I Believe /Jack Frost/

25. Kapitola - Vánoce

,,Babi, moc děkuji za dárky, ale jsem už unavená, půjdu do pokoje." naoko jsem zívla a odešla jsem do pokoje, kde na mě čekal Jack. Potichu jsem zavřela dveře, které jsem i zamčela.
Seděl v křesle a hrál si se sněhovou vločkou. Mile jsem se na něj usmála. ,,Promiň, že jsi musel čekat, je to trochu těžký, když tě ostatní nevidí." uchechtla jsem se. Přešla jsem k němu a sedla si mi do klína. Jeho ruka se automaticky obmotala kolem mého pasu. Druhou rukou mi vzal bradu a políbil mě. ,,Stýskalo se mi." zašeptal a víc se ke mně natisknul.
,,Vždyť jsme se neviděli jen 20 minut." zasmála jsem se.
,,I tak to bylo k nevydržení." taky se zasmál.
,,Něco pro tebe mám." řekla jsem a vyskočila jsem na nohy. Otevřela jsem skříň a vytáhla z ní větší krabici. Byla na ní mašle se vzkazem. Jack na ni vyvalil oči. ,,Mio!" řekl vážně a ukázal na krabici.
,, Je ti jasný, že tohle si nemůžu vzít."
Tajemně jsem se na něj usmála.
,,Ale ty si to vezmeš." krabici jsem popostrčila k němu a sedla si na zem o kousek vedle. Chci vidět jeho reakci. Jack se na mě poraženě podíval. A natáhl se pro krabici. Vzal do ruky vzkaz a četl. Tisíc důkazů, že Tě miluji... Na tváři se mu objevil úsměv. Na chvíli se na mě podíval a potom pohled přesměroval na dárek. Otevřel víko a doslova mu spadla brada. ,,Mio, řekni že se mi to zdá?" řekl dojatě a objal mě. ,,Nezdá." odpověděla jsem. Celá krabice byla plná bílých papírů,  na kterých byly napsané naše společné zážitky, naše rozhovory, prostě všechno, co jsme zažili. ,,Smíš otevřít jen jeden za den." zašeptala jsem mu do ucha.
,,Ty řada provokuješ, že?" začal se smát.
,,Jop, moc ráda a hlavně tebe." ukazováčkem jsem mu píchla do hrudi a zahihňala jsem se jak malá holka. Jack jenom zamručel. ,,Teď jsem na řadě já." řekl a zpoza zad vytáhl krabičku. Okamžitě jsem po ní chtěla chňapnout, ale Jack ucukl s rukou. ,,Nejdřív chci pusu." našpulil rty. Přišla jsem blíž k němu a přitáhla jsem si ho za lem mikiny. Vášnivě jen ho políbila a pomalu, tak aby si toho Jack nevšiml, jsem začal natahovat ruku ke krabičce. Už jsem ji skoro měla, ale Jack mě odhalil. ,,Ty podvodnice." zasmál se a konečně mi dál tu krabičku. Hned jsem ji otevřela. Musela jsem vypadat asi hodně vtipně, protože Jack vyprskl smíchy. Ale ignorovala jsem ho. Vzala jsem krásný náhrdelník do ruky. Zblízka jsem se podívala na krásný jemně modrý kamínek. ,, Je krásný." zašeptala jsem. Jack mi vzal náhrdelník z ruky a chtěl mi ho nasadit, ale zadržela jsem ho. ,,Počkej." začala jsem si z krku sundávat malý přívěsek od Santy. ,,Dobře, už můžeš." Jack ke mně přistoupil a zapnul mi náhrdelník na krku. Cítila jsem, jak mě stříbro studí na krku. ,,Děkuji." Zašeptala jsem vděčně a obrátila jsem se k Jackovi. ,,I já děkuji." usmál se a věnoval mi další polibek. Někdo nás ale vyrušil.
,,Mio, někdo klepe, běž prosím otevřít." jen jsem si povzdechla. To je celá babička. Po obchoďáku dokáže běhat celý odpoledne, ale jít otevřít nemůže. ,,Promiň, fakt musím." omluvila jsem se a vyběhla jsem z pokoje. Seběhla jsem schody a už o něco pomalejším tempem jsem došla ke dveří. Otevřela jsem dveře, ale nikdo za nimi nebyl. Pořádně jsem se rozhlédla, ale opravdu jsem nikoho neviděla. Už jsem chtěla zavřít dveře, když jsem si všimla malého balíčku na zemi. Za zlatou stužkou byl zastrčen dopis. Otevřela jsem ho a přečetla jsem si jedinou větu, která tam byla.

Hra ještě neskončila...      
                                                  S.

Okamžitě jsem věděla od koho je malý, nevinně vypadající balíček. Ruce se mi třásly, když jsem se pro něj natahovala. Prudce jsem zavřela dveře a vyběhla jsem zpátky do pokoje. Dárek jsem mezitím schovala na půdu a šla jsem za Jackem.
,,Kdo to byl?" zeptal se.  Pokrčila jsem rameny. ,,Ja ani nevím, nikdo tam nebyl. Zase nějaký blb si že mě vystřelil. " vypadalo to, že mi to uvěřil. Jacka to nijak nerozhodilo. Přešel ke dveřím a zamkl je. ,,Pan Grey už je velice netrpělivý." zavrčel a začal se ke mě přibližovat. A to jsem doteď nevěděla, co budeme dělat. No vypadá to, že Jack to vymyslel za mě.

(Tak tady je jedna delší kapitola, dokonce si myslím, že i nejdelší , kterou jsem kdy napsala 😃😃. Znovu děkuji za vaše úžasný komentáře a za podporu. 😊 mooooc si toho vážím. :)   -Ef)