I Believe /Jack Frost/

14. Kapitola - Krutá pravda

Vyběhla jsem z pokoje. Kde by mohla být? Kam by ten papír dal Stín. Nějaký místo, ze kterých mají děti strach.  Co třeba podkroví? Vždycky jsem se tam bála. Vyběhla jsem prudké schody a ocitla jsem se v zatuchlé místnosti. Všude poletoval prach, který mě lechtal v nose. Z poličky jsem vzala baterku a rozsvítila jsem. Světlo mírně zablikalo a potom zhaslo. ,,Skvěle." Zašeptala jsem naštvaně. Před sebou jsem ucítila pohyb. ,,Tak blízko a přitom tak daleko." zašeptal Stín. Leknutím jsem tiše vykřikla. Odpovědí mi byl jen tichý smích. ,,Máš správnou myšlenku, ale jsi na špatném místě." ozval se znovu a já jsem rychle utekla z místnosti. Zavřela jsem dveře a opřela jsem se o ně. ,,Proč mi to děláš?" zeptala jsem se. ,,Je to jednoduché. Rád hraju hry." zasmál se vedle mě. ,,Mně to moc moc zábavné nepřipadá." Zašeptala jsem. ,,Tak přemýšlej dál." řekl. Nenávistně jsem se na něj podívala.

 No tak Mio, přemýšlej. Kde jsem se jako malá bála. U babičky v ložnici, ale to asi nebude to správné místo. Co třeba kůlna na zahradě. Bosky jsem vyběhla na zahradu a v klouzla do malé dřevěné chatrče. Stejně jako v podkroví, tady byl odporný vzduch. Rozhlédla jsem se, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tu něco bylo. Ze stínu se znovu vynořil ON. Pán tmy. ,,Samá voda." zašeptal. Frustrovaně jsem si odfrkla. Od teď nenávidím hry a hlavně jeho. Rukama jsem si zoufale prohrábla vlasy, když v tom mě to napadlo. Sklep. Nejnechutnější a nejstrašidelnější část domu, ve které se odehrává skoro každý horor. Vítězně jsem se na Stína usmála. Rozběhla jsem se zpátky do domu. Seběhla jsem kamenné schody do studené a temné místnosti. Nedivím se , že si to tu vybral. Náš sklep je obzvlášť děsivý. Rozsvítila jsem malou žárovku na stropě. I přes chabá zdroj světla jsem si všimla zářivého papíru na starém konferenčním stolku. ,,To ti to trvalo." zabručel Stín. Otočila jsem se a uviděla jsem ho sedět ve starém, ale pořád pohodlném křesle. Rukou mi ukázal na papír. ,,No tak. Podívej se na to. Jsem zvědavý jestli ti to dojde nebo budeš chtít další nápovědu. " zasmál se hrdelním smíchem. Přešla jsem ke stolku a vzala jsem do ruky papír s číslem jedna. Byla na něm šťastná rodina. Máma s tátou a černovlasá dcera. Počkat to vypadá jako já. Že by to byla moje rodina. Vzala jsem papír a utekla jsem do svého pokoje. Nahrnula jsem se ke stolu a poskládala jsem obrázky podle čísel. Podívala jsem se na ně popořadě. Pořád mi to nedávalo smysl. Stín se vedle mě jen usmíval. Když viděl, že mi to nedochází, tak spustil. ,,Dobře, řeknu to takhle. Šťastná rodina, Jackovy schopnosti, autonehoda. To není nic dobrého." pořád se smál jako sluníčko, ale mě to pořád nedocházelo. Podívala jsem se znovu na tři papíry. Co to jenom může znamenat. Podívala jsem se na papír s číslem tři a v tom mi to došlo. Modrá barva po celé silnici neznamená kaluž, ale led. ,,Ne to není možné." vydechla jsem. To přece nemůže být pravda. Po tváři se mi se mi začaly koulet slzy. Prosím ať to není pravda.

(Tak co líbí se vám vývoj příběhu? Mě to strašně baví :D Už asi všichni víte nebo aspoň tušíte, co se bude dít :D Ale nechte se překvapit :D Mám vás ráda :* -Ef

  P.S. Taky se vám úplně mega líbí ten gif, který je nahoře? Já ho žeru :D