Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

7.kapitola Smrt

A je tady. Poslední kapitola této povídky... -Hemmy

Steve:

Letěl jsem s Lisou napříč moři pod námi. Poslouchal jsem, jak zděšeně křičela a bylo mi jí líto. Měl jsem jí vysvětlit, že první co Fury udělá až budou jejich lodě v nedohlednu bude, že nechá loď vybouchnout, aby zabránil hrozbě.

A to se právě stalo. Před dopadem se za námi ozval hlasitý výbuch a poryv větru nás začal tahat dolů ještě rychleji. Otočil jsem se, aby nedopadla Lisa do vody jako první, protože by jí to určitě bolelo. Když jsem to udělal, viděl jsem ten výbuch. Obrovský výbuch, který zapříčinil několik trosek padajících na nás.

Spadl jsem s Lisou do vody. Ta mě na záda velmi silně udeřila a tak se mi z hrdla ozval výkřik. Začali jsme se propadat do vody, ve které jsme museli ještě chvíli zůstat, aby nás nějaká s trosek nezasáhla. Necítil jsem, jak Lisa lapá po dechu, ani jak se její plíce naplnila vodou a ona ztrácí vědomí. Jak? Jak jsem to mohl necítit?!

Vyplaval jsem s ní na břeh a opatrně ji položil na písek. Byla v bezvědomí. Rychle jsem zkontroloval její tep a zhrozil jsem se. Byl pořád pomalejší a pomalejší. Začal jsem jí dělat masáž srdce, ale nepomáhalo to.

,,Jak to, že to nepomáhá?!" zařval jsem a masáž mírně zrychlil. ,,No tak Liso! Probuď se. Probuď se!" Znovu jsem zkontroloval její tep.

Žádný neměla.

,,Ne! NE!" Ještě jsem chvíli se slzami v očích dělal masáž srdce. Už to ale nemělo smysl. Byla...byla... ,,Ne. Prosím ne," zašeptal jsem s tváří na její hrudi. ,,Neodcházej. Ještě ne!" Bylo ticho. Slzy mi ztékali po tváři. Už dlouho jsem nikoho neztratil. A doufal jsem, že to tak i zůstane.

Kolem začal proudit vzduch. Zvedl jsem hlavu a všiml si, jak jí hruď svítí světle modrým světlem, které se pomalu vytrácí. Zkontroloval jsem její tep, ale stále žádný neměla. Už to bylo jisté. Utřel jsem si slzy a zvedl si ji do náruče. Zamířil jsem s ní do nedalekého lesa. Byli jsme na jakém-si ostrůvku.

A teď jí musím pohřbít. Já ji musím... Znovu mi začaly téct slzy, které ji dopadávaly na její tvář. Mela měkký výraz v obličeji. Vyrovnaný výraz.

***

Lisa:

Dopadla jsem do vody. Začala jsem ztrácet vzduch. Nemohla jsem se nadechnout, ale už to nešlo vydržet. Nadechla jsem se všudypřítomné vody. Ta se mi rychle dostala do plic a já se začala dusit.

Nechtěla jsem takhle umřít. Je to jedna z nejhorších smrtí. Ztratila jsem vědomí...už asi navždy

Všude kolem bylo silné světle modré světlo. Zakryla jsem si oči, protože bylo k nevydržení se do něj koukat. Podívala jsem se na zem. Žádná tady ale nebyla. Levitovala jsem ve vzduchu.

,,Kde to jsem?" řekla jsem pro sebe. Nikdo mi ale neodpověděl. Byla jsem sama. Úplně sama. A cítila jsem to. Ten tíživý pocit se ještě znásobil, když jsem zjistila že jsem nejspíš

,,Mrtvá. Já jsem mrtvá," vydechla jsem. Začala bych brečet, ale nemohla jsem. Neměla jsem co brečet. Už nebyly žádné slzy. Žádný úsměv, ani zlost. Už nebylo nic. Budu navždy osamělá.

***

Kolem mě to najednou začalo vířit. Světlo, na které už jsem si částečně zvykla, se ještě zesílilo. Měla jsem pocit, že se mé tělo pomalu rozkládá. Podívala jsem se na sebe a měla jsem pravdu. Začínala jsem pomalu mizet.

Ruce.

Nohy.

Trup.

Nakonec i hlava.

A nastalo...nic.

Pomalu jsem otevřela oči. Ty mi ihned podráždilo denní světlo a tak jsem párkrát zamrkala. Byla jsem u Steva v náručí. Někam mě nesl a plakal. On opravdu plakal! Kvůli mně! Popotáhl a mě ho začalo být líto.

,,Nebreč prosím," zašeptala jsem a ruku jsem mu položila na tvář. Ztratil dech, div mě nepustil. Spadl semnou na kolena.

,,L..L...Liso?" Nevěřícně se na mě díval. Usmála jsem se a položila mu na tvář i druhou ruku.

,,Ano." Otevřel pusu, ale nic mu z ní nevyšlo. Jen výdech. Pomalu mě pustil a já si klekla před něj, ruce pořád na jeho tváři. Úsměv se mi ještě rozšířil. ,,Já žiju. Já žiju!" zařvala jsem se smíchem. Taky se usmál a políbil mě. Tentokrát ale ne tak, aby se za to musel omlouvat. Vášnivě. Políbil mě vášnivě a dlouho. Pak mě objal a v objetí už jsme zůstali.

,,Tohle už mi nikdy nedělej," zašeptal mi do vlasů.

,,Nikdy! Slibuju."

Fajn, dělám si srandu, není to poslední kapitola...to jste se lekli co? Muhahaha! Ehm...