I Believe /Jack Frost/

19. Kapitola - Odpuštění

Jack

Celou dobu jsem bedlivě sledoval Miu. Dokud ji Zajda neomráčil. ,, To jsi nemusel." zavrčel jsem na něj. Můj pohled byl ale pořád na bezvladném těle dívky, kterou tam moc miluji. ,,Chtěla tě zabít a ty ji ještě bráníš?" prskl na mě Zajíc. Měl pravdu. Sice ji ovládal Stín, ale mou smrt si musela přát taky. Ledaže by Stín ovládl její mysl, to by byl ale obrovský problém. Znamenalo by to, že Stín se vrátil s mnohem věští silou, než minule. Ani jsem si nevšiml, že Zajda je pryč a s ním i Mia. Podíval jsem se po všech přítomných. Chtěli vysvětlení. Povzdychl jsem si a začal jsem jim vyprávět svou minulost. ,,Když jsme bojovali se Stínem, tak jsem vám něco zatajil. Když jste mě zavrhli, kvůli tomu, že jsem vám nepomohl uskutečnit velikonoce, tak jsem na sebe měl strašnou zlost. A né jen na sebe i na Stína, a tak jsem ho šel hledat. Chtěl jsem ho zničit a naivně jsem si myslel, že ho porazím, ale nemyslel jsem dostatečně. Při rvačce jsme se nevědomky dostali do blízkosti lidí. Střelil jsem po něm, ale vyhnul se. Moje střela si ale přece jenom našla svůj cíl. Námraza se udělala po celé silnici přímo před jedno auto." odmlčel jsem se. V očích jsem ucítil slzy. ,,Nemohl jsem nic udělat. Auto dostalo smyk a narazilo velkou rychlostí do betonových svodidel. Snažil jsem se pomoct, ale nebylo koho zachraňovat. Všichni během pár minut zemřeli. Cítil jsem a vlastně se pořád cítím příšerně." skončil jsem. Všichni měli na tváři nečitelné výrazy. Zvedl jsem se a odešel jsem hledat Miu...

Mia

Probudila jsem se s bolestí hlavy. Na čele jsem měla zaschlou krev a v ústech jsem měla sucho. Skoro nic si nepamatuju. Postavila jsem, ale zamotala se mi hlava. Těžce jsem dosedla zpět na zem. Hlavu jsem si schovala do dlaní a snažila jsem si vzpomenout, co se vlastně stalo. Pevně jsem sevřela víčka a prohledávala jsem vzpomínky nebo aspoň to, co z nich zbylo. ,, Na nic jsi nevzpomeneš." ozval se pro mě až moc známý hlas. Vždy se vynoří ze stínu a stejně tak i odejde. ,, Co jsi mi to udělal?" zeptala jsem se naštvaně. I přes bolest hlavy jsem otevřela oči a podívala se mu do očí. Stál v rohu mého vězení. Opravdu jsem ve vězení? To si opravdu na nic nepamatuju? ,, Co jsem udělala?" zeptala jsem se. ,,Pamatuji si jen, že mi zabil rodiče, ale to jsem mu odpustila. Je na čase hodin minulost za hlavu. " Stín se na mě překvapeně díval. Naštvaně přešel ke mě a chytl mě za ruku. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky.

×××
,,Co mám udělat?" vítězně se ušklíbl. Přišel ke mě a zašeptal mi do ucha. ,,Musíš zabít Jacka Frosta."
×××
,,Co kdybych ti řekl, že tvoje rodiče žijí." zlomyslně se usmál.
×××
,,Musíš se prostě chovat normálně. Ukážeš mu , že si to tak nemyslela a že ho pořád miluješ. Prostě mu jen naoko odpustíš...no a až usne, tak ho zabiješ tímhle." Stín mi dál do ruky dýku. Byla celá černá. Vzala jsem si ji a schovala ji. ,,Je to prostý. Až bude Jack mrtvý, tak ti vrátím rodiče."
×××

,,Ty jsi mi lhal." zašeptala jsem. Nahlas se zasmál. ,, Jo lhal. Je to má práce. A teď ti nikdo nebude věřit. Budou tě mít za monstrum. Za vraždící zrůdu. Stejně jako mě." znovu se zasmál a zmizel ve stínu. Opravdu jsem mu na to naletěla? Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek. Opravdu jsem ho chtěla zabít? Jack už mi nikdy neuvěří. Já jsem mu možná odpustila, ale dokáže odpustit on mně?

(Tak další díl je tady. Tenhle díl bych chtěla věnovat @AnetTejky58 . :) Jestli budete někdo chtít věnování, tak si klidně napište do komentáře. :) -Ef )
zmínit uživatele