Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

1.kapitola Thea Vernerová

A je tu první kapitola. Někteří z vás už jí možná četli v mé povídce Flash-Tak trochu jinak, ze které sem byla přenesena.  -Hemmy

Tohle se mi fakt musí zdát. Tenhle, který mi Maria přiřadila. Tahle židle i ten malý stůl. Tohle přece není možný. Lidi jen tak ze dne na den nemizí ve víru nějaké slabě modré energie, jež je dostane do nějakého Marvel vesmíru. Lámala jsem si nad tím už hlavu alespoň půl hodiny. Jak jsem se sem mohla dostat, co ten stroj, který mě sem přenes ještě umí (jestli třeba fakt umí udělat kávu) a kam se poděla Thea.

Zmizela a v jejím pokoji se jí objevil ten stroj (Náhoda? Já myslím že ne.). To znamená že ji sem taky musel přenést. Taky proto mě tady možná znají. Teda někdo. Proč o ní ale nikdo nemluví? Ztratila se? Něco se jí stalo? Nebo dokonce um...Ne! Na takové věci nemůžu myslet. Prudce jsem vstala, odhodlaná o mé sestře zjistit co možná nejvíc. Odešla jsem z a vydala se na můstek.

,,Přejete si Liso?" zeptal se Fury hledící ven z okna na slunce pomalu zapadající za obzor, když jsem otevřela skleněné dveře.

,,Ano já..já jsem přišla něco zjistit o mé sestře. Thee Vernerové. Víte kdo to je?" Fury si povzdechl a pomalu se otočil.

,,Ano, znám vaši sestru. Skoro každý ji tady zná. Je to pro zdejší zaměstnance a Avengery taková malá hrdinka."

,,Co udělala? A...a kde vůbec je?" Fury se mi zadíval do očí. Jako by v nich něco hledal...snad porozumění. Nebo rozum, toho se mu ode mě ale moc nedostane.

,,Udělala to, co bylo pro všechny nejlepší a zachránila nám tak život." Nepřehání trochu? Moje sestra? Moje šílená sestra?!

,,Kde je teď?" řekla jsem otázku, jež mě na jazyku svěděla už od začátku. Měla jsem pocit že se do mě Fury čím dál tím víc zavrtává pohledem. Neměla jsem však v plánu odvrátit pohled, i kdybych to za jiných situací asi udělala. Teď mě zajímalo kde je má sestra.

,,Pryč." Tahle odpověď mě bodla do srdce tak hluboko, až jsem se musela nadechnout. Pryč. Jak to myslí pryč?! Kde pryč?!

,,Kde je má sestra?!" řekla jsem mnohem tvrdším hlasem, ačkoli mi na konci trochu zaváhal. Chci to vůbec vědět? Co když se stalo to nejhorší? Chci vůbec vědět jestli třeba není ...

,,Je v jiném vesmíru. Stroj který ji měl dopravit domů se pokazil a přenesl ji jinam. Je v pořádku, ale je pryč. Chybu se snažíme opravit." Nedala jsem to na sobě znát, ale uvnitř mě, tam hluboko uvnitř mi ze srdce spadl obrovský šutrák.

,,Tak ji koukejte zas vrátit zpátky...a...a mě taky!" Pochybuji že to znělo tak důvěryhodně jak mělo, ale myslím že Fury dostatečně pochopil co má dělat. Otočila jsem se k odchodu. Zavírala jsem dveře, když se za mnou ozvalo:

,,Vaše sestra pro nás udělala velkou věc. Měla by jste na ni být hrdá." To budu. Ale první co udělám až ji najdu rozhodně nebude vyjádření hrdosti. Hezky jí nafackuju za to, jak nezodpovědně se chovala a ... Co to plácám. Až ji uvidím tak budu k smrti šťastná.

Procházela jsem se po uličce...no, bůhví jaké. Jak se odtud kruci dostanu?! Ooooo automat! Přiběhla jsem k automatu a hodila do něj pár drobných. Kde jsem je vzala? No, řekněme že mi Maria dneska nahradila dobrého anděla. Třeba budu jednou stejně obětavá jako ona. Jednou. Možná.

Navolila jsem si číslo 21256, což mělo v překladu z automatonštiny znamenat: Solené brambůrky. Tak přece jen se vyznám v nějakém jazyce...v jazyce jídla. Automat vybral solené brambůrky a hodil je do malé přehrádky dole. Sehla jsem se, abych je vybrala. Kde jsou? Kde kruci jsou mé brambůrky?! Začala jsem tam šmátrat a potichu nadávat nad debilitou automatu, jež mi slovní úder vracel stálým nenalezením mého jídla. Za mnou se ozvalo něco, co mělo asi zdánlivě připomenout zdvořilé odkašlání. Já se v tu chvíli ale nad chybou etikety nezastavila a nervózně se sehla o pár centimetrů níž, abych sama sobě mohla kouknout mezi, kdo tam stojí. Z mého pohledu byl sice obrácený, ale kdo to je, jsem pochopila hodně rychle. Narovnala jsem se a rychle otočila.

,,Em...ahoj," řekla jsem červená jako sardinky v nálevu ze žlutých okurek a nervózně si prohrábla vlasy. Tohle bylo hodně trapné.

,,Ahoj," řekl mírně zmatený ...huh...no, Kapitán Amerika. Co vám řeknu, nemám svůj den.