemu. Byl moc silný. Proto jsem se rozhodla pro odvážný krok. Kolenem jsem ho kopla do rozkroku. Stisk na mých rukách zmizel. Rychle jsem začala utíkat nekonečnou chodbou. Byla jsem jako uvnitř obrovského labyrintu. Jako figurka na hrací desce a Stín se mě snažil porazit. Hrál si se mnou.
Někde za sebou jsem slyšela smích. ,,Nemůžeš mi utéct." zakřičel na mě. Ani jsem se neotočila. Běžela jsem dál.
Po pár minutách mě začaly pálit nohy. Plíce se snažily polapit, co nejvíce vzduchu. Zastavila jsem se a opřela se o kamennou stěnu. Rychle jsem dýchala a snažila jsem se uklidnit. Nádech. Výdech. A znovu. ,,Nikam mi neutečeš." Leknutím jsem nadskočila. Stín mě hrubě vzal za ruku a přivinul si mě k sobě. Rukama jsem se zapřela o jeho hruď, ale neměla jsem sílu bojovat dál. Vzdala jsem to. Poddala jsem se mu. ,, A teď jsi jen moje." zašeptal.

***

,,Neeee!!!" zakřičela jsem. Prudce jsem se posadila a koukala po pokoji. Byl to jen sen. Jack se rychle probudil a objal mě. ,,Ššš." utěšoval mě a hladil mě po vlasech. Zavřela jsem oči a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Byl to jen sen." šeptal a kolébal se ze strany na stranu. Z očí se mi hrnuly horké slzy. ,,Bylo to tak reálný." šeptala jsem dál a snažila jsem se z hlavy vypudit myšlenky na hrozný sen.
,, Co se ti zdálo?"
,,Byl tam Stín a říkal, že prý jsem v jeho snu. Nechápu to, bylo to děsivý opravdu jsem nemohla nic dělat. Byla jsem v pasti." Jack mě ještě víc objal. Překvapilo mě, že k tomu nic neřekl. ,,Jestli se mi má tohle zdát, tak už nikdo nechci usnout."

Stín

Opravdu se dostala do mého snu. Vždycky jsem myslel, že nikoho takového už nenajdu, ale najednou jsem věděl, kde je a dokonce jsem s ní i mluvil. Měl jsem pravdu s tím, že by byla cenným spojencem, ale tenkrát jsem to ještě nevěděl. Musím ji znovu dostat. Po dobrém nebo po zlém.
Jedním pohybem ruky jsem vyslal svého pomocníka v podobě velkého černého koně, aby sledoval Miu. Musím na ni zaútočit až bude sama nebo jakmile usne. Jsem geniální. Všechno jí řeknu ve snech. Namluvím ji pohádku a potom sklapnu past. Hlasitě jsem se zasmál. ,,Jsem zpátky ve hře!" zakřičel jsem. Těš se Jacku. Dodržím slib, který jsem ti před léty dal.

***
Jack odhodil Stína několik metrů od sebe. Stín poraženě svesil ramena, ale dál propaloval bělovlasého chlapce. ,,Prostě jsi nás nemohl nechat napokoji. Prostě jsi nemohl nechat všechny ty děti." zakřičel naštvaně Jack. Rozhodil rukama a čekal na jeho reakci. Stín se jenom usmál. Odhalil tím bílé zuby, které Zuběnka už dlouhou dobu obdivuje. ,,Jednou tě zabiju, Jacku. Zabiju tebe i ty, které budeš někdy milovat. To ti slibuju." řekl, tak aby ho Jack slyšel. Chlapce to na chvíli rozhodilo, ale to Stínovi stačilo, aby se zvedl a ztratil se ve stínu...
***

I Believe /Jack Frost/Where stories live. Discover now