Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

15.kapitola This-is-spartaaa!!!

A je to tady. Znovu jsem se propašovala, takže tady máte rychle další kapitolu, dokud mám alespoň trochu času na psaní...

-Hemmy

,,Slez ze mě!" rozkřikl se jako první Loki, který se snad po pěti minutách dostal z úplného ohromení, kdy jen hleděl na Steva s otevřenou pusou a zřejmě přemýšlel, co s ním všechno v noci dělal...

,,Ne, ty slez ze mě!" bránil se alespoň trochu při smyslech Steve. Oba jsem je se skříženýma rukama v rohu místnosti pozorovala.

,,Jak se opovažuješ se mnou spát ty lidská ostudo!" Lidská ostudo? Loki tobě to po ránu asi taky moc nemyslí viď? Lidská ostudo...

,,Já že jsem ostuda?! To říká Bůh, co si ke mně bez povolení v noci lehne!!!"

,,Nelehl jsem si k tobě ale k..." Oba se zarazili. Vida, že by si všimli, že jim do té jejich švédské trojky chybí ještě někdo? Rozhlédli se a jako první mě spatřil Loki.

,,Liso! Tak rád tě zase...ehm, jak dlouho už tu jsi?" optal se opatrně. Ani Steve jeho otázce neodporoval. Zřejmě ho totiž zajímala stejně, jako Lokiho. Ďábelsky jsem se usmála.

,,Chlapci, já ani neodešla." UUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!!!! Šíp se zabodl do teplého! ...Do teplého O_o???...Do teplého!!!!

,,Co...c...cože?!" vyhrkl Steve, který začal chytat červenou barvu rozkvetlé rozinky. Ani Loki nebyl s měněním barvy do červena pozadu...

,,Proč jsi nic neřekla?!" rozkřikl se na mě, protože ho zřejmě naštvala představa, že viděla nějaká ženská tu trapnou melu na začátku. A upřímně, ani jsem se mu nedivila. Být na jejich místě, asi bych se červenala ještě víc...Ale to nejsem. Já jsem na té lepší straně rybníka (raději bez komentáře), a tak si tuhle pozici náležitě vychutnám!!! MUHAHAHAHAHAHA!!! Ehm...

,,A proč bych měla? Ani si vy dva neumíte představit, jak jste roztomilí, když se hádáte," řekla jsem sladkým hláskem. ,,A rozdělovat vás dvě hrdličky ve spánku? Ani náhodou! Vy dva se k sobě tak hodíte!!!" řekla jsem unešeně. Steve by se teď asi nejraději provrtal až k jádru Země a tam se na pár dní zakempil a Loki od samé zlosti začal měnit barvy...zase. Takže podtrženo sečteno, jeden šel na prázdniny a druhý se proměnil v duhového jednorožce...

,,Ty...ty..." Loki ani neuměl mluvit. ,,To...to je...ty..."

,,A takhle morzeovkou na mě mluvit nechceš?" zeptala jsem se ho ironicky. S ním teda moc srandy nebude... Tak, jdeme mučit Steva. Obrátila jsem se na Steva, který měl ještě pořád barvu slepené javořice s mučícím banánem a popichovačně se usmála. ...Chudák, myslel si, že se ho snažím podpořit...A tak se pokusil o úsměv...No a skončilo to víc než katastrofálně.  Jestli se takhle usmál i na výletu do Černobylu,...tak se ani nedivím, že chudák Černobyl vybouchl. Ostatně bych se ani nedivila, kdyby se to samé teď stalo naší lodi. Což mi připomíná...

,,Hele kluci, můžete mi vysvětlit, kde to sakra jsme?" Oba se na mě podívali a oba s úplně jiným výrazem ve tváři.

,,Kde to jsme?" zopakoval mou otázku nechápavě Steve.

,,Kluci?" Opakoval mé oslovení nasr...totižto naštvaně Loki.

,,Ach ano, ty to nevíš," vzpomněl si na něco Steve. ,,Víš, když jsi omdlela," úplně při svých slovech ignoroval Lokiho, který už se tak červenal, až začínal červeností bělat. ,,...Fury se na všechny rozkřikl, že musíme akutně do vzduchu a že musíme zaletět někam na nějakou misi. Někde se něco děje Liso. Něco vážného," dokončil vážně.

,,Něco vážného?" zopakovala jsem. Steve přikývl. Chvíli jsem se zamyšleně dívala do země a pak... ,,No nic, já jdu vyzvídat," s těmito slovy jsem se otočila a vykráčela ven z pokoje. Až když jsem za sebou zavřela dveře, uslyšela jsem Lokiho, který už to nevydržel a konečně vybuchl. A stavím se, že jeho křik musel být slyšet i o patro níž. Tedy jestli tahle loď, nějaká patra má...

*** 

,,Ano," přitakal Fury. ,,Ale není to tak jednoduché Liso. Jde o to, že celé město se začalo z ničeho nic rozpadat."

,,A jaké je to vlastně město?" zeptala jsem se zvědavě. Fury se na chvíli odmlčel, jako by zvažoval, zda mi to říct.

,,Je to ...Praha." Nastalo hrobové ticho. 

3...

2...

1...

,,COŽEEE!!! TO...TO ALE...T...TO..." Byla jsem s nervama v koncích. Jak jakože se Praha začala rozpadat?! To...to přece není...

,,Liso uklidněte se," snažil se mě ukonejšit Fury. ,,Situaci máme pod kontrolou."

3...

2...

,,JAK JAKO POD KONTROLOU! VŽDYŤ SI SPOKOJENĚ POLETUJETE V OBLÁČCÍCH SE SVOU LODIČKOU, ZATÍM CO TAM DOLE, VE MĚSTĚ, V MÉM MĚSTĚ UMÍRAJÍ LIDÉ!!!" Fuuu, tak to neee! 

,,LISO KLID!" řekl trochu přísněji Fury. Už jsme tam vyslali naše lidi." Fajn, jen klid.

,,Jak rozlehlé je poškození?" zeptala jsem se už trochu klidnější.

,,Zapadá i do ostatních měst." Klidně jsem mohla cítit své srdce, které mi bilo až někde v mozku.

,,I...i v...Mladé...B...Boleslavi?" zeptala jsem se zděšeně a obávala jsem se odpovědi.

,,Obávám se, že ano," přikývl nakonec Fury. Do očí mi vtrhly slzy.

,,Ale co má rodina?!" Do místnosti se v tu ránu přihnal Bruce, který se tvářil dost znepokojeně a za ním se hnal Steve.

,,Už to začíná být dost vážné pane," upozornil Bruce a zamračeně se podíval na Furyho.

,,Ehm, Liso?" zeptal se opatrně Steve a podíval se na mě. Skrz oči se mi začaly protláčet na povrch slzy. V tu chvíli si mě už všiml i Bruce...jako vždy, v pravou chvíli. 

,,Liso, jsi v pořádku?" S tichým:

,,Hmmm..." jsem přikývla a vyletěla rychle z místnosti ven. Tohle není dobré. Vůbec to není dobré. Moje rodina, přátelé,... Co teď? Zastavila jsem se až před jakousi počítačovou místností, které dominovala jedna obří obrazovka. Na ní zrovna běžely zprávy. A v nich... Vběhla jsem rychle do místnosti, abych vše slyšela.

,,Celé domy, paneláky a budovy se samy od sebe rozpadají. Tento jev začal původně v Praze, teď se ale roztáhl i do okolních měst. Vědci ani vláda nedokáží nic vysvětlit. Situace začíná být vážná!"

,,Liso?" ozval se vedle mě známý hlas.

,,Ano Loki?" 

,,To je země, ze které pocházíš že?"

,,A...ano Loki," z očí mi začaly téct slzy. ,,A je...je tam i má...má rodina."  Teď už mi tekly slzy proudem. Steve nikde nebyl a žádného plyšáka ve tvaru růžového jednorožce jsem neměla. Takže jsem prostě...padla Lokimu do náruče. ,,Co...co teď Loki?" popotáhla jsem. Myslela jsem, že mě odstrčí, vyhubuje...vyhodí oknem...Ale on mě prostě jen objal a řekl:

,,Všechno bude v pořádku." Tohle se mu nepodobalo ani v nejmenším. Takového Lokiho jsem neznala. Nicméně jsem nad tím teď nechtěla přemýšlet. Byla jsem ráda, že se o někoho můžu opřít, protože...

mé město se rozpadá...

...můj svět se rozpadá.

A začíná se to komplikovat. Pomalu ale jistě, se blížíme do fini...

Pokračování příště :)