I Believe /Jack Frost/

36. Kapitola - V říši snů

Jack

,, Co budeme dělat?" zeptal jsem se Stína. Podíval se na mě a posměšně usmál se. ,,My? Žádné MY není.!" odpověděl tvrdě. Nevěřícně jsem se na něj díval. ,,Takže mi nepomůžeš?" zkoušel jsem to znovu. ,,Mužů ti pomoct, ale můj nápad se ti nebude líbit." začal, ale rukou jsem ho přerušil. ,,Jestli nám to pomůže ji najít, tak do toho." řekl jsem rychle a naznačil mu rukama, aby pokračoval. Stín si povzdechl. ,,Musíš usnout." řekl prostě. Podíval sej se na něj. ,,Jako vážně? Nic lepšího jsi nevymyslel?" zeptal jsem se, ale v hloubi duše jsem věděl, že to bude jediná možnost, jak Miu najít. ,,Věděl jsem, že to nepochopíš." řekl a začal vysvětlovat. ,,Mia pravděpodobně pořád spí. Bloudí ve světě snů a hledá někoho z nás. Buď já nebo ty. Někdo musí usnout." vysvětloval, ale v tom jsem dostal nápad. Omluvně jsem se na něj usmál a vyběhl jsem z místnosti. Běžel jsem dlouhou chodbou a hledal jsem Sandyho.

Po pár minutách jsem ho našel v hlavní hale. Seděl na parapetu u velkého okna a sledoval zasněženou krajinu. ,,Sandy!" vyhrkl jsem udýchaně. ,,Musíš....mě...uspat..." srdce mi splašeně bilo, div mi nevyletělo z hrudi. Sandy se na mě nechápavě podíval, ale přikývl, že to udělá. Děkoval jsem bohu, že se nevyptává dál. Namířil na mě ruku. Najednou se mi chtělo strašně spát. Sesunul jsem se k zemi a ponořil se do říše snů. Doufajíc, že najdu Miu.

***

Všude byla tma. Nevím jestli jsem stál na zemi nebo jsem levitoval. Bylo to zvláštní. ,,Mio?" zakřičel jsem do prázdna. Nic. Žádná odpověď. Zoufale jsem se snažil uvidět něco nebo někoho, ale temnota byla nemilosrdná. ,,Mio?!" zakřičel jsem ještě hlasitěji. Po chvíli jsem uslyšel své jméno. Otočil jsem se a uviděl ji. ,,Mio, lásko." rozběhl jsem se k ní a objal ji. ,,Jacku, já umírám." řekla smutně. Z očí ji tekly slzy. ,,Já vím." zašeptal jsem. ,,Ale určitě to nějak vyřešíme." povzbudivě jsem se na ni usmál. ,,Jsem ráda, že jsem tě poznala. " usmála se. ,,Byl jsi, a stále jsi světlo mého života." dodala. Sesunula se k zemi a propukla v hysterický pláč. Klekl jsem si k ní a začal ji utěšovat. ,,Mio, ššš. To vyřešíme. Zasloužíš si šťastný konec svého příběhu." šeptal jsem a hladil ji po vlasech. To už jsem nevydržel a rozbrečel jsem se s ní. Mia se na mě podívala. ,,Šťastný bude. Stačí, když tu budeš se mnou." zašeptala. A políbila mě. Polibek jsem jí opětoval, ale cítil jsem jak slábne. Začaly se jí zavírat oči. ,,Ne, Mio neusínej. Musíš mi říct, kde jsi? " naléhal jsem, ale dívka mi zmizela z náruče.

***

,,Ne!" zakřičel jsem a prudce se posadil. Podíval jsem se po místnosti. Byl jsem zpátky v hale na Severním póle. Ležel jsem na podlaze. Sandy na mě vyjeveně díval. Očima těkal na mě a na místo vedle mě. Podíval jsem se tam taky a nemohl jsem uvěřit svým očím. Byla tady. Sice v bezvědomí, ale byla tu se mnou. Nadšeně jsem ji objal a vzal ji do náruče. Teď přijde ta horší část. Jak jí zachránit život.

(Ahojky, chtěla jsem se vás zeptat (jelikož se tenhle příběh už blíží opravdu ke konci) jestli byste chtěli, abych psala potom i něco jiného? Nemyslím o Jackovi nebo o Legendární partě. Jen jestli byste popřípadě četli i nějaký příběh z reality? Nebo jestli vás něco napadá...Tak šup, napište to do komentů :)                                                                    -Ef )