I Believe /Jack Frost/

13. Kapitola - Hádanka

Probudila jsem se v měkké posteli. Sedla jsem si a podívala jsem se po místnosti, kterou jsem hned poznala. ,,Já jsem doma?" zeptala jsem se  sama sebe. ,,Jo, než jsem se vrátil, usnula jsi." Leknutím jsem nadskočila. Seděl na parapetu u okna a na tváři mu jako vždy pohrával úsměv. Taky jsem se usmála, ale vybavily se mi vzpomínky z minulého večera. Stín, kresba, strach. Počkat kresba? Rychle jsem se zvedla a sáhla do zadní kapsy u kalhot. Vytáhla jsem pomuchlaný papír. Opravdu tam byl. Nezdálo se mi to. Nesmím to říct Jackovi, zbytečně by si přidělával starosti. Otočila jsem se na něj a usmála jsem se. ,,Co budeme dělat dneska?" Jack se zatvářil smutně. ,,Dneska to budeš muset vydržet beze mě." řekl ještě smutněji a svůj pohled přesměroval na mne. Povzdechla jsem si. ,,Dobře, takže se uvidíme zítra?" Jack vstal a objal mě. Hlavu jsem mu zabořila do měkké mikiny. ,,Určitě." řekl už o něco veseleji. Usmála jsem se a věnovala jsem mu pusu. Naposledy se na mě podívala zmizel v okně. Povzdechla jsem si a plácla jsem sebou na postel. Co budu dělat? Ani jsem si nevšimla, že se zatáhlo a začalo hustě sněžit. V mém pokoji bylo najednou temno. Teď bych vážně chtěla mít rozsvěcování světla na tlesknutí. Líně jsem se postavila a chtěla jsem rozsvítit, ale před dveřmi stál ON. Stín. Kolena se mi rozklepala a dech se mi zrychlil. Přeměřil si mě pohledem a usmál se. ,,Co chceš?" vykoktala jsem. ,,Taky tě zdravím." zasmál se a přešel k oknu. ,,Když se to stalo, tak taky takhle sněžilo. Pamatuješ si to? " zeptal se, ale pohled nespouštěl s velkých sněhových vloček. ,,Když se stalo co?" nechápala jsem. Překvapeně se na mě podíval. ,,Tobě nikdo nic neřekl? Ani Jack?" ptal se znovu, ale já jsem se na něj jen nechápavě dívala. ,,No přece ten den, kdy ti umřeli rodiče. Strašná tragédie." řekl posměšně. Jen jsem se na něj naštvaně dívala. ,,Co myslíš, že znamenala ta první kresba?" vzpomněla jsem si na autonehodu na obrázku. Rychle jsem přešla ke stolu a z šuplíku jsem vytáhla první papír. Pořádně jsem se na něj podívala. V pravém rohu byla napsaná 3. Vytáhla jsem i druhý papír, na kterém byla dvojka. ,,Kde je první papír?" zeptala jsem se. Stínovi blesklo v očích. ,,Ten si musíš najít, ale dám ti nápovědu." přešel ke mě a přimáčkl mě ke zdi. Ruce dal vedle mé hlavy, nemohla jsem utéct. Naklonil se ke mě. Cítila jsem jeho studený dech na své tváři. Jeho rty jsem cítila u svého ucha. ,,Je v domě." zašeptal a nasál mou vůni. Poodstoupil a pohledem mě pobídl, abych šla hledat.

(Tak tady máte další kapitolu. Chtěla jsem se zeptat. Chtěli byste kapitolu z pohledu Jacka nebo nějakých jiných postav? (napište jakou ;) ) Jinak vote i koment potěší :D )