Avengers Tak trochu jinak - pohled Lisy

,,Prolog"

Ono sice ho máte v předchozí povídce, ale rozhodla jsem se...pro ty línější, co už ho zapomněli, ho dát i sem.   -Hemmy

,,Ale notááák!"

,,Slečno Vernerová chovejte se slušně!" napomenul mě ten debilní policajt...magor. Člověk od něj jenom chce, aby mi našel sestru a i to pokládá za problém měřítek vybuchujícího sádrokartonu... Bože!

,,Liso, pojď," řekla matka a otočila se k odchodu. Zpražila jsem policajta pohledem. Jak se to...jo, Veselý?! Tak to moc vesele vypadat nebude až mě vážně nas*re! Jen počkej ty zlosine! Já na tebe pošlu diskriminované mláďata tuleňů, že se z toho... ,,Liso!"

,,Už jdu!" Otočila jsem se a vykráčela ven. Tohle snad ani není možný. Kam se Thea poděla? Jo, občas měla ve zvyku vynechat nějakou tu večeři, nebo narozeniny... Ale neozvat se dva týdny, ani nebýt doma? To neměla ve zvyku. Že ona konečně našla v tom svém šatníku Narnii! Budu to muset omrknout. ...Bože, už zase mi hrabe. Čím dýl je Thea pryč, tím horší to je. Předtím jsme aspoň mohly hrabat spolu. Teda nám mohlo hrabat spolu...to je jedno. Jdu se jí podívat do bytu. Třeba tam najdu něco, co jsme s mámou přehlédly.

. . .

Večer

Tak tohle mi nejde do hlavy...a že takových věcí je hodně...ale tohle je vážně divné. Všechno je tak, jako vždy. Každý pohár, kus oblečení, nábytek...všechno je tak, jak to Thea vždy nechávala, jen jedna věc je tu jinak. Vešla jsem jí do ložnice. Ten velký modrý kus něčeho, co by zřejmě mělo asi připomínat kávovařič...em, tedy kávovar. Divný kávovar...je to vůbec... Dotkla jsem se nějakého čudlíku co byl na vrchní straně a stroj podivně zapípal. V pokoji najednou vypadla elektřina. Vešla jsem do kuchyně, pak do obýváku, až do chodby, ale nikde elektřina nefungovala. Vběhla jsem zpátky do Theiny ložnice a podívala se z okna. Všechny okolní paneláky, celé město pomalu přicházelo o elektřinu. To jsem byla já? Zamnou se ozvalo podivné zvučení a já se otočila. Celý ozařovalo slabě modré světlo toho podivného kávovaři...kávovaru. Em...tohle asi nebude kávovar. Stroj podivně zasvětélkoval a já se začala propadávat nějakým tunelem. Připomínalo to jízdu na tobogánu. Jen to vydávalo mnohem větší světlo a já rozhodně neřvala radostí. Tedy řvala jsem, ale ne radostí.

Když ta šílená hra na: Kdo dřív vyvrhne svůj žaludek, jenž jsem hrála sama se sebou skončila, ocitla jsem se...kde to jsem? Nějaká žena ke mně přispěchala a zděšeně řekla:

,,Are you okay?" No to si ze mě děláš pr*el...ona na mě zkouší mluvit anglicky? Tak to jsi na špatné adrese. Já sice maturovala z Ájiny, ale...C?! Přijde vám divné, že jsem po maturitě? Tak pardon, i takový magor jako já dokáže z maturovat...a jen tak náhodou, s dvojkami (teda, jen z jednou trojkou a to z Angličtiny). A ještě něco! Je mi 24, jen tak pro upřesnění! A nechci slyšet, že se chovám jako dítě! Nemluvě o tom, že je naprosto normální že se tady rozčiluji sama nad sebou, přičemž tady paní čeká na moji odpověď.

,,Em...yes?" Počkat, to byla otázka? ,,Eh...Yes." Žena se na mě podezíravě podívala a řekla:

,,You must go with me." Zamračila jsem se a snažila vymyslet odpověď.

,,Em...Why...why should I?" Žena se usmála a já jen čekala, kdy řekne: Jé, ono se to snaží komunikovat! Protože moje stojí za prd.

,,Because I know what happened to you." Jestli jí dobře rozumím, tak asi ví, co se mi stalo. To zní jako odpověď dost přesvědčivě.

. . .

O pár dlouhých, nekonečných, strastiplných minut později

No to nemyslíte vážně! Připadám si jako největší magor! Jako nejhorší odrůda tetovaných salonek! Ta žena byla Maria! Ta...ta z Avengers! Toho filmu! Co vůbec já dělám ve filmu! To je tak absurdní! Zastavila jsem se společně s Mariou před jakými-si skleněnými dveřmi, vedoucími bůh ví kam...a teď nemyslím toho boha, co nosí to velké kovové kladivo, vypadá jak blonďatý model a říká si Thor. Maria vešla dovnitř a já na ní poslušně začala čekat přede dveřmi. Už jsme byly na lodi S.H.I.E.L.D.u a já byla ohromením bez sebe. Můj tichý pobyt mi ale dost znepříjemnil chlápek dost připomínajícího vlastence z amerických filmů, který držel v jedné ruce štít a která na mě zůstal ohromeně civět. Hh, ne ale tak kvalitně jako já. Já totiž zůstala bez dechu stát a čučela na něj div ne s otevřenou pusou. Vlastenec...totižto Kapitán Amerika se brzy vzpamatoval a začal na mě mluvit tak rychle, že jsem nerozuměla ani slovo. A tak jsem se mu to rozhodla oplatit a začala jsem mu po česky vysvětlovat, že nerozumím ani hov*o. No, myslím že pochopil, že nic nechápu...a on taky ne.

Za chvíli se vrátila Maria, která nejdřív něco zadrmolila Kapitánovy a pak mi podala divný stroj, připomínající sluchátko.

,,Také it."

,,Why?"

,,This will translate what you say and what others say." Když na mě takhle mluvila, připadala jsem si jako na zvláštní škole. Asi jsem se taky měla na jazykovou školu jako sestra. Když už jsme u ní, kde asi je? Vzala jsem si ten stroj a připla si ho na ucho. Na chvíli mnou projela zvláštní bolest připomínající elektrický šok, pak ale odezněla a já zůstala na Mariu a Kapitána nechápavě zírat. Jestli je to určený na to, aby to litem dávalo výboje elektřinou, tak to moc praktické není...

,,Už nám rozumíš?" řekl Kapitán a já se zprudka nadechla, protože jsem nemohla uvěřit vlastním uším. On mluví česky. Začala jsem se jak největší blbec nervózně smát a Maria i Kapitán vypadali, že zvažují zda jsem utekla z Kosmonos, Pezinku, či jiného ústavu pro psychicky narušené.

,,Ano," řekla jsem nakonec s úsměvem a rozhlédla se. Tak tohle se mi snad jenom zdá.