I Believe /Jack Frost/

5. Kapitola - Nezdržuj

Celý den utekl strašně rychle. Postupně jsem se seznámila s každým. Se Zajdou. Je fajn. Někdy se strašně rychle naštve, ale je s ním opravdu sranda. Se Santou jakbysmet. Beru ho jako svého strýčka. Zuběnka je pro mě jako máma, kterou jsem nikdy nepotkala. I když to asi bude k nevíře, nejvíce jsem si popovídala se Sandym. Máme toho hodně společného. A nikdy mi neskočí do řeči. Zrovna jsem seděla na zemi a dívala jsem se na obrovskou planetu se světýlky. Na rameni jsem ucítila něčí ruku. Podívala jsem se vzhůru a uviděla jsem Jacka. ,, Už musíme jít." řekl klidným hlasem. Podívala jsem se na staré hodinky na mém zápěstí a vykulila jsem oči.  To už je půl sedmé večer? Babička mě zabije. Přikývla jsem a rozloučila jsem se. Chytla jsem se Jacka a ten vyletěl do tmy. Cesta byla snad nekonečná. Jack se mnou nemluvil a tak jsem si musela vystačit se svými myšlenkami. Zítra je škola a co vůbec řeknu babičce. Lhát neumím. 

Konečně jsme dorazili k mému domu. Jack mě opatrně postavil na zem. ,, Dneska to bylo úžasný." začala jsem. Jack se nesměle usmál. ,,To teda bylo." přitakal. Hypnotizoval mě svýma modrýma očima. ,,Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se opatrně. ,,Hmm počkej rozmyslím si to." začal si mnout bradu. ,,Já myslím, že jo." Usmál se. Rozhostilo se mezi námi ticho. Nevěděla jsem, co říct. Zadívala jsem se na svoje boty. To jo! Ty černý tkaničky byly vždycky tak zajímavé? A ten modrej pruh na mých teniskách je taky hezký. Jack mi vzal bradu a donutil mě podívat se mu znovu do očí. Začal se ke mě naklánět. Těsně u mých rtů se zastavil, jakoby čekal, že uteču, ale to jsem dnes neměla v plánu. ,,Tak už to nezdržuj." zavrčela jsem s úsměvem a políbila ho. Jeho rty byly měkké a chutnaly po mentolu, stejně jako jeho vůně. Polibky mi oplácel, jednu ruku mi obmotal kolem pasu a druhou mi dal na krk. Chtěla jsem, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Najednou se Jack začal smát. ,,Co je tady vtipného." Jack si opřel čelo o to mé a začal vysvětlovat. ,,Jen že na tuhle chvíli jsem čekal sedmnáct let, 348 dní, devatenáct hodin a třicet šest minut." vykulila jsem na něj oči. ,,To jako vážně. Proč jsi teda nepřišel dřív?" zeptala jsem se. ,,Nebyl vhodný čas." odpověděl prostě. Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila naštvaná babička. ,,Tak pojď mladá dámo." nasucho jsem polkla. Tohle bude problém. ,,Musím jít." zašeptala jsem a naposledy jsem Jacka políbila. Potom jsem vešla hlavním vchodem přímo do pekla.

(Tak a je to tady, jak jsem řekla....máte tady takový valentýnský díl. :) )