Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

12.kapitola Večírek

Tak v příloze máte, jak vypadají její šaty...pěkné že? No dneska to bude sranda...snad. Snad se při téhle kapitole aspoň trochu zasmějete a zapomene tak na chvíli na to, ŽE ZA TÝDEN KONČÍ PRÁZDNINY!!! No, nechci vás děsit, tak čtěte.

-Hemmy

Pomalu jsem otevřela oči. Zívla jsem si a protáhla se. Kolik je asi hodin? Podívala jsem se na protější stěnu a málem jsem dostala infarkt. 

,,19:09?!!! No to si ze mě děláte zlatou hvězdu na chodníku!" Jop, zaspala jsem. V osm večer měl ten večírek začínat a já se měla za 11 minut setkat s Natashou, se kterou jsem tam měla jet. 

Vyskočila jsem z postele jak Frodo s hořící prdelí a rychle vběhla do koupelny. Tam jsem se umyla a učesala si vlasy. Na nějaké geniální účesy bude čas později. Pak jsem běžela zpátky k posteli, u které mě už čekala krabice s šaty. Ty jsem si na sebe rychle hodila (ne doslovně samozřejmě) a nazula si boty...ve kterých se s nejvyšší pravděpodobností zabiju. Podívala jsem se do velkého nástěnného zrcadla u dveří do koupelny.

,,Páni holka, ty snad ještě někoho zbalíš." Nekřičte na mě, vím že mám Steva...byl to jenom vtip ok? Udělala jsem otočku a spodek šatů se mi nepatrně zvedl, než dopadl zpět. Vypadala jsem vážně dobře. Teda až na ty vlasy. Něco bych s nima měla udělat. Někdo v tom okamžiku ale zaklepal. Šla jsem ke dveřím a otevřela.

,,L...Liso?" zakoktal Bruce. Usmála jsem se. Toho jsem tu nečekala.

,,Doktore Bannere, co potřebujete?" Poodkašlal si a pohlédl mi nesměle do očí. Snad se mě nebojí, to bylo trochu divný.

,,Mám ti připomenout, že za pět minut pro tebe přijde Natasha, tak se máš připravit...to už ale očividně jsi," prohlédl si mě. A já se ještě víc usmála. Otočil se k odchodu a udělal pár kroků. Pak se ale zase otočil se slovy: ,,A prosím, tykej mi." Přikývla jsem a on odešel. Chvíli jsem tam ještě stála a čučela do blba. Je to takový můj koníček, co vám řeknu.

,,Proboha pět minut!" zařvala jsem následně, když jsem se probrala. Vběhla jsem zpátky do pokoje a postavila se před nástěnné zrcadlo. ,,Tak co s vámi udělám," řekla jsem přemýšlivě a pohlédla na vlasy. Pak jsem to po chvíli přemýšlení vzdala. Vzala jsem si gumičku a vlasy si kromě jednoho pramínku, který jsem nechala volně vyset podél tváře spletla do jednoduchého, zato pěkného drdolu. 

,,Liso! Už jsi hotová?" ozvalo se následně za dveřmi. Přikývla jsem, přičemž jsem na sebe ještě pořád čučela v zrcadle. To jsem ale inteligentní co? Pak jsem přiběhla ke dveřím a rychle vyšla ven. 

,,Páni," uniklo mi, když jsem se podívala na Natashu, oblečenou v sytě červených krátkých šatech. Vážně jí to slušelo.

,,Taky vypadáš dobře," usmála se. ,,Teď ale musíme jít, nebo přijedeme pozdě." Jako by na tom záleželo. Jako by záleželo na tom, jestli přijedeme pozdě o deset minut, nebo o dvacet. 

Nasedly jsme s Natashou do červeného kabrioletu...ta holka chce asi dneska večer vážně ladit... A vyrazily jsme na večírek u Tonyho.

***

Ten začal velice zajímavě. Tedy alespoň z mého pohledu. Vešla jsem do velké haly a měla jsem se ztěžka kde hýbat. Bylo to narvané lidmi. Neznámými lidmi, které jsem v životě neznala. Kromě superhrdinů tam byli i všemožné známé osobnosti a novináři... No prostě peklo.

Usadila jsem se na židly u baru, hned vedle Thora. Ten si mě se zájmem prohlédl a nakonec mi (jak to dneska udělalo už alespoň dvacet lidí) pochválil vzhled.

,,Tak co, jak se ti líbí večírek?" zeptal se, aby řeč nevázla.

,,No...řeknu to asi takhle. Vždy jsem věděla, že je Tony extrémista, ale až takový..." Thor se rozesmál tak, že mi málem explodovaly ušní bubínky. Ale i tak jsem byla ráda. Pořád lepší než se ochomítat kolem neznámých lidí. 

,,Tak to máš pravdu. Já tyhle večery taky moc nemusím. Ale jestli tě to potěší, tak za půl hodinu se tu bude pomalu vyklizovat. Tony vždy chce, abychom tady nakonec zůstali jen my." Trochu jsem si oddechla. Nebyla jsem sice typ holky co se nějak distancuje od lidí, ale být na nich nalepená jak inkoust v jogurtu, to jsem taky nějak moc nebaštila.

Nicméně jsem se omluvila Thorovi a šla na ven na balkón se trochu nadýchat nočního vzduchu. Jinak by hrozilo, že bych v té vydýchané hale brzy roztála. Musím se přiznat, že jsem dnes večer ještě nenarazila ani na Tonyho, ani na Steva nebo na Thorova zeleného bratra. Nebudu mu říkat jménem, protože všichni chápeme kdo to je.

Vyšla jsem ven a s neskutečnou úlevou, že mám na chvíli klid jsem se opřela o sklo dělící mě od dlouhého pádu dolů. A co se v tu chvíli nestalo?! Zelený bratr se objevil. Měl na sobě černý oblek a vlasy vzorně sčesané dozadu. Ono černý oblek tady měl dnes večer asi každý...krom toho divného chlapa u pultu, co měl růžovou halenku. Všichni ale víme, co to znamená.

,,Zdravím, krásko." Zdravím, obludko.

,,A...ahoj. Loki." Podívala jsem se na něj. Mile se usmíval. Chápete to? Mile! Lidi co se s ním děje? Děsí mě to! Začal si mě prohlížet a já začala červenat. Nevím proč, mě to dráždilo. Nicméně pro něj určitě muselo být hrozně pěkné, vidět mě prozměnu oblečenou.

,,Sluší ti to. Jak vidím, přijmula jsi můj dar." Dar? A jó! Ty šaty! Asi bych mu měla poděkovat co? Zase. To mě zabije.

,,Ano, přijmula...Díky." Usmál se ještě víc. ,,Loki...co tu vlastně děláš?" Ta otázka ho zaskočila. ,,Jsi bůh lží a podvodů. Ledový obr. Nenávidíš svého bratra a snažil si se podmanit si nejen Asgardský trůn, ale i Zemi, přičemž jsi zabil několik lidí. Co tady teď děláš?" Stál tam a se skoro otevřenou pusou na mě hleděl. Pak párkrát zamrkal a přiblížil se ke mně. 

,,Lidi se můžou změnit," zašeptal.

,,Lidi možná, ale co bohové?" Najednou za námi přiběhl Tony.

,,Co tu stojíte? Pojďte dovnitř! Lidi jsou pryč a party se rozjíždí!" Mile jsem se usmála a společně s Lokim ho následovala.

***

A tak se večírek rozjel. A to tak, že dost. Pili jsme, hádali se, pili...a hádali...a smáli. A nakonec jsme se dohodli, že si něco zahrajem. Všichni už jsme byli dost slušně opilí a tak nás nenapadlo nic jiného, než tu nejúchylnější hru pod sluncem.

FLAŠKU!

Vím, že jsem to slíbila na tenhle díl, ale tu kapitolu s flaškou budete mít jako takový bonus až překročíme hranici 1000 přečtení. Už jsme blízko, tak co? Bude to brzo? :D