Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

8.kapitola Rychle pryč

Tak, jsem doma z dovolené!!! (čas na šílené jásání) ... (nic? tak fajn)  Hned na začátek vám chci strašně poděkovat, protože jakmile jsem přišla domů a podívala se na wattpad, na mě skočil (ne doslova) velký (skoro velký) nápis (vlastně to ani není nápis): 3K přečtení na povídce Avengers Tak trochu jinak, ze které jste sem (pravděpodobně alespoň někteří) přišli. Takže vám moc děkuju! -Hemmy

,,Musíme se odtud nějak dostat," zkonstatoval inteligentně Steve. Přikývla jsem. ,,Třeba bychom měli zavolat policii."

,,Pokud chceš, aby tě Fury sežral za živa, tak jo." Steve se na mě nechápavě podíval. ,,Myslíš si, že nebude policii vůbec divné, co tu děláme? U zbytků obrovské létající lodi? Jasně že bude. A co jim pak řeknem?" Rozhodila jsem rukama. ,,Ále já jsem Lisa z jiného vesmíru a tohle je můj přítel, oživlý kus ledu. Seznamte se." Steve se potutelně usmál.

,,Tak přítel jo?" Ne, nebudu se červenat. Nebudu se červenat! Odkašlala jsem si.

,,Kamarádi se nelíbaj Steve," podotkla jsem tiše. Jako by nás na opuštěném ostrově mohl někdo slyšet. Přišel ke mně, přitáhl si mě k sobě a jemně mě políbil.

,,Tak to asi nejsme jen kamarádi." Jop, teď už se červenám. A hodně. Kruci! ,,Jsi vážně hodně roztomilá, když se červenáš." Usmála jsem se.

,,Ach pane Rogersi, vy mě uvádíte do rozpaků," řekla jsem z falešným překvapením. Steve se zasmál. Nedaleko od nás se najednou ozval zvuk motorů. Oba jsme se podívali tím směrem. Zrovna k nám přijížděl nějaký malý motorový člun, s Ťamany uvnitř. Nebo jsou to Větnamčíci? Kdo ví...

,,Bạn ổn chứ?" Jste v pořádku? zeptal se jeden.

,, Không. Chúng tôi cần để có được nhà," Ne. Potřebujeme se dostat domů. odpověděla jsem mu.

,,Liso?" zeptal se překvapený Steve. ,,Jak to, že jim rozumíš?"

,,Ta věc, co mi dala Maria první den co jsem k vám přišla, překládá zřejmě všechno. Rozumím jim, jako by mluvili Česky."

,,A o čem to mluvíte?"

,,Právě nám zařizuju cestu ven," mrkla jsem na něj. ,,Ông có thể vui lòng tham?" Mohli by jste nás prosím odvézt? Oba přikývli a zamávaly rukama na znamení, že si máme nasednout.

,,Co teď?" vyzvídal zas Steve.

,,Teď pojedeme domů," usmála jsem se. Úsměv mi najednou pohasl. ,,Jen nevím, kde to je."

***

,,Tak jsme tu," řekl Steve a odemkl dveře od svého bytu. Nevíte někdo, kde vzal klíčky? No, to je asi nepodstatné... Ti Větnamčíci nás nakonec dovezli na pevninu...která byla jen pár kiláků od ostrova.

,,Máš to tu pěkné," řekla jsem rozhlížeje se kolem. Steve zakroutil hlavou na nesouhlas.

,,Je to obyčejný malý byt." Zasmála jsem se.

,,Tak tos neviděl ten můj. Oproti němu je tohle hotová vila." Zase nepřehánějme...

,,Tos předtím žila tak špatně?" zeptal se Steve a v jeho očích byl vidět takový ten ochranářský pud. Ach Steve a ta jeho přerostlá starostlivost vůči všem.

,,Ne, ani ne. Žila jsem sice v malém bytě, nasáklém na věčně nespokojených sousedech, blízko sestry, která si jednoho dne řekla že zmizí a matky, která měla občas nepříjemný zlozvyk pokládat mě za neviditelnou ale... Řídím se větou: Vždy může být hůř." Sledovala jsem Steva, kterému se pohled pořád měnil, jako lžičce máčené v destilovaném jogurtu...mě už vážně hrabe. Pak otevřel pusu, jakože řekne něco inteligentního a dech beroucího, ale nakonec mě jen objal.

,,Nevypadáš jako někdo, kdo má rád, když ho lidé litují," řekl ještě pořád v objetí. Přikývla jsem. Opravdu jsem to neměla ráda. ,,Ale i tak nedovolím, abys ještě někdy žila tam kde předtím a už vůbec ne, abys byla přehlížena...kýmkoliv." Stiskla jsem ho v objetí. Jeho slova mě opravdu dojala...nikdy jsem si totiž nemyslela, že mě někdy bude mít někdo tak rád. Zároveň jsem si ale taky uvědomovala, že moje plány na nalezení sestry a vrácení se domů, se začínají pomalu měnit.

Ať je totiž sestra kdekoliv, nemyslím si, že by se měla špatně a já...já si tady nalézám nový domov s někým, koho asi miluju.

Asi určitě...

P.S. Ten pocit když přijdete z dovolené domů a zjistíte, že si udělali ve vašem květináči mravenci mraveniště (ne, nedělám si srandu).

P.S. 2 Mám pocit, že se tenhle rok s těma vosama přetrhl nákupák...taky s nimi máte takový problém?

P.S. 3 No, radši už nic... Heh....Tak zatím...Ne, vážně. Zatím. 

Ještě jste tu?

Ne?

Tak nic...

:D