15. Kapitola - Karty se obrací

669 66 8
                                    

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji. Stín už mě dávno opustil a já tu čekám na Jacka. Skvělý. Jedno lepší než druhý. Po obličeji jsem měla rozteklou řasenku. Ruce se mi klepaly a nemohla jsem se pořádně nadechnout. ,,Ať to není pravda." šeptala jsem si pořád dokola. V jedné ruce jsem křečovitě držela tři papíry. Druhou rukou jsem se snažila upravit. Podepřela jsem si hlavu a pomalu jsem usínala. V hlavě se mi pořád přemítaly obrazce nehody mých rodičů. Probudily mě kroky. ,,Lásko, co se děje?" zeptal se starostlivě. Rychle jsem vyskočila na nohy a odstoupila jsem od něj. ,,Nepřibližuj se ke mně!" zakřičela jsem na něj. V této chvíli jsem děkovala bohu, že je babička skoro hluchá.
Jack se na mě nechápavě podíval. ,, Co se stalo?" zeptal se opatrně. Krok po kroku se začal přibližovat. I s touhle možností jsem počítala. Z kapsy jsem vytáhla vystřelovací nůž po dědovi a namířila jsem na něj. ,,Řekla jsem nepřibližuj se." po tváři se mi začaly znovu kutálet slzy. Jack se zastavil. Podíval se mi hluboko do očí a s povzdechnutím o několik kroků ustoupil.
Nechtěla jsem to zdržovat, takže jsem to na něj vybalila. ,,Zabil jsi mi rodiče?" Jack zalapal po dechu.
,,Snad si nemysl-"
,,Zabil jsi mi rodiče?" zvýšila jsem hlas.
Jack sklopil hlavu. ,,Jak to vůbec víš?" zeptal se. Byla jsem víc a víc naštvanější.
,,Naposledy. Zavinil jsi tu nehodu?" už jsem skoro křičela. Věděla jsem, že někde ve stínu se schovává Stín a věděla jsem, že se určitě dobře baví.
Jack poraženě svěsil ramena.
,,Ano, zavinil jsem ji, ale byla to neh-"
,,Ty výmluvy slyšet opravdu nechci a vůbec už tě nikdy nechci vidět." zašeptala jsem. Z očí se mi spustil přímo vodopád slz. Když si toho Jack všiml, chtěl za mnou jít, ale rukou jsem ho zastavila. ,,Vypadni z mého života." řekla jsem mu. Jacka to překvapilo, ale nechtěl se jen tak vzdát. ,,Ne, odejdu až mi to řekneš do očí. Řekni mi to do očí a už mě nikdy neuvidíš." řekl pevným hlasem. Dokázala jsem na něj jen zírat, ale brzo jsem se vzpamatovala. V této chvíli jsem si neuvědomovala, jak moc mě miluje. Byla jsem zaslepena hněvem. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se mu do očí.

,,Vypadni z mého života."

Jacka to opravdu zasáhlo. ,,Miluji tě, Mio." začal znovu, ale bude lepší, když se mi nebude pléct do života.
,, Ale já tebe ne, tak už to pochop." zakřičela jsem na něj. To už se Jack otočil a odletěl oknem.
Byla jsem strašně vyčerpaná. Začala jsem padat na zem, ale silné paže v černém plášti mě stihly chytnout. Poslední, co jsem slyšela byl jeho tichý smích a věta, která mi začala vrtat hlavou. ,,Všechno jde podle plánů."

(Tak jo jedna kratší, ale aspoň něco ne? :D Doufám, že se vám líbí. Tenhle díl jsem měla napsaný už včera, ale jaksi jsem si neuvědomila, že jsem neklikla na zveřejnit, takže ho tu máte dneska. :D )

I Believe /Jack Frost/Where stories live. Discover now